Otevřený střet v rámci súdánské kontrarevoluce ponořil zemi do moře násilí, které si už vyžádalo 100 mrtvých a dalších tisíce zraněných. Tato dlouho očekávaná bitva o to, která ze stran vražedných gangsterů bude drancovat Súdán, je pouze nebohým tragickým důsledkem neúspěchu mas při snaze o převzetí moci po revoluci v letech 2018-9.
/marxist.com
Boje vybuchly v sobotu (15.4.) mezi paramilitární skupinou Rychlé podpůrné síly (RSF) složenou z barbarských milicionářů Džandžavídů pod velením generála Mohameda Hamdana Dagala (též pod přezdívkou Hemedti) a Súdánskými ozbrojenými složkami (SAF), pod generálem Abdelem al-Burhanem, faktickým vládcem státu.
Toto jsou naši dva hlavní figurující v epizodě Súdánské kontrarevoluce. Je nezbytné zmínit, že jednotky RSF slouží jako frontové síly reakce od vojenského svržení generála Umara al-Bašíra v dubnu 2019. Následně byly zařazeny nově vzniklou vojenskou radou do vládních struktur a použity ke krvavému potlačení masových protestů v Chartúmu roku 2019.
Burhan a Hemedti pak v roce 2021 spolupracovali na převratu proti občanskému premiérovi, liberálovi Abdallovi Hamdokovi, čímž odsunuli loutkovou přechodnou vládu a fakticky obnovili svoji vojenskou nadvládu. Spojení kontrarevolučních generálů s liberály bylo jen zástěrkou pro veřejnost a světové společenství.
Oba generálové se od převratu přetahují o moc a opírají se o různé imperialistické mocnosti, aby si upevnili své sféry vlivu. A oba se též účastnili jednání o přechodu k občanské vládě, za účasti tzv. "čtveřice" (Spojené státy, Spojené království, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie).
Rozhovory a setkání, na nichž se ostudně podílejí i Síly svobody a Změny (FFC) - koalice takzvaných prodemokratických organizací, která vznikla během revoluce – jsou naprostou blamáží pro obyvatele. Ovšem masy nejsou oklamány iluzí, že se generálové dobrovolně vzdají své moci pro vyšší demokratické dobro, a ví že, jakákoli "občanská vláda" organizovaná s jejich požehnáním by byla zárodkem pro vojenskou diktaturu.
V posledních týdnech rostlo napětí mezi Burhanem a Hemedtim, kteří oba usilují o vládu v zemi a neustále výmluvně odkládají podpis dohodnutého harmonogramu nové ústavy a občanských voleb.
Přičemž blížící se střet byl signalizován přesunem jednotek SAF a výstavbou nových vysokých zdí kolem armádního velitelství v Chartúmu, jakož i zřízením nových bezpečnostních kontrolních stanovišť v hlavním městě a prováděním kontrol všech cestujících přilétajících na letiště.
Mezi Burhanem a Hemedtim se také rozhořel ústní boj, přičemž Hemedti prohlásil, že puč v roce 2021 "selhal", a (což je neuvěřitelné) odsoudil Burhana za to, že se staví proti přechodu k demokracii - a to vše je vyřčeno od muže, který velel silám, jež utopily revoluci v letech 2018-19 v krvi! Burhan ze své strany usiloval o vytvoření Vyšší armádní rady, aby Hemedtiho odvolal z funkce zástupce vůdce vládnoucí Suverénní rady.
Totiž tito dva gangsteři ve skutečnosti využívali klasickou hrozbu násilí k tomu, aby si zajistili silnější pozici svých klik a spojek v rámci režimu - účastnili se šarády "vyjednávání" o občanské vládě a zároveň naznačovali, že jsou ochotni Súdán zatáhnout do dalšího chaosu, pokud nebude po jejich. Jak pro Middle East Eye vysvětlil Chartúmský analytik Kholood Khair:
,,Oba dva umožňují eskalaci napětí, aby mohli zvyšovat počet svých zbraní a vojáků, a následně využívali napětí z případné konfrontace k většímu získání ústupků od prodemokratických aktérů, zejména od FFC."
Oba generálové se od převratu přetahují o moc a opírají se o různé imperialistické mocnosti, aby si upevnili své sféry vlivu. /Maram Al Awadi, Twitter
Gangsteři ve válce
Ústupky vynucené na kverulantech z FFC zjevně nevytvořily dostatečnou záminku k vyřízení účtů. Tu nakonec poskytlo plánované začlenění RSF do pravidelných ozbrojených sil v rámci dohody, která měla být podepsána v dubnu. Situace dosáhla bodu zlomu v sobotu, kdy RSF oficiálně prohlásila, že obsadila klíčová místa v Chartúmu, jako je prezidentský palác, sídlo velitele armády, státní televizní stanici a letiště, a také další místa v Omdurmánu, západní oblasti Dárfúru, a letiště Merowe na severu země.
