top of page
Vyhledat

Střelba na Filosofické fakultě – Exces nebo nový standard?

Aktualizováno: 14. 1.

Dne 21. prosince 2023 šokovala celý svět, a obzvláště pak Česko střelba v budově Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, která si vyžádala 15 mrtvých a 25 zraněných. V Česku případ nemá v takovéto podobě obdoby. Příkladný student obecných dějin FF UK, který dosáhl i ocenění od polského institutu v Praze, ten den vzal do ruky kromě jiných zbraní i útočnou pušku AR-15, a začal s ní střílet do lidí ve snaze způsobit co možná největší utrpení, jak sám předtím uvedl na Telegramu. Zvykli jsme si, že o podobných případech slýcháváme maximálně ze zahraničí. Dnes je nám však tato záležitost poněkud bližší, a to i proto, že se jeden člen naší organizace, s jehož asistencí tento text vznikl, nacházel přímo na místě střelby, což způsobuje i extrémní citlivost tohoto tématu, se kterou se pokusíme napsat tento náš text. Mlčení by z naší strany jen otevřelo prostor pro celou řadu idealistických dedukcí. A pokud chceme, aby se takováto věc nikdy neopakovala, musíme se alespoň pokusit jí přijít na kloub.



Co se stalo?


Střelba započala po 15cté hodině, na čtvrtém patře FF UK na Palachově náměstí, kde měl střelec připraven arzenál zbraní a munice. Zde se mu podařilo z bezprostřední blízkosti zabít vůbec největší počet lidí, než se ostatním podařilo v budově zamknout a zabarikádovat. Někteří lidé, kteří se nemohli zabarikádovat, vylézali z oken na římsy, kde následně z výšky seskakovali o patro níže. Vzhledem k výškám pater zde došlo k několika zlomeninám, ale i k úmrtí jednoho z prchajících, který pád z výšky nepřežil.


Po několika pokusech vniknout do místností na patře se střelec vydal na ochoz u střechy budovy, kde pálil víceméně náhodně a s daleko menší přesností do lidí na ulicích. V momentě kdy policie začala palbu střelci opětovat spáchal sebevraždu.


Mnoha lidem v samotné budově nebylo vlastně vůbec až do konce asi dvacetiminutového řádění střelce jasné, co se vůbec děje. Rány a křik si někteří spojovali spíše s nějakými bujarými oslavami místních sportovních nebo kulturních spolků studentů, než je z omylu vyvedli ozbrojení policisté, kteří je s křikem vyváděli z budovy. Mezitím počet obětí narůstal, až se zastavil na číslovce 15 – včetně střelce.


Střelec však vraždil už dříve. Kromě toho, že doma před střelbou ve škole zabil svého otce, podle názoru policie vraždil i o týden dříve v Klánovickém lese, kde měl zabít muže s jeho dvouměsíční dcerou, se kterými neměl žádné osobní vazby. Již předtím si na začátku prosince podle nepotvrzených informací založil „deník“ na sociální síti Telegram, kde se otevřeně přiznal k jeho plánu. Z jeho údajných postů je zajímavá zejména jeho otevřená nenávist ke společnosti vyjádřená v pocitu, že on sám je všemi nenáviděn, kdy zároveň adoroval střelbu čtrnáctileté školačky Aliny Afanaskinové ve škole v Brjansku, která se odehrála 7. prosince – dva týdny před jeho vlastní střelbou. Za pravost těchto screenů však nemůžeme ručit.



Údajný Telegramový účet střelce


Cynismus buržoazie


Ze strany vládnoucí třídy slyšíme vysvětlení pouze jediné – byl to šílenec. Rovněž poněkud duševně nevyrovnaný starosta pražských Řeporyjí o celé věci na sociální síti X dokonce napsal, že to jednou přijít prostě muselo, protože se to třeba v USA děje pravidelně. Jakoby střelba na školách byla pouze jen nějakou nevyhnutelnou záležitostí, o které můžeme maximálně vést statistiky, ale nikdy nemůžeme odstranit příčinu toho, proč se to děje. To jen ukazuje cynický přístup buržoazie k této otázce.



Dnes již smazaný příspěvek na sociální síti X



Jiné vysvětlení se vlastně vůbec nepřipouští. Zejména ne od politicky aktivních osobností nezainteresovaných v současné vládě, které dostanou studenou sprchu od svých oponentů jen za to, že se o celé věci vůbec zmíní. Tak tomu bylo třeba v případě Lubomíra Zaorálka ze SOCDEM, který se v čase střelby rovněž nacházel v budově, a podle našeho zdroje si počínal celkově duchapřítomně, kdy i držel kliku a bránil vlastním tělem případnému útočníkovi vstoupit do učebny. Toto uvádíme s vědomím ohromných politických rozdílů mezi námi a SOCDEM.



