V polovině ledna plácl rukou do zdánlivě klidné vody ve vládnoucí koalici ministr vnitra za STAN Vít Rakušan, když se svými „spoluhráči“ nahrál video, ve kterém kritizuje vlastní působení ve vládě. Ačkoliv ve videu vlastně jen kritizoval vlastní stranu a na celém videu se odráží jeho opatrnost a z toho vyplývající nekonkrétnost, kapitalistická vládnoucí třída byla jeho akcí dokonale pobouřena a média Křetínských, Tkáčů, Lukačovičů a dalších okamžitě jeho jednání odsoudila. STAN ale rozhodně není jedinou stranou ve vládě, ve které roste napětí. Všechny vládní strany jsou sice jen lokajové svých kapitalistických pánů, ale i lokaj se chce mít dobře. Navíc aby mohl STAN vládnoucí třídě dále sloužit, bude potřebovat dobrý volební výsledek v konkurenčním prostředí kandidujících stran. Jeho chování však může způsobit i rozkoly ve vládnoucí třídě, a takové rozkoly bývají historickým spouštěčem revolucí.
/idnes.tv
Jak být ve vládě a zároveň v ní nebýt?
České vládě věří podle agentury CVVM pouze 17% voličů. To je vůbec nejméně na světě. Kromě toho se tři z pěti stran vládní koalice potácejí podle průzkumů kapitalistických agentur okolo pětiprocentní hranice. Taková situace je ve volebním roce 2024, kdy se mají odehrát volby krajské, evropské a senátní receptem na napětí, které prostupuje současnými vládními stranami, a to zejména mezi členskou základnou. Straníci těchto stran vědí, že je něco potřeba udělat, ale situace ve které jsou jim značně svazuje ruce.
Není vůbec k divení, že největší motivaci k důmyslně promyšleným diverzním akcím má právě STAN. Ve volbách do poslanecké sněmovny dokonale ožebračili o křesla Piráty, se kterými společně kandidovali, a díky kroužkování získali celkem 33 křesel, oproti původním šesti za vlády Babiše. To se těžko zopakuje, pokud dále pojedou linii užitečných idiotů Fialově vládě, zatímco jejich současní i bývalí členové budou mít skandály ohledně spolčování se s mafiány za účelem tunelování dopravního podniku Praha, sexuálních orgií s prostitutkami za užívání ilegálních drog, či snahy vytřískat miliony z východočeských obcí za jejich obhajobu v kauze Vrbětice. Potřebují se nějak od zbytku vlády opatrně odlišit. To je jedno čím. Hlavně odlišit.
Rakušan sází momentálně na okázalé výjezdy do regionů pod názvem „Debata bez cenzury“. Výraz „bez cenzury“ zde má samozřejmě ovšem určitá dobová specifika. Aby jste vůbec mohli vstoupit do sálu s Rakušanem, prošacuje Vás nejdříve policie u vchodu, která je na místě hojně zastoupena, a to i v podobě „tajných“ policistů přímo v sále. Rakušan tak s návštěvníky mluví nevyhnutelně nikoliv jako rovný s rovnými, ale z pozice síly. Jako ten, co je chráněn, kdy je každé slovo a každý pohyb jeho oponentů bedlivě sledován složkami státu, kterým jako ministr vnitra vládne, a které jsou připravené zakročit, pokud se debata ubere někam, kde by se to Rakušanovi nemuselo líbit.
Uznáváme, že je to přeci jen asi o něco svobodnější, než podobné "debaty bez cenzury", které vede v bonapartistickém Rusku pravidelně Putin, protože zde na sebe nechá Rakušan i pořvávat, a jeho PR by nepomohlo, když by za to byl někdo přímo na jeho akci zatčen, ale i tak se nabízí myšlenka, že je Rakušanovi sice možné říct zcela vše, ovšem některé věci pouze jednou. Další otázkou samozřejmě je, kolik nás tento Rakušanův cirkus stojí jako daňové poplatníky.
/NPR
Putinovi i Rakušanovi můžete na debatě s policií za zády říci vše. Některé věci však jen jednou.
