Od konce letošního léta je vířen prach v českém zdravotnictví v otázce uzákonění přesčasových hodin lékařů. Kapitalismus a jeho krize dlouhodobě vede k likvidaci českého zdravotnictví v mnoha ohledech. Nemocnice a kliniky jsou obecně podinvestované, množství klinik se zavírá, lůžka se ruší, lékařů a sester je málo, jsou špatně placení, a není se co divit, že mnozí odcházejí do ciziny za lepším. Mimoodborové organizace, jakou je třeba Sekce mladých lékařů na tento problém odvážně upozorňují, kdy mezi nimi dochází i k mobilizaci proti přesčasovým hodinám jejich organizovaným odmítáním. Obecně tento problém poukazuje na vulgaritu systému, ve kterém může jeden člověk jakým je třeba spekulant a uhlobaron Křetínský vydělat přes 200 miliard korun za rok, zatímco bude česká vláda fungující fakticky s jeho svolením tvrdit, že nejsou peníze, a že je třeba škrtat, čímž jen ukazuje, že nemá problém s ohrožováním životů a zdraví pacientů i lékařského personálu. Protože co je koneckonců zdraví milionů proti zisku jednoho oligarchy?
/Facebook: Sekce mladých lékařů ČLK
Radikalizace neprivilegovaných
Když 3. září 2022 proběhla demonstrace až stovky tisíc lidí na Václavském náměstí proti Fialově vládě s názvem „ČR na prvním místě“, vládnoucí třída a její vláda zažila šok. Navzdory zcela reakčnímu vedení této demonstrace se jednalo o politickou mobilizaci části společnosti, která byla dlouho potichu, a která najednou v ulicích žádala radikální protisystémové změny tady a teď. Tyto masy navíc vládnoucí třída neměla pod přímou kontrolou, jako tomu bylo v případě ještě větších protestů Milionu Chvilek proti předchozí vládě Andreje Babiše.
Po počátečním šoku začala kapitalistická média ihned s lustrací návštěvníků těchto demonstrací, snažíce se je vybarvit v co možná nejhorším světle. Tedy jako společenskou spodinu, zapšklé starce, milovníky Putina, odpůrce svobody a demokracie a obecně zavrženíhodné existence.
Je pravdou, že primitivní program šířený povětšinou konzervativními a vlasteneckými demagogy na pódiích cílí zejména na nejnižší vrstvy společnosti – na nižší vrstvy proletariátu a maloburžoazii, ovšem reálné složení demonstrací je nemožné odhadovat, jelikož odpor k Fialově vládě je ve společnosti skutečně veliký, a zatím zde neexistuje jiná viditelnější, a hlavně skutečná alternativa.
/webzive.cz
Bouří se i inteligence
Nově rebelující částí společnosti jsou však v Česku lékaři, a obecně zdravotnický personál. Tedy představitelé obecně „prestižního povolání“. Povolání, kterým se rodiče chlubí, pokud jej vykonává jejich potomek. Již dříve jsme však zaregistrovali i protesty akademiků pražských vysokých škol, které jsou podporovány jejími studenty. V tomto ohledu je tragédií, že se zatím nepodařilo tyto dvě rebelující vrstvy společnosti spojit ve společný boj za jednotný program.
V Českém zdravotnictví nyní můžeme pozorovat něco, co marxistická filosofie navazující na Hegela popisuje jako přechod kvantity v kvalitu. Léta škrtů, podinvestovanosti, dlouhých směn, ale i urážek a nevyplacených mezd z ničeho nic v létě 2023 radikálně proměnily původně pasivní mentalitu tisíců lékařů a ostatního zdravotnického personálu na bojovou. Nahodilou záležitostí, která spustila nutnost, je právě otázka přesčasů, kdy dochází k mobilizaci lékařů proti novele zákoníku práce platného od října, který zvýší počet možných přesčasových hodin pro lékaře za rok na 832 – tedy téměř na dvojnásobek z původních 416 hodin! Kromě toho došlo na některých místech v časech 9,7 procentní inflace i ke snížení mezd zdravotnického personálu, jako třeba v psychiatrické nemocnici v Kroměříži.