Cirkus prázdných symbolů vlády


Nevěříme ani v upřímnost slov buržoazních politiků o jejich soustrasti s rodinami obětí masakru. Ti stejní politici, kteří se nyní kvůli politickým bodům otřásají hrůzou nad činy střelce v Praze ve stejné době plně podporují například masakr desetitisíců mužů, žen a dětí v pásmu Gazy izraelským státem.


Fialova vláda vyhlásila na 23. prosinec státní smutek. Fiala osobně doporučil držet v poledne minutu ticha a nechal rozeznít zvony. Jaké to humánní gesto! Někteří "odborníci" rovněž společnosti doporučili uctít památku střelby "ve vší důstojnosti zejména ve svých srdcích a vzpomínkách bez jakýchkoliv sdružování či jiných hromadných akcí." Nabízí se otázka proč? Co je na sdružování špatného? Že by mohla probíhat společenská diskuze o této věci, která by se mohla vymykat kontrole vládnoucí třídy? Hromadnou pietu nakonec zorganizovali sami studenti 4. ledna.


Každopádně se samostatné truchlení vůbec netýkalo například ministra práce a sociálních věcí Jurečky za KDU-ČSL, který večer po střelbě zamířil na vánoční párty v budově MPSV, o které si nemusíme dělat iluze kdo jí platil. Byla by přece hloupost si nechat touto věcí kazit zábavu! Dle očitých svědectví se Jurečka na párty vyskytoval až do devíti večer, kdy proběhlo jednání vlády, a následně se na zábavu vrátil, ačkoliv již tehdy moc dobře věděl co se stalo.


Ovšem pozor! Jurečka, když se celá věc provalila, se za své jednání omluvil, vyjádřil politování, že párty neukončil když se o střelbě dozvěděl a dokonce prý začal zvažovat svou demisi! Jaký to charakter! Doufáme že není třeba dodávat, že si Jurečka začal sypat popel na hlavu až když to byla ta jediná možnost, která mu zůstala, po jeho několikanásobných lžích o této věci.


Do dnešního dne je Jurečka dále ministrem MPSV a celou kauzu provládní média účinně zametají pod koberec, aby mohla být současná vláda dále vyobrazována jako vláda morálky a demokracie, na kterou útočí jen "proruští dezoláti, populisté a demagogové". Mezitím se nám všem koncem roku v tichosti zrušila linka důvěry provozovaná Psychiatrickou nemocnicí v Bohnicích, kvůli nedostatku peněz od státu na její provoz.



Policejní dohled jako odpověď státu


Z jediného povoleného vysvětlení o šílenství střelce vyvěrá mnoho závěrů, které víceméně pracují s variantou, že se střelba na školách prostě čas od času dít musí. Rektorát olomoucké Univerzity Palackého domlouvá s městskou policií posílení hlídek v okolí univerzitních objektů a rovněž má v plánu i nahlašovat místní policii akce s větší koncentrací studentů. Rovněž se vedou víceméně celospolečenské diskuze o nasazení takových věcí, jako jsou bezpečnostní rámy ve školách, či o tvrdším postupu proti držitelům jak legálních tak nelegálních zbraní.


Pokud by se jednalo pouze o akt šílenství studenta, ke kterému musí jednou za čas nevyhnutelně dojít, potom by se podobné případy musely odehrávat v určité neměnné pravidelnosti – přímo úměrné k počtu obyvatel. Jak si ale vysvětlit, že se s příchodem nového milénia po celém světě počet podobných případů, a to zejména v USA, prudce zvýšil? A že dokonce i ředitelé českých odborných účilišť po vraždě učitele mačetou v březnu roku 2022 do médií uvedli, že psychických problémů, odporu k autoritám a někdy i agresivních tendencí mezi žáky přibývá?



Střelba na škole Columbine v USA roku 1999


Pokud toto připustíme jako empiricky dokazatelný fakt, potom nás další kroky nevyhnutelně povedou ke hledání společného jmenovatele těchto činů, a to jiného, než je náhodné šílenství. Někteří lidé mohou tvrdit, že je to změnou výchovy mládeže. Jiní budou tvrdit, že je to agresivitou v počítačových hrách. Tím se však jen celá otázka posouvá do ztracena, jelikož se musíme dále ptát proč se změnila výchova mládeže, a proč jsou dnes počítačové hry tolik agresivní. Hrají zároveň všichni tito střelci agresivní hry? Pocházejí všichni z disfunkčních rodin?


Vůbec netvrdíme, že šílenství u těchto střelců nehraje roli. Člověk, který dosáhne takového stupně nenávisti ke společnosti, že je ochotný investovat a obětovat vše co má, včetně svého života, aby společnosti způsobil co největší utrpení, rozhodně není duševně vyrovnanou osobou.