To si samozřejmě vyžádalo reakci protisíly. SAF odpovědělo nasazením pozemních jednotek, leteckými údery a dělostřelectvem, přičemž ostřelovalo základny RSF, z nichž mnohé se nacházejí v zastavěných městských oblastech a jejich okolí. Krátké příměří dohodnuté v neděli za účelem evakuace zraněných se téměř okamžitě rozpadlo. Burhan od té doby učinil několik rozporuplných prohlášení o rozpuštění RSF a zároveň vyzval její členy, aby se připojili k pravidelné armádě.
Takzvaná Rada míru a bezpečnosti Africké unie svolala schůzku zahrnující Jižní Súdán, Keňu a Džibutsko, ale letiště v Chartúmu bylo hlavním místem bojů mezi RSF a SAF, takže není jasné, jak se delegáti do země dostanou.
Předchozí mluvčí RSF vydal prohlášení, v němž oznámil, že ztratil kontakt s jednotkou, a mluví pouze za sebe, když říká, že je podřízený rozkazům SAF. SAF se rovněž zmínila, že do jejích řad vstoupilo velitelství zpravodajské služby RSF.
/Таино, Twitter
V době psaní tohoto článku je velmi obtížné určit, která strana ovládá, jaké území. Jisté je, že se civilisté po celé zemi ocitají v křížové palbě kvůli sporu dvou mocichtivých generálů. Úsměvné varování SAF, aby lidé "zůstali doma", je vzhledem k intenzitě některých bojů nedostatečným a laxním opatřením, zcela ignorujícím skutečnost. Lidé jsou uvězněni v domech, školách a nemocnicích a snaží se vyhnout střetům. V celém Chartúmu jsou rozsáhlé výpadky elektřiny a vody a mnoho lidí nemá přístup k potravinám (během ramadánu, kdy se většina lidí již postí) ani k lékům. Objevily se také zprávy o rozsáhlém rabování trhů a domů, zejména ze strany RSF.
Doposud byly hlášeny nálety v Chartúmu, Bahrí, Burrí, Rijádu a Omdurmánu a přestřelky vypukly na mnoha dalších místech, včetně Karari, Port Súdánu a El'Obeidu. V západních regionech, kde se rekrutuje většina ozbrojenců RSF, došlo rovněž k významným bojům, zejména v Dárfúru, Kordofánu a oblasti Bílého Nilu.
Aby důsledků nebylo málo, tak poté, co byli tři zaměstnanci Světového potravinového programu (WFP) zabiti během bitvy na vojenské základně Kabkabiya v severním Dárfúru, WFP pozastavil veškeré operace v zemi a odřízl tak súdánské masy od důležité potravinové pomoci. Huda, obyvatel Chartúmu, který poskytl rozhovor agentuře Reuters, vysvětlil situaci na místě: "Máme strach, už 24 hodin jsme nespali kvůli hluku a otřesům domů. Bojíme se, že nám dojde voda, jídlo a léky pro mého otce, který trpí cukrovkou."
Imperialistický cynismus
Imperialisté podle očekávání roní krokodýlí slzy nad posledním krachem súdánského "přechodu k demokracii". Americký ministr zahraničí Antony Blinken vyzval k okamžitému příměří a návratu k "rozhovorům, které prý byly velmi slibné, pokud jde o uvedení Súdánu na cestu k úplné vládě vedené civilisty". "Lidé v Súdánu chtějí, aby se armáda vrátila do kasáren, chtějí demokracii a vládu vedenou civilisty."
Nic takového by samozřejmě nemohlo nikdy vzejít ze zákulisních tahanic se stejnými vražednými armádními generály, kteří již povraždili nespočet nevinných lidí při svém odhodlaném útoku proti súdánské revoluci v roce 2019 a od té doby zasahují proti jakémukoli náznaku demokratické vlády. Proto je scénář Blinkena naprostou fikcí a vychází z chybné analýzy tamní situace. Stejný nesmysl zopakoval i britský ministr zahraničí James Cleverly, který řekl: "bezprostřední budoucnost je nakonec v rukou generálů, kteří se tohoto boje účastní. Vyzýváme je, aby dali přednost míru, ukončili boje a vrátili se k vyjednávání".
Vkládat jakékoli naděje do možné lepší povahy Burhana a Hemedtiho je vrcholem naivity a bláhovosti a z úst imperialistů to nezavání ničím jiným než cynismem.