Smysl debat bez cenzury s policejním dohledem
Celý koncept takovýchto Rakušanových debat je ve své podstatě sice v něčem riskantní, ovšem marketingově geniální. Skutečná opozice proti Fialově vládě v Česku téměř neexistuje, což je jediný důvod, proč Fiala stále vládne. Takzvanou opozici tvoří jen jiné buržoazní strany nebo deformované strany pracujících, které jsou momentálně diskreditované, a které nejsou schopné postavit místo demagogie proti Fialově vládě skutečný program. My komunisté zatím tvoříme zanedbatelný ostrůvek populace. A jelikož jsou pracující demoralizováni léty útoků na jejich práva a dezorientováni zradami organizací pracujících, tak v diskuzích s Rakušanem, zejména v opomenutých oblastech ČR nevyhnutelně budou často zaznívat ze strany diskutujících demagogická prohlášení a na rychlo přijatá stanoviska, která Rakušana příliš neohrozí, a naopak se bude moci před svými voliči tvářit jako odvážný bojovník „za svobodu a demokracii“ proti šiřitelům demagogií.
Jelikož, jak bylo uvedeno, zároveň momentálně v ČR proti Fialově vládě kromě nás neexistuje seriozní opozice, mohou někteří lidé třeba i dospět k zoufalému závěru, že Rakušan třeba není až tak špatný jako Fiala, když takto „naslouchá lidem“. Tuto iluzi lidovosti Rakušan podporuje postáváním na těchto debatách s pivem v ruce. Přítomnost alkoholu sice zásadním způsobem na obou stranách ubírá hodnotu celé diskuze, ale o tu opravdu nejde. Jak sám řekl Rakušan reportérovi Aktuálně.cz po debatě v Karviné -
"Jestli si někdo myslel, že mě pár výkřiků z publika odradí od toho pokračovat, tak neodradí. Tohle je přesně to, co má být."
Jde hlavně o zviditelnění Rakušana, jehož PR poradci objevili, že takového zviditelnění se velmi dobře dosáhne, pokud jeho přítomnost v různých částech země povede ke konfliktům, ve kterých se on bude moci pasovat do určité, pro něj užitečné role. Ve své podstatě se tak více než o seriozní debatu jedná o improvizované divadelní představení, které nevyhnutelně popuzuje jeho kolegy ve vládě. Ovšem Rakušan se vždy může hájit tím, že nedělá vlastně nic špatného, a že jen debatuje s občany.
Podobným způsobem zvedla představitele vládní koalice ze židle skutečnost, že ministr pro evropské záležitosti za STAN Martin Dvořák jmenoval zmocněnce pro přijetí eura v podobě ekonoma Petra Zahradníka. A to dokonce natolik, že bylo svoláno vládní dohadovací řízení, po kterém byl Zahradník po dvou dnech opět odvolán. Těžko říct, zda se v tomto případě jednalo o další provokaci STANu ve snaze se opatrně odlišit. Minimálně to dokázalo, jaké napětí ve vládní koalici po Rakušanových krocích existuje. Ovšem pokud bychom měli věřit slovům amerického prezidenta Roosevelta –
„V politice se nic neděje náhodou. Pokud se to stane, můžete se vsadit, že to bylo naplánováno tímto způsobem.“
Daleko méně opatrná než my ohledně vyjadřování v této věci je třeba předsedkyně dosud vládě loajální TOP 09 Markéta Pekarová-Adamová, která kroky STANu komentovala tak, že varovala před „slovenským scénářem“:
„Ti, kteří vyvolávali spory, navzájem se neinformovali a podnikali čistě marketingové kroky, tam rozbili vládní koalici a pomohli k návratu populistických a extremistických sil. Nechceme, aby kroky hnutí STAN vedly k tomu stejnému,“
/SeznamZprávy
Potápějící se Piráti a KDU-ČSL na hranici
Napětí neroste zdaleka jen u STANu. Piráti nebo KDU-ČSL na tom nejsou o nic lépe. Dění v těchto stranách je v současnosti ukázkovým příkladem dialektického vztahu podstaty a jevu. Podstata věci existuje objektivně a projevuje se skrze jevy, které však nikdy nepopisují přesně danou podstatu. Projevem podstaty chřipky může být kašel a horečka. Může se však projevovat i bolestí kloubů a hlavy. Tedy různé jevy mohou vyjadřovat stejnou podstatu. Ale i stejné jevy mohou vyjadřovat různé podstaty, kdy kašel může být třeba i příznakem poškozením plic kouřením.
