Úvodem
8. dubna 2021 se oficiálně zaregistrovala mezi politické subjekty Přísaha – občanské hnutí Roberta Šlachty. Robert Šlachta i jeho hnutí začali nabírat na síle a na popularitě i přes kontroverzní současnost a minulost - které jsou spojené s hnutím a samotným Šlachtou. Na otázky proč nabírá hnutí na síle a s jakým programem vystupuje, kdo je samotný Šlachta, jaké jsou jeho zájmy atd. se autor tohoto článku pokusí odpovědět níže.
Kdo je Robert Šlachta
Robert Šlachta je bývalým ředitelem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který však v roce 2016 opustil po reorganizaci - sloučení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality do jednotné Národní centrály boje proti organizovanému zločinu a zániku ÚOOZ jakožto samostatného orgánu.
V roce 2019 odešel Šlachta do civilu. V následném rozhovoru uvedl, že k rozhodnutí ho vedla situace kolem zrušení ÚOOZ i následné dění kolem NCOZ. Spolu se Šlachtou odešli i jeho kolegové - Tomáš Sochr, Jaroslav Pelc a Jiří Komárek – kteří dnes působí jakožto místopředsedové ve Šlachtově hnutí.
Šlachta se stal známým díky jím vedeném zásahu na Úřadu vlády České republiky v kauze Nagyová, která napomohla k pádu samotné vlády. A i to mu přináší na popularitě a zároveň kritice.
Vystupuje jako policista, kterému jeho práci ,,kazili" nadřízení a možná i zkorumpovaní byrokraté, kteří kritizovali jeho postupy (zkrátka situace jako přímo vystřižená ze seriálové zápletky) a on nyní proto vstupuje do politiky, do které nechtěl, aby se vypořádal s takovými byrokraty, „těmi nahoře“ a korupcí a aby konečně nastal pořádek.
Takový příběh se sice možná dobře poslouchá, ale nezapomeňme, že stejně jako mince má i tento příběh dvě strany. Jedna z Šlachtových kontroverzí právě souvisí s jeho bývalou prací, jakožto ředitele ÚOOZ, a to tak, že během svého působení jako prodloužená paže státu užíval specifické postupy, které zahrnovaly mimo jiné i nelegální odposlechy či prohledávání majetku, který neměl s případem (a tedy i se Šlachtovými pravomocemi) nic společného.
Druhou kontroverzní skutečností související se Šlachtovou bývalou prací je programový bod, jenž spočívá v organizační struktuře policejních jednotek. Tu by totiž Šlachta chtěl navrátit do stavu před rokem 2016 – kdy odešel. První obavy z jeho působení v politice může představovat právě jeho bývalá práce, kdy by mohl ve svém působení v buržoazním parlamentu zvyšovat pravomoci policie a „vyřídit si úroky“ s těmi, které se mu díky jeho kontroverzním postupům nepovedlo dostat.
Co kdyby se takové praktiky jako razie, odposlechy atp. postupně začaly zneužívat proti opozici, či přímo proti dělnickým organizacím? Od toho se může dále odvíjet větší brutalita vůči demonstrujícím či stávkujícím dělníkům a studentům. Takové pokračování by pracující stěží vítali s otevřenou náručí.
Podobnost a spolupráce s Babišem?
Se Šlachtovým prezentováním souvisí i další kontroverze. Jeho výstup je velmi podobný tomu Babišovu.
Šlachta, jak bylo již řečeno, vystupuje jako byrokraty, politiky a korupcí zhrzený policista, který s nimi v politice hodlá „skoncovat“. Andrej Babiš během založení svého hnutí ANO 2011 v roce 2011 a před volbami v roce 2013 též prohlašoval, že jeho vstup do politiky ovlivnilo nepřijatelné jednání politiků a sílící korupce, proti nimž vedl předvolební řečnickou kulometnou palbu slibů. O tom jak skutečně dopadla Babišova prohlášení spočívající v boji proti korupci se můžeme sami přesvědčit. Šlachta sám prohlásil, že se mu tato Babišova slova zamlouvala, ale že výsledek byl bohužel jiný po vstupu ANO do sněmovny a právě proto chce on dostat Přísahu do sněmovny, aby proměnil slova konečně v činy. Šlachta se dále prezentuje jako státní zaměstnanec a nikoliv jako žádný miliardář, který dále není ani žádným „velkopodnikatelem“ podporován a který sám zažil chvíle, kdy musel, dle jeho vlastních slov: „obracet každou korunu“.