Situace je tedy taková, že zatímco v časech covidu Babišova vláda odměňovala zdravotnický personál bezcenným potleskem, kdy na lékaře útočily reakční živly jako na „Babišovy zaprodance“ třeba propícháváním pneumatik, a v některých nemocnicích jako třeba v Kladně nebylo na výplaty, dření do úmoru v nemocnicích fakticky i s příchodem vakcíny a opadnutí pandemie za Fialy nikam nezmizelo, a je doprovázeno novými útoky na české zdravotnictví a jeho zaměstnance, třeba v podobě návrhu ministra financí Stanjury na snížení výdajů na platy zdravotnického personálu o 150 milionů. Z toho sice Stanjura nakonec v červnu vycouval, ovšem i tak české zdravotnictví z rozhodnutí vlády přijde příští rok o 4,4 miliardy, zatímco je ministrem práce a sociálních věcí Jurečkou pro příští rok rozhodnuto, že se platové tarify zvyšovat nebudou.
/Facebook: Kateřina Konečná
Odbory reagují zcela bezzubě. Už od června jsou zdravotnické odbory ve stávkové pohotovosti, kdy původně vyhrožovaly, že by stávky měly přijít v září. Ovšem po ustavování stávkových výborů se udělalo ze strany vedení odborů to co v drtivé většině případů – tedy neudělalo se vůbec nic a celá záležitost se účelově nechala vyšumět. Vláda si bezzubost odborů plně uvědomuje, a už ani necítí potřebu s odbory o mzdách a platbách za státní pojištěnce plnohodnotně jednat, na což si v červnu stěžoval třeba předseda Lékařského odborového klubu Martin Engel, či Dagmar Žitníková, coby předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče.
/ČT24
Věci do svých rukou tak vzali sami mladí lékaři, kteří se mobilizují pro určitou formu stávky v prosinci letošního roku, kdy kolektivně podávají výpovědi z přesčasů. Celkem již nasbírali téměř 5000 výpovědí, a to navzdory šikanování a urážkám ze strany managmentu, ředitelů nemocnic i této vlády, kteří se snaží organizovanému boji lékařů házet klacky pod nohy. Některé nemocnice protizákonně odmítají přebírat tyto výpovědi z přesčasů, požadují s nimi i výpovědi z pracovních poměrů, nebo nařizují nepřetržitý provoz, jako třeba na Bulovce v Praze na rebelujícím oddělení ARO, čímž prodlužují tamním lékařům směny. Sami lékaři hovoří i o případech záměrného nepřipuštění k atestacím.
Mladým se nechce pracovat?
V oblasti urážek zatím exceluje například ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík, dřívější dlouholetý člen ČSSD a ministr zdravotnictví Sobotkovy vlády, který se odboj mladých lékařů snaží reakčně vyobrazit jako mezigenerační střet, snažíce se poštvat zejména starší lékaře proti mladým třeba prohlášeními o tom, že mladá generace oproti té starší nechce pracovat, kdy uvedl příklad mladých novinářů, kteří údajně nechtějí v poslanecké sněmovně na rozdíl od svých starších kolegů čekat do půlnoci. Podle Ludvíka mladý lékař množstvím přesčasů získává cenné zkušenosti, což vyvrcholilo v jeho prohlášení o tom, že hokejista Jágr si též po tréninku přidával, aby se stal nejlepší.
Generační otázka se zdá jako stěžejní zbraň, kterou se snaží vláda použít v boji proti rebelujícím lékařům. V tomto ohledu se autor tohoto článku zeptal na osobní zkušenosti jak jednoho mladého lékaře, tak i zdravotníka. Výpovědi obou se shodli v podstatě v tom, že postoj starší generace je spíše pasivnější, jelikož vyhlížejí odchod do důchodu, ale to neznamená, že by se svými mladšími kolegy někteří minimálně nesympatizovali. Je tak pochopitelné, že nejradikálněji vystupují zejména ti lékaři, kteří mají před sebou ještě desítky let praxe. Rozhodně to však nedokazuje nějakou „lenost“ současné mladé generace, nebo to, že by se současní mladí lékaři nějak zásadně lišili od svých starších kolegů. V tomto ohledu je určitě pro rebelující lékaře důležité, aby svůj boj nevedli jen v hranicích vlastní generace, i když z ní tento boj vychází.