Podstata napětí u Pirátů i KDU-ČSL ohledně jejich vládního angažmá se v současnosti projevuje tlakem na jejich vedoucí činitele. Jurečka i Bartoš pravda zatím uhájili své posty ve vedení stran. Oba však museli porazit ve vlastních stranách sílící hlasy volající po revizi působení ve vládě. Ve své podstatě to ale třeba u Pirátů není až tak těžké, protože již dávno jsou pryč časy, kdy Piráti považovali za svého hlavního nepřítele Ochranný svaz autorský a demonstrovali společně s hackery z Anonymous proti vládám ODS za snížení kontroly státu nad internetem. K Pirátům se s tím jak se blížili ke korytům začali přibližovat i lidé, kteří mají o tyto koryta zájem, a jejichž jakákoliv ideovost je zcela marginální.
Protisystémové a tím i potenciálně protivládní hlasy a členy Piráti již dávno ztratili. Osobní rozpory s ostatními členy strany však stály koncem roku 2023 místo člena republikového výboru předsedu poslaneckého klubu Pirátů Jakuba Michálka, který již dříve přišel u Pirátů na přetřes kvůli údajné hrubosti a aroganci.
/img.ihned.cz
U lidovců se stala poslední kapkou, kterou kvalitativně přetekl pohár trpělivosti mnoha řadových členů aféra ministra práce a sociálních věcí a předsedy KDU-ČSL Mariána Jurečky, který byl načapán na vánoční párty v budově ministerstva, s cateringem za 400 000 korun, v den střelby na FF UK. Ten se následně z celé věci snažil neúspěšně vylhat, a když se mu ani toto nezdařilo, začal si před veřejností i vlastní stranou sypat popel na hlavu v duchu politiky mnohých jeho kolegů „Zatloukat, zatloukat a zatloukat, a když to nejde, tak se omluvit nikoliv proto, že činu lituji, ale proto, abych si zachránil jméno a kariéru.“
V KDU-ČSL momentálně sílí hlasy pro mimořádný sjezd, který se má jinak odehrát až na podzim, kdy hlavní iniciativu v celém odboji proti vedení strany, které Jurečku podrželo ve funkci má jihočeská členská základna, která se na svou stranu snaží získat další nespokojence uvnitř strany. Že skutečně nejde jen o Jurečku dokazují třeba slova lidoveckého primátora Českých Budějovic a autora usnesení proti Jurečkovi Jaromíra Talíře, který diskuzi vedení strany komentoval slovy:
„Mě nadzvedl průběh schůze. Všichni v debatě nadávají, říkají, co všechno je špatně, jak máme nízká procenta, jak se zachoval předseda… Ale pak nikdo nic neudělá. Proto jsem navrhl usnesení,“
Pozice velkokapitálu
Jak však praví jedno staré přísloví „Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti“. Vládnoucí třídě velmi záleží na setrvání Fialova kabinetu ve vládě státu. Je to pro ní nejspolehlivější možná vláda, která v současné kapitalistické krizi hájí jejich privilegia a status quo na úkor drtivé většiny české společnosti, na kterou dopadají škrty, energetická i příjmová chudoba, nejistota bydlení, masivní zadlužení i inflace, obírající pracující o jejich mzdy a úspory ve prospěch kapitálu.
Kapitál tak se svými médii a dalšími pákami vnímá svou vládu jako takovou svojí mateřskou školku, kde pokud někdo zlobí, dostane vynadáno, nabacáno, či alespoň výhrůžný pohled paní učitelky. Nenechá nikoho, aby ohrožoval stabilitu této vlády, ať už vně, nebo uvnitř této vládní koalice. Pro STAN ani další strany tak není možné vládu jen tak opustit a dělat si svou politiku, i když jim ve vládě teče do bot. Okamžitě by se proti nim obrátil hněv pánů Tykačů, Křetínských, Lukačovičů, Bakalů a dalších, a jejich sdělovací prostředky by ještě aktivněji než dosud vykreslovaly takové jejich chování jako renegátství, jako „pomoc Babišovi“, „pomoc Rusku“, „populistům a extrémistům“ a podobně, na což mnozí straníci těchto stran nebudou mít žaludek a pod tlakem ustoupí ze svého odporu.
Kdo tomu nevěří, nechť se podívá co třeba dnes píše Křetínského a Tkáčův Reflex o STANu. Za opatrné sebekritické video o působení ve vládě létají na adresu STANu výrazy jako „političtí upíři“ a další. A kdo ví, možná bude aktivován i Milion chvilek pro demokracii, svolávající třeba demonstraci „za vzájemné porozumění, úctu a respekt v boji proti nenávisti“ či s jiným, podobně demagogickým heslem plným vzletných ale prázdných výrazů.