Západní mocnosti zapojené do takzvaného přechodu k civilní vládě se netají svými neoficiálními motivy: udržet si pevnou kontrolu nad Súdánem, zadržet revoluční hnutí, které začalo v roce 2018, a potlačit vliv svých geopolitických rivalů. Západ se hlavně obává zejména vlivu Ruska v regionu. Hemedti i Burhan usilují o užší vztahy s Putinem, který údajně obdržel obrovské množství súdánského zlata, aby mohl podpořit ruské válečné úsilí na Ukrajině finančními prostředky, které přesně takto obcházejí západní sankce. Známá žoldnéřská skupina Wagner údajně působí v Súdánu a poskytuje armádě výcvik a vybavení. Súdánští generálové navíc naznačili ochotu nechat Rusko vybudovat námořní základnu v Rudém moři. V jejich situaci záleží jen na tom, který z těch krvežíznivých vrahů získá více náklonosti od Putina. Pravděpodobně ten z nich, který vyhraje aktuální boj o moc.
Americký imperialismus se zase snaží tyto vazby mezi Súdánem a Kremlem omezit a neváhá přitom spolupracovat s kontrarevolučními masovými vrahy. Článek v National Interest to přímo vyjadřuje:"Zájmy USA jsou nyní vysoko v sázce. Spojené státy proto musí spolupracovat se súdánskými představiteli, kteří rámcovou dohodu podpořili, a vytvořit pro súdánské elity motivační strukturu, která by umožnila dohodu realizovat a prosazovat proamerický kurz země...".
"Ačkoli vojenské subjekty v Súdánu a v celém regionu mají špatné výsledky v oblasti lidských práv a správy věcí veřejných, je zásadní, aby Spojené státy rozpoznaly, kdy se tyto subjekty přizpůsobují proamerické politice, a aby s nimi Washington posílil spolupráci, pokud se tak děje."
Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Egypt se zase opírají o tu či onu vražednou stranu, aby rozšířily svůj vliv a činily si nároky na súdánské zdroje, zejména na zemědělské bohatství, zlaté doly a přístavy.
/Laura Walubengo, Twitter
Zejména El-Sísího režim v Káhiře důsledně podporuje Burhanovo úsilí o potlačení súdánských mas, protože se obává, že možná revoluční vlna v sousední zemi by mohla probrat boj egyptských mas proti vlastnímu vojenskému diktátorovi.
Súdán zkrátka leží v centru zlodějských zájmů dravých imperialistů, kteří hlasitě zpívají píseň o "občanské vládě" a "demokracii" a zároveň vyjednávají s kontrarevolučními generály o rozparcelování si země pro své vlastní cíle.
To vše, co mají společného je sdílený zájem o "stabilitu". Stabilita, o níž hovoří, je samozřejmě založena na zachování kapitalistického systému a zabránění revolučnímu boji mas, který by mohl vyvolat vlnu povstání v regionu. Především z tohoto důvodu spolupracují s gangstery, jako jsou Burhan a Hemedti. Neboť ti dva v tom už mají ve své zemi koneckonců velkou zkušenost, pokud se zrovna nehandrkují o své pole moci.
Zrady ze strany vedení
Súdánská revoluce byla na každém kroku zrazována svými vůdci, kteří neustále odmítali podpořit stanovisko konečné ozbrojené konfrontace mezi masami a vládnoucí třídou. Místo toho se rozhodli pro dohodu s kapitalistickými gangstery za bláhovou vidinou pokroku při budování demokracie. Ukázalo se, že posloužili jako užiteční idioti pro skutečné rozdělení moci.
Nejzrádnější elementy, jako je FFC, vstoupily do přímého jednání s kontrarevolucí, čímž zničily svou důvěryhodnost v očích mas a připravily půdu pro krvavou porážku hnutí. Dopouštějí se stále stejné chyby. Konkrétně chtějí zlepšit podmínky života lidí v systému, který ze své podstaty bídu a nerovnost přímo plodí.
Súdánská asociace odborníků (SPA), která hrála pozitivní roli v počátcích revoluce, také masivně zdegenerovala. Tato organizace vydala 15. dubna prohlášení, v němž potvrdila podporu "rámcové politické dohodě" o nastolení civilní vlády, která byla uzavřena v rámci rozhovorů s generály:
,,Rámcová dohoda a závěrečná fáze dosažení konečné dohody a přechodné ústavy jsou objektivním a přijatelným základem pro obnovení demokratického přechodu a občanské transformace a my na shromáždění súdánských odborníků zdůrazňujeme náš závazek k tomuto cíli."
Dále naprosto naivně vyzvala "vedoucí představitele ozbrojených sil, RSF, policie a veřejné zpravodajské služby, aby plnili svou národní povinnost chránit vnitřní a národní bezpečnost".
Zasévat iluze do tohoto procesí vrahů na obranu "bezpečnosti" a "přechodu k demokracii" je nehoráznou zradou mas, které léta prolévaly krev v boji proti těmto zrůdám.
Súdánská komunistická strana mezitím vydala prohlášení, v němž se zjevně postavila na stranu Burhana a SAF proti RSF. Vyzývá k "rychlému rozpuštění všech milicí, shromáždění zbraní rozmístěných po městech a venkovských oblastech a obnovení jednotné národní profesionální armády". To je naprosto odporný postoj (který sdílí i takzvaná Komunistická strana Británie), který se rovná legitimizaci jednoho křídla kontrarevoluce nad druhým a upevnění všech zbraní a státní moci pod Burhanem a SAF. Je ironií, že tytéž strany mlčely v roce 2019, kdy bylo třeba ozbrojit masy a vyzvat vojáky, aby se připojili k revoluci proti generálům.
Prohlášení dále volá po: "jednotě našeho lidu, všech národních sil, sil radikální změny a výborů odporu kolem cílů revoluce, obnovení míru, bezpečnosti a stability". Ovšem to jsou jen výkřiky a fráze bez skutečného smyslu a hodnoty. O jakých národních silách se vůbec bavíme? Patří mezi ně i někdo z velení pravidelné armády? Parazitující súdánská buržoazie? Tyto "síly" jsou přímo proti revoluci. Jedná se o výzvu k jednotě (abych parafrázoval vůdce PFLP Ghassana Kanafaniho) mezi mečem a šíjí. Proletariát a buržoazie nejsou bratři, nejsou jednotní.
I ty nejdůslednější a nejodvážnější složky v čele revoluce, jako jsou Sousedské výbory odporu, opakují stále své staré chyby.
V prohlášení Koordinace výborů odporu v Chartúmu se opakovaně zdůrazňuje "mírový boj" mas proti generálům a tvrdí se v něm: "Začali jsme mírumilovností a budeme v ní pokračovat, abychom dosáhli svých cílů proti všem účastníkům probíhající války v ulicích země." V prohlášení se dále uvádí, že masy si musí dát heslo 'Ne válce' a nereagovat na žádné výzvy k ozbrojování, protože by nás přivedly k občanské válce. Jediným poraženým z války je lid, proto se sjednoťme, abychom ji překonali".
Znovu vidíme zkrachovalý pacifismus Koordinace výborů odporu. Přízrak občanské války byl vedoucími vrstvami opakovaně používán k ospravedlnění jejich odmítání vyzbrojit masy pro konečné zúčtování s generály.
V důsledku toho se lid stal obětí jednostranné války ze strany kontrarevoluce, která nyní hrozí zatažením Súdánu do občanské války mezi soupeřícími tábory řezníků, z nichž oba jsou smrtelnými nepřáteli dělníků a chudých.
/Zagazola, Twitter
Tragédie a úkoly, které před námi stojí
Současný stav v Súdánu mohl být odvrácen pouze vítězstvím súdánské revoluce. Jedním slovem, znamenalo by to vést neúprosný třídní boj proti kontrarevoluci.
Existovalo mnoho příležitostí vyzbrojit a připravit lid na rozhodné povstání proti reakčním generálům a převzít moc do svých rukou. Všechny byly zmařeny váhavým vedením, které odmítlo udělat to, co bylo nezbytné.
Jakmile by se lid Súdánu dostal k moci, nejenže by získal demokratickou vládu, ale položil by základ pro provedení rozsáhlých reforem ve všech oblastech života: od zdravotnictví, přes školství, infrastrukturu atd., které by byly financovány vyvlastněním neprávem nabytého majetku prohnilé súdánské elity a odmítnutím imperialistického dluhu země.
Otevřela by se cesta k socialistické transformaci společnosti, která je jedinou cestou k důstojné existenci obyvatel země. Každá strana, byť i skromného rozsahu, s takovým programem mohla v těchto událostech sehrát rozhodující markantní roli. Bohužel žádná taková strana aktuálně neexistuje.
Bez ohledu na to, kdo se v tomto mezistranickém boji uvnitř kontrarevoluce dostane na vrchol, se pro súdánské masy nic nezlepší. Jak řekla jedna Súdánka, citovaná na sociálních sítích: "RSF a SAF bojují o pozice. My ostatní bojujeme o jídlo a vodu. Oni bojují o moc, o okrádání lidí... zatímco zbytek země bojuje o jídlo, vodu, vzdělání a zdravotní péči."
A v tuto chvíli platí masy za selhání svých vůdců cenu nejvyšší. Ale navzdory obrovskému vyčerpání a demoralizaci pokračuje lid v pochodu a boji až do dnešního dne.
Nelze důvěřovat "mezinárodnímu společenství", že vyřeší tento nový výbuch násilí, který pomohli vyvolat imperialisté. Jediné východisko z této noční můry bude spočívat v eskalaci súdánské revoluce, která se musí poučit z minulých porážek, bránit se všem silám reakce prostřednictvím vlastních bojových orgánů a zbavit se všech prvků, které ji brzdí.