„Hele asi záleží jak jde. Ono v zásadě doktoři těsně před důchodovým věkem už do toho nepůjdou, ale myslím, že část jich ty mladý lékaře podpoří, protože i oni třeba litují, že když byla ta akce děkujeme odcházíme, nic neudělali, takže se nic nezměnilo. Sloužili ty pasonetky (pozn. autora: celovíkendové služby) za směšné peníze.. i když ty služby dřív prý byly jednodušší, tak teď si na to už zvykli a pouštět se do toho nebudou. Nicméně je určitě část starších co si určitě řiká, že mladým se nechce pracovat.. že když oni strávili třeba 10 let přesčasů navíc, tak proč by nemohli i mladí.. ale tak je normální, že osobní život je pro mladý důležitý. Pak jsou lékaři ve věku cca 40-45 a ti si myslím, že do toho jdou, pokud jsou normální. Ale rozhodně převažují ti mladí řekněme do 40 let.“
-Odpověď mladého lékaře na otázku autora článku ohledně postoje starší generace lékařů.
Co se týče urážek však pozadu nezůstává ani současný Fialův ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, kdy se na schůzce s ním 11. září mladí lékaři mimo jiné dozvěděli, že si absolventi více než 170Kč na hodinu ve skutečnosti nezaslouží, protože jsou pro nemocnice bezcenní. Kromě toho však vláda zkouší i jiné způsoby jak rozbít jednotu lékařů. Například se snaží tvrdit, že lékaři přesčasy vlastně chtějí dělat, aby měli dost peněz na alimenty a hypotéky, a snaží se vytvořit dojem, že mladí lékaři vlastně upírají jiným lékařům jejich práva. Skutečnost, že čtvrtina všech českých lékařů již tuto iniciativu podporuje svou výpovědí přesčasů však ukazuje pravý opak, nehledě na to, že by měl být boj pracujících založen na demokratickém centralismu. V každém případě potom ale není řešením prodlužovat směny, ale zvyšovat mzdy.
Co je třeba dělat? Solidarita je zbraň!
Dá se rovněž očekávat, že budou tito rebelující lékaři ze strany vládnoucí třídy a její vlády čím dále tím více demagogicky obviňováni z nezodpovědnosti, a z toho, že si berou svoje pacienty jako rukojmí. Kapitalistická média mohou vytvářet strach z lékařů, a jejich akcí mezi veřejností, ve snaze jejich protesty izolovat. V tomto ohledu se hodí připomenout, že možnost zdravotnického personálu stávkovat je ze zákona omezená, a to i z Listiny základních práv a svobod, kde se v článku 44 píše:
„Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku.“
Mladí lékaři však správně pokládají otázku, jak může veřejnost uchovávat v pocitu bezpečí současný stav, ve kterém někteří lékaři slouží skoro bez spánku až 80 hodin v kuse, a kdy se průměr odsloužených hodin týdně pohybuje u lékařů okolo 65 hodin? V takové situaci lékaři nevyhnutelně ztrácí pozornost jak ve svém zaměstnání, tak třeba i při cestě domů autem, a mohou být i přes své schopnosti nebezpečím pro své okolí.
Cílit svůj boj na veřejnost a zejména na řadové členy odborů nejen ve zdravotnictví je tak pro mladé lékaře klíčové. Jejich požadavky zatím znějí až neobvykle radikálně a neodbytně. Na svém Facebooku například píší:
„Reálný stav je nevyhovující, nesmíme se uspokojit s kosmetickými úpravami beztak ignorované legislativy, žádáme takový zákoník práce, který bude možné dodržovat a následně i kontrolovat. Žádáme adekvátní ohodnocení již za práci v základní pracovní době a změny v postgraduálním vzdělávání lékařů!“
Jejich prosazení však závisí jednak na schopnosti udržet mezigenerační solidaritu mezi samotnými lékaři a celkově lékařským personálem, ale i na budování solidarity mezi pracující třídou celkově. Lékaři nejsou jediní, kteří zažívají horory ve svých zaměstnáních. Co třeba takoví pošťáci, kterým se zrušily pobočky, a momentálně zbylí pracovníci pošt pracují v extrémně náročných podmínkách i za své vyhozené kolegy? Zkušenost jednoho pošťáka jsme nedávno sdíleli na našem webu. Je třeba překonat předsudky ve stylu „Co je pošťákům do lékařů? A co je lékařům do nějakých pošťáků?“. Ve skutečnosti spolu jejich boj úzce souvisí a v případě spojení boje lékařů s pošťáky by vznikla násobně větší páka pro boj s vládou a oligarchií. „My pomůžeme Vám ve Vašem boji, a Vy zase pomůžete nám.“
/nasepravda.cz
Takovou mentalitu je klíčové budovat pro úspěch věci. Nelze se ale ani náhodou spoléhat na odborářskou byrokracii, že tuto jednotu bude tvořit. Mladí lékaři by měli sami iniciovat diskuze zejména s řadovými členy různých odborových svazů a hledat podporu.