/mediaguru.cz
STANu ale ani dalším stranám tak nezbývá, než se pokoutně a velmi opatrně snažit od vlády nějak odlišit, ale zároveň v ní setrvávat a tvářit se jako její největší obhájci v boji proti výše zmíněným. Příklad Rakušana ale ukázal, že vládnoucí třída má pro takové chování nulovou toleranci. Pro strany potácející se okolo pětiprocentní hranice je však takové chování životně důležité, protože pokud nebudou příště zvolené, nebudou již kapitalistům k ničemu, a přijdou o všechno. Musí tedy riskovat, ovšem prostor pro manévrování je neskutečně úzký.
Rakušanovi mohlo i přijít na mysl, že by svou odvážnou politikou mohl v konečném důsledku na sebe strhnout přízeň vládnoucí třídy, které se hroutí podpora veřejnosti pro Fialovu vládu. Že by se Rakušan mohl před veřejností tvářit jako alternativa vůči Fialovi, ovšem v praxi být pro vládnoucí třídu jen druhou stranou téhož. Takový scénář sice není vyloučen, ovšem momentálně je velmi nepravděpodobný. Pro vládnoucí třídu je ODS dlouhodobě prověřenou a spolehlivou zastánkyní jejích zájmů, a jen tak se nevzdá její podpory. V minulosti domácí kapitál dokonce neváhal i vzkřísit ODS z mrtvých po propadáku Nečasovy vlády a volebním fiasku v roce 2013, kde katastrofu pro vládnoucí třídu shodou okolností odrazil Babiš.
Revoluční nebezpečí
Tyto praskliny v jednotě vládní koalice mají svůj význam, jelikož představují velké nebezpečí pro vládnoucí kapitál. Zatím se tyto praskliny projevují tak, že se vládní strany snaží opatrně odlišovat od vládní koalice. Je zde však vážné nebezpečí, že se takové chování stran, a zejména jejich řadových členů vystupňuje, a ve finále nebude pořádně nikdo, kdo by se Fialovy vlády zastával. Že i vládní strany budou přilévat svůj olej do ohně rostoucího společenského odporu proti Fialově vládě, a že se tím pádem dostane do vlády někdo méně spolehlivý pro domácí kapitál než je Fiala s ODS. Tohle může způsobit i rozkoly v samotné vládnoucí třídě. Babiš sám je produkt předchozího rozkolu vládnoucí třídy po kolapsu Nečasovy ODS, který však byl posléze domácím kapitálem i pro svou osobní ambicióznost zavržen a zůstal s minimem spojenců.
Největší nebezpečí pro vládnoucí třídu však tkví v tom, že revoluce běžně začínají právě rozkoly ve vládnoucích vrstvách třídní společnosti. V roce 1916 například narůstal rozpor mezi šlechtou a carskou rodinou, který vybuchl třeba s vraždou oblíbence carevny – Rasputina. Ruská vládnoucí třída tehdy měla zároveň například velmi rozdílné názory ohledně konce války, které se staly součástí. Zatímco carská rodina zvažovala mír s Němci, řadová šlechta v něm viděla nebezpečí pro sebe samu.
/miro.medium.com
Tyto konflikty ve vládnoucí třídě poukazují na skutečnost, že vládnoucí třída přestává být schopna vládnout starým způsobem. Na toto bývají velice citlivé lidové masy, které už nyní v majoritě mají pro Fialovu vládu pouze slova pohrdání. Právě taková situace, kdy vládnoucí třída už není schopná vládnout starým způsobem stimuluje masy k vlastní politické akci. Se současným růstem rozkolů ve vládnoucí koalici se dá tedy očekávat i růst napětí v širší společnosti, u kterého těžko můžeme předem odhadovat, jak přesně se projeví.
Kapitalismus vytvořil již všechny předpoklady pro své vlastní překonání. V první řadě rozvinul takové výrobní síly, které se dají vyvlastnit a uspokojovat z nich potřeby celé společnosti místo pouze třídy vládnoucí. Taktéž rozvinul a do celého světa rozšířil i proletariát jakožto třídu mající přímý zájem na překonání kapitalismu. S čím nám však vládnoucí třída pomáhat nebude je budování subjektivního faktoru v podobě revoluční strany, s cílem získat důvěru mas a stát se revoluční generalitou třídního boje, která by provedla masy touto blížící se revolucí. Takovou stranu musíme vybudovat naším vlastním úsilím před těmito očekávanými revolučními bouřemi, a pokud nechceme zůstat překvapení až revoluce začne, musíme v naší revoluční straně konsolidovat dostatečnou sílu. Proto potřebujeme i Vás jako naše členy.