Babiš se na druhé straně prezentoval před lidmi jako podnikatel a ne jako politik a že jako miliardář nemůže být ovlivněn jinými miliardáři.
To, že Šlachta není podporován žádným „velkopodnikatelem“ je sporné vyjádření stejně tak jako nemožnost Babiše být ovlivněn jiným miliardářem. Můžeme se sami sebe ptát, jak si Šlachta představuje „velkopodnikatele“. Od Miloše Fürsta - majitele firmy ILV, která vyrábí přes 800 typů elektronických desek – obdrželo jeho hnutí dar 3 000 000 KČ – tedy maximálně možný dar.
Na podobnost s Babišem navazují i další skutečnosti. Například samotné potvrzení určité podobnosti samotným Babišem jeho pochválením Šlachtovy osobnosti a stylu vedení kampaně. Dále pro Šlachtovo hnutí navíc pracují 2 lidé, kteří dříve pracovali pro vládní hnutí ANO. Jedná se konkrétně o Martina Štěpanovského (do r, 2020), a Zuzanu Gedeonovou (do r. 2018) – dva lidé, kteří spolupracovali s marketingovým poradcem Andreje Babiše Markem Prchalem.
Tyto skutečnosti nás mohou vést k logické otázce: Zda-li by nemohl Šlachta představovat v buržoazním parlamentarismu spojence/náhradu a není-li on pro tento účel náhodou skrytě Babišem podporován?
Covid-19 a zdravotnictví
Hnutí ANO má v preferencích stále vysoké počty hlasů. Nejen vlivem období pandemie a selhávání vlády tento počet slábne, avšak stále existuje. Během pandemie COVID-19 se zaměstnanci v sektoru zdravotnictví stali jedněmi z nejviditelněji negativně zasaženými pracujícími. Lékaři, zdravotní sestry a ostatní zdravotnický personál zůstávali v této době déle v práci. Nejenže pracovali přesčas a byli tím celé dny vystaveni přímému riziku nákazy, ale navíc museli samotní lékaři díky nedostatku personálu a zdravotních potřeb mnohdy sami rozhodovat o tom, kdo zůstane naživu a kdo zbytečně díky současnému systému zemře.
Do tohoto prostředí byli nasazeni na pomoc i studenti lékařských fakult – mnoho z nich šlo dobrovolně, ale samotná podstata povinného vystavování mládeže smrtelné nemoci je absurdní. Mnozí z tohoto personálu nemocnic byli krom smrtelného ohrožení na životě svých a svých rodin vystaveno také nevyplácení odměn a zpožděným mzdám, kdy se jim dostávalo od zaměstnavatele omluvy na listu papíru. Lékaři pak měli od státu dostávat odměny, které nejenže nešly rovnoměrně, ale nešly také všem zaměstnancům. Co mají teprve říkat studenti. Tito lidé nejsou hloupí, ví, která koaliční vláda buržoazních a reformistických stran selhala a vystavila je nejen zdravotnímu, ale i sociálnímu nebezpečí. Ví také, že to nebyl jen Babiš či Hamáček s Filipem, kteří na tomto selhání nesou podíl a že zdravotnictví se začalo ruinovat už za privatizačního období - během vlády Klausovy ODS za podpory dalších buržoazních stran. A z řad dělnictva nejsou jediní, kteří to ví.
Šlachta, vystupující jakožto bývalý příslušník bezpečnostních složek, využívá této situace. Útočí na různá selhání vlády během pandemie, kdy toto období a přístup vlády na webových stránkách Přísahy výrazně označuje jako „PRIVATIZACE ČÍSLO 2“, během které lidem tečou peníze ze společného rozpočtu do pochybných firem napojené na lobbisty. Šlachta si velmi dobře uvědomuje, jakou pozornost slovo privatizace vyvolává mezi pracujícími, a to obzvláště v situaci související se zdravím a zdravotnictvím. Ví, že pracující na privatizační devastační bouře nezapomněli. Navíc tato negativní zkušenost zaměstnanců ve zdravotnictví může způsobit nejen jejich případný odliv od ANO, ČSSD a KSČM k Přísaze.
I proto se „program“ jeho strany soustředí právě na zdravotnictví a COVID. Mezi těmito body můžeme najít, mimo jiné, odmítavý postoj k privatizaci zdravotnictví, kdy by ho dále Přísaha podle programu chtěla více podpořit modernizací, elektronizací/digitalizací a větší finanční podporou. Dále vyzdvihuje zavedení „školkových zařízení“ v nemocnicích jakožto „řešení“ k nedostatku personálu, kdy mimo jiné dodává, že je třeba najít