Vzkaz komunistů mladým lékařům
Pro nás komunisty je především zajímavá bojovnost a vlastní iniciativa těchto lékařů, kteří přímo deklarují, že se nechtějí spokojit s kosmetickými úpravami legislativy, ale žádají důstojné podmínky a ohodnocení. Vážení lékaři, tohle je velmi nebezpečný způsob uvažování! Tento postoj totiž vyloženě nahlíží za hranice a možnosti současného systému. A dejte si pozor, právě nahlížení za hranice a možnosti současného systému je přímá cesta, jak se stát komunisty jako jsme my!
Na každém kroku Vašeho boje budete konfrontováni s tím nejlživějším tvrzením ze všech – že nejsou peníze! Určitě jste tento argument již slyšeli při mnoha příležitostech. Když jste vykonávali hodiny administrativní práce, a ptali se, proč se na tuto práci nemohou najmout administrativní pracovníci, nebo když jste usilovali o zvýšení svých mezd. V nedávné době se dokonce rozjíždí diskuze ohledně možnosti používání jednorázových pomůcek vícekrát, údajně ve jménu ekologie.
Peněžní zásoba v agregátu M3 (takzvaných širokých peněz) zahrnujícího oběživo, jednodenní vklady, repo operace, cenné papíry atd. je v současné době ČNB vyčíslena v oběhu na 6551327.3 milionů korun. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že v takové situaci by z těchto peněz na každého obyvatele ČR připadalo přes 600 tisíc korun. Není pravda, že by nebyli peníze. Je jen otázkou kdo je má. A taky proč je má.
Osm nejbohatších Čechů jen za poslední rok zbohatlo o 334 miliard korun. Plánovaný schodek ČR na rok 2023 je 295 miliard korun. To jednoho přivede k zamyšlení. Jsou pánové Křetínští, Tykačové a další natolik pracovití, že si své miliardy zaslouží, a tak je máme pustit z hlavy? To je irelevantní. I kdyby byli ve skutečnosti kolosální dříči, jak je možné, že vydělávají tolik, zatímco se lékař pracující i pasonetky 80 hodin v kuse často nedostane přes 200Kč na hodinu? Zbohatli především proto, že prostě vlastní. Vlastní a investují své vlastnictví, aby vlastnili ještě více. Na to samo o sobě není třeba žádná jejich práce. A kdo vytváří hodnoty v jejich firmách jako je třeba energetický a spekulační gigant EPH – největší to česká firma z hlediska tržeb patřící páně Křetínskému? A proč je nám neustále tvrzeno, že to nejde bez těchto pánů kapitalistů?
Jak vidno, my komunisté nahlížíme natolik za hranice současného systému, že nám není svaté a dotazujeme dokonce i soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Vynikáme tím, že jdeme až na kořen věci, a je jen na každém, jak moc do hloubky ve svých úvahách o současném systému zajde. Jak moc je ochoten se vzdálit toho, jak je nám povoleno uvažovat. Proto není za normálních okolností stát se komunistou vůbec nic lehkého a automatického. Člověk v sobě musí překonat spoustu zažitých dogmat, překonat sto tisíc a jednu antikomunistickou demagogii, a dotazovat i to, co se mu zdálo dosud samozřejmé. Kapitalistická krize ale toto akceleruje. Možnosti toho co systém může nabídnout se zúžují, a mnoho lidí to nevyhnutelně táhne k tomu, aby za jeho hranice nahlíželi.