Ale právě tato patologická nenávist ke společnosti je tím jmenovatelem, který je prokazatelný všem těmto střelcům, a na který bychom se tím pádem měli soustředit jako první. Jak vůbec může takováto patologická nenávist ke společnosti vzniknout?



Sociální vyloučení a odcizení v kapitalismu


Když se podíváme pod lupou na systém ve kterém žijeme, tak zjistíme, že je založen na extrémním individualismu, kde se skutečně málokdo identifikuje za součást širší společnosti. Individuální profit je v kapitalismu modlou, který zcela zastiňuje ohledy na druhého člověka a společnost. „Co na tom, že budou umírat lidé hladem, když privatizujeme veškeré zdroje obživy? Hlavně že já budu mít profit!“ – takové je smýšlení těch „úspěšných“. Kapitalismus zcela prokazatelně není založen na zájmu o každého člena společnosti. Ve skutečnosti je specifickým skupinám lidí více či méně otevřeně ze strany vládnoucí třídy naznačováno, že jsou pro společnost přítěží, a tím přebyteční.


Co třeba důchodci? Žádný buržoazní politik sice nikdy otevřeně neřekne, že jsou důchodci pro jejich systém přítěží, a bylo by lépe, když by už zemřeli. To mu však ale nebrání vytvářet konflikt mezi mladými a starými lidmi za účelem systémových útoků na starobní důchodce. Toto můžeme pozorovat v současných zlodějských důchodových reformách Fialovy vlády, které jsou ospravedlňovány tím, že pokud se teď důchodcům neseberou peníze, tak jich nebude dost pro mladší generace až půjdou do důchodu. Mezitím Křetínští a další bohatnou o stovky miliard korun každý rok.


Co dlouhodobě nezaměstnaní? Bezdomovci? V určitých situacích dochází i k tomu, že jsou celé etnické skupiny lidí systémem vyobrazovány jako nepřátelé společnosti, proti kterým jsou vedeny fyzické útoky v podobě pogromů. V časech vyšší nezaměstnanosti se kapitalistická média předhání v tom, kdo přijde s větším hororem, který údajně způsobují „nepřizpůsobiví“ občané, což stimulovalo pokusy o pogromy proti Romům, ke kterým docházelo na severu Čech i Moravy. Kolem roku 2015 to zase byli arabští a afričtí imigranti. V roce 1992, v době úpadku ekonomiky východního Německa po pádu SSSR a v rámci honby za levnou pracovní silou to byli zase Vietnamci, na které se útočilo, což vyústilo ve fyzický pogrom proti ubytovně v Rostocku Lichtenhagenu, kterou místní nacionalisté za přihlížení místních obyvatel podpálili molotovy. A pak se buržoazie diví a přičítá Romům za vinu, že se mnozí nechtějí začlenit do společnosti!




Vidíme, že asocialita, individualismus, dělení společnosti a vytváření domnělých nepřátel je v kapitalismu více než běžnou věcí. Mentalita „já proti všem“ je běžnou normou, kterou si v tomto systému lidé osvojují už od útlého věku. Fetišizuje se „úspěch“, který v kapitalismu znamená umění pokořit někoho druhého, a ideálně celou společnost. Už ve školních třídách se vytváří společenské normy i ve vztahu s kapitalistickým konzumem ohledně toho jak se chovat, co vlastnit, jak vypadat a jak smýšlet, aby byl člověk pro kapitalistický systém přijatelný. Ten kdo nezapadá je obvykle vyobcován, a málokdo se o něj zajímá. V takové situaci si může velmi snadno vypěstovat nenávist ke společnosti. A takovou nenávist, odpor či pohrdání společností má dnes skutečně velmi mnoho lidí. Celé subkultury ve svých kořenech vznikly a stojí na tomto odporu a revoltě proti společnosti.


Takový vyobcovaný člověk se velmi snadno může stát psychicky nestabilním a vypěstovat si celou řadu psychických poruch. Člověk je odjakživa tvorem společenským. Izolovaní jednotlivci vždy degenerovali. Psychologická a psychiatrická péče o tyto lidi je v takové situaci spíše hasícím přístrojem na požár, který dále kapitalismus rozdmýchává. Přesto je v takovéto situaci nezbytné zajistit její dostupnost všem.


