Psáno v roce 2015
Po sedmi letech ekonomické krize se pracující musí vyzbrojit programem, který bude odpovědí na jejich požadavky a aspirace.
Aby se tak stalo, musí znovu obnovit bojovnou tradici Svátku práce. Svátek práce sám vznikl z boje. Boj za 8 hodinovou pracovní dobu v USA dal vznik tomuto svátku pod jménem Mezinárodní den práce. V roce 1884 konvence Federace Organizovaných Odborů vydala rezoluci, která měla být majákem pro všechny pracující. Že 8 hodinová pracovní doba by měla být uzákoněna od 1. května 1886.
Tohoto volání v dělnickém hnutí uposlechla i Osmihodinová liga, která dokázala od zaměstnavatelů dostat nemalé ústupky a i díky ní se počet členů odborů zdvojnásobil.
S pětadvacetitisícovou demonstrací dělníků v Chicagu si buržoazie poradila po svém, věděla, že musí rozbít militantní jádro dělnického odporu. Tak policisté následně zastřelili čtyři dělníky o dva dny později. Dále agent provokatér hodil bombu do řad policistů a sedm jich při výbuchu zabil, policisté odpověděli střelbou do dělníků, několik jich zabili a stovky zranili. Následovalo systematické narušování schůzi odborářů, útoky na demonstrace a násilné potlačování aktivit odborářů a dělníků. Vůdci dělnického odporu byli odsouzeni k trestu smrti, avšak byli později odsouzeni „pouze“ k doživotí.
S Chicagskou tragédií května roku 1886 zástupci pracujících založili II. Internacionálu v roce 1889 pod praporem internacionalismu pracujících. Klíčovým rozhodnutím na kongresu bylo přijetí návrhu, že budou pracující každý 1. květen stávkovat a demonstrovat za 8 hodinovou pracovní dobu.
1. května 1890 statisíce dělníků demonstrovalo po celé Evropě. 100 000 demonstrovalo v Barceloně, 120 000 ve Stockholmu a přes 8 000 ve Varšavě. Tisíce pracujících zůstali na 1. května doma v Rakousko – Uhersku, kde byli demonstrace zakázány. Stávky se vlnou šířili od severního cípu Francie po Itálii. Ve Francii bylo zastřeleno deset dělníků. Slovy rakouského vůdce sociální demokracie Adlera: „Celé vrstvy dělnické třídy, se kterými bychom jinak nebyli schopni být v kontaktu byly šokově probuzeny ze své letargie.“
V Británii a Německu následovali další neděli mohutné demonstrace.
Od té doby mnoho pracujících zemřelo, když demonstrovali za 8 hodinovou pracovní dobu. Následovalo mnoho let boje a odporu pracujících, které si dnes hrdě připomínáme. To však nestačí!
Naneštěstí pro naši třídu, jsme stále spoutáni v okovech světového kapitalismu. Pracující se mnohokrát pokusili změnit tyto nespravedlivé poměry, ale díky nekompetentnímu vedení se jim to nepodařilo. Proto dnes, jako socialisté, nejen oslavujeme boj pracujících za svá práva, ale též poukazujeme na skandální zrady některých odborových předáků a vůdců stran pracujících.
Z těchto lotrů se stali pohůnci kapitálu, které zajímá jen to, jak měkkosrdcatě uzavírat různé smlouvy s těmi, kdo pracující vykořisťuje jen proto, aby pracující ještě více poškozovali namísto toho, aby je reprezentovali.
Pouze tím, že pracující převezmou „nejvyšší posty“ v ekonomice, monopolech, bankách, pojišťovnách, pod demokratickou správou pracujících, se zajistí, že společnost bude konečně fungovat na základě lidských potřeb širokých mas těch, kteří tvoří všechno bohatství a ne na základě zájmů pár milionářů.
Budoucnost hnutí pracujících záleží na řadových členech. Musíme znovu oprášit ztracený odkaz Svátku práce, abychom vytvořili novou alternativu! Ať už studujete, pracujete, nebo jste nezaměstnaní, Svátek práce je NAŠÍM dnem. Slovy z Komunistického Manifestu: „Proletáři všech zemí, spojte se!“