Ovšem samozřejmě pokud byste se vážení lékaři stali komunisty, vládní představitelé se už na Vás nebudou tak hezky usmívat jako teď. A budou ještě méně svolní s Vámi jednat, pokud k tomu nebudou přinucení. Budete pro ně představovat skutečné nebezpečí, a hlavně Vás nepůjde tak snadno obalamutit frázemi a úsměvy, jako to na Vás zatím zkoušeli, a pokud vím, tak zatím neúspěšně. To mnoho lidí zajisté spíše přivede v takové situaci instinktivně k tomu, aby se vzdálili od komunismu co nejdále. Aby bylo možné se s vládou nějak dohodnout, což se zdá jako komfortnější možnost, než cesta boje. Mentalita mas není vždy revoluční. Revoluce je brána masami až jako poslední možnost, kdy je jasné, že to jinak nejde. Proto je to tak vzácná událost lidských dějin.
Problém je ale v tom, že vláda nemá skutečné možnosti ani zájem tento problém adekvátně řešit. Vláda skutečně nemá žádné peníze. Má dluhy, a to, co může vytáhnout z daňových poplatníků, patřícím k různým společenským třídám. A zatímco vidíme, že se zdanění právnických osob za posledních 30 let neustále snižuje, sociální stát se likviduje. Většina věcí vybudována ještě za deformovaného a totalitního dělnického státu byla prodána a peníze jsou pryč. Profit je mezitím alfou a omegou kapitalismu. Bez něj to prostě nefunguje. A nejhlubší kapitalistická krize, kterou právě zažíváme je právě vyobrazením nedostatku tohoto profitu, a jeho koncentrace v rukou několika málo lidí. To vše za situace, kdy máme na světě dost zdrojů na to, abychom vymýtili hlad, adekvátně bojovali s léčitelnými nemocmi, zlikvidovali dětskou práci, a všechy horory, které současný kapitalismus vedený několika málo lidmi produkuje ve snaze tento profit udržet a navyšovat.
Tedy požadavky Vás lékařů jsou realistické jen za určitého předpokladu. Zvýšení mezd na důstojnou úroveň je možné. Zajištění dostatku lékařského personálu též. Není to ovšem dlouhodobě realistické v mezích současného kapitalistického systému. Vaše vyšší mzdy znamenají větší zadlužení státu. A ten na ně musí někde vzít. Může to udělat třeba tak, že Vám sice zvýší mzdy, ale sebere Vám penze, nebo zruší nemocnice. A budete tam, kde jste byli. Vláda má k dispozici spoustu triků, jak Vás obalamutit, pokud se na Vaší problematiku nepodíváte do hloubky. A nebo kvůli Vašim mzdám zdaní kapitál. To jistě nadšeně podpoříme. Ale větší zdanění kapitálu znamená v současném krizovém kapitalismu odliv investic a ekonomické problémy státu.
V mezích současného světového kapitalismu v rámci snahy o jeho udržení bohužel není kde brát na sociální stát a důstojné mzdy. Proto jako komunisté nejsme pro jeho udržení, ale svržení a dobytí socialismu. Nejsme komunisty proto, že to snad bereme jako nějakou naší zábavu, identitu, nebo máme sklony k násilí či snad někoho totalitářsky utlačovat. Totalita je nám skutečným komunistům cizí. Jsme komunisty proto, že jsme nahlédli za hranice současného systému, analyzovali jej ze všech možných úhlů, a došli jsme k přesvědčení, že pokud chceme důstojně žít, musí světový kapitalismus zemřít.
Vy lékaři jste udělali třeba i nevědomky první krok k tomu, abyste se přiblížili k našim postojům. Máte tendenci dívat se za hranice možností současného systému. Čím více to budete dělat, tím více Vás vládnoucí třída a její vláda budou považovat za hrozbu, místo za kamarády, se kterými u kafe vyřeší drobné neshody. K tomu aby se člověk stal uvědomělým komunistou samozřejmě vede ještě dlouhá cesta, a nikoho nemůžeme nutit po ní jít. Když by se ale přesto mezi Vámi našel nějaký člověk, který přečetl tento text až sem, a měl by zájem dozvědět se více o myšlenkách Marxe, Engelse, Lenina a Trockého, a skutečně s námi bojovat za zájmy pracující třídy, potom ať se nám neváhá ozvat!
Comments