Toto odcizení člověka od společnosti tu nebylo vždy. Vlastně neexistovalo po většinu času existence lidstva. Je součástí systémové superstruktury, která stojí na výrobních vztazích a formě soukromého vlastnictví v rámci kapitalistického systému. Pro porovnání norem současného systému a společnosti prvobytně pospolné můžeme uvést citaci od Engelse z jeho knihy „Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu“, kde hodnotí právní systém indiánského kmene Irokézů, žijícího na této prvobytně pospolné úrovni, která byla dříve vlastní všem lidem:


„…Toto jsou práva typického indiánského rodu. Všichni jeho členové jsou svobodní, jsou si rovni v osobních právech – ani sachemové, ani náčelníci si nedělají nárok na přednostní postavení. Tvoří bratrstvo spojené pokrevními svazky. Volnost, rovnost, bratrství, ačkoliv nikdy neformulovány, byly základní zásady rodu a rod byl zase jednotkou celé společenské soustavy, základem organizované indiánské společnosti. To vysvětluje neochvějnou svobodymilovnost a osobní důstojnost ve vystupování, kterou každý musí Indiánům přiznat.“


Nepotřebujeme víc fízlů, potřebujeme revoluci


Nemůžeme přesně říci, co motivovalo střelce z FF UK vzít do ruky zbraň a začít zabíjet lidi. Nevíme to, a není to ani motivací tohoto článku. Motivací tohoto článku je dokázat, že to co se stalo nebyla jen nějaká hloupá náhoda, či snad špatný nápad nebo náhodné šílenství jednotlivce. Chtěli jsme dokázat, že tento systém produkuje takovéto věci ať už v té či oné podobě, a je skutečným problémem, který musíme vyřešit abychom mohli dosáhnout společnosti, kde se bude počítat s každým jedincem, a zároveň se každý jedinec bude moci plně identifikovat jako člen této společnosti. K tomu je třeba odstranění společenských tříd, a zajištění rovnosti podobné jako u Irokézů, akorát na daleko větší technologické úrovni, která již dnes dokáže celé společnosti zajistit blahobyt. Biliony se v tomto systému investují do vývoje a výroby zbraní coby nástrojů vzájemného zabíjení lidí mezi sebou místo toho, aby byly investovány do toho, co lidstvo skutečně potřebuje, aby se pozvedlo z mizérie, do které nás uvrhává současný kapitalistický výrobní způsob.


Samotné zbraně ale nejsou problémem. U zbraní je vždy hlavní problém to, kdo a za jakým účelem je vlastní. Pokud se omezí právo běžným lidem zbraně vlastnit, nebude to vůbec v současném světě znamenat omezení jejich výroby a bezpečí na školách a jinde. Navíc pokud se jako neprivilegovaní v současné společnosti dobrovolně vzdáme zbraní, a budeme pět ódu na abstraktní pacifismus, tak tím jen podpoříme monopol kapitalistického státu na používání síly proti nám. Ve skutečnosti pro předejití těchto hrůz nepotřebujeme tvrdší policejní dohled, fízlování v budovách univerzit a kolejí a bezpečnostní rámy ve školách. Potřebujeme se zbavit systému ve kterém je vylučování jedinců a celých skupin ze společnosti normou.



Pokud chceme společenské odzbrojení, musíme v první řadě odzbrojit armádu, policii a ostatní represivní složky kapitalistického státu, kde je zbraní nejvíce, což je možné pouze na bázi třídního boje, používajícího všechny potřebné prostředky k dosažení tohoto cíle. Jedině tak můžeme všechny tanky, stíhačky a další zbraně dostat ze světových bojišť tam kam patří – do muzeí, jakožto vzpomínku na barbarské časy fungování společnosti.


Je rovněž pozoruhodné, jak automaticky nedůvěřivou reakci jsme mohli ze strany veřejnosti sledovat vůči mediálnímu pokrytí celé věci. Ano, ve společnosti vznikaly i nevhodné teorie a nepravdivá vysvětlení. Ovšem v této věci si musíme hlavně položit otázku PROČ tato nedůvěra k systémovým médiím ze strany veřejnosti existuje, a neustále narůstá? Kapitalističtí demagogové budou mluvit o hlouposti a dezolátství lidí. Z našeho pohledu na věc je zcela přirozené, že lidé ztrácejí důvěru v systém, který každým dnem zcela více otevřeně neslouží zájmům pracující většiny, nýbrž vlastnící menšiny. Tedy různá vyhlášení o tom, že bychom se měli v této chvíli "semknout jako národ" jsou evidentně zcela falešná, a v praxi vyzývají k jednotě s představiteli tohoto systému, ve kterém se školní střelby odehrávají s čím dále tím železnější pravidelností.


Ten kdo dočetl text až sem s otevřenou myslí jistě pochopil motivaci autora pro jeho napsání. Naší motivací není ani politické parazitování nebo jiná forma osobního prospěchu, či snad zlehčování toho, co se stalo. Naší motivací není nic jiného než pochopit, proč se stalo to co se stalo, a zajistit, aby se to nemohlo už nikdy opakovat. Jsme komunisté, a proto jde naše analýza až na dřeň věci, prezentujíce revoluční alternativu.


Naše upřímná solidarita míří ke všem, které řádění střelce zasáhlo.


Napsáno ve spolupráci s přeživším studentem střelby na FF UK.


137 zobrazení
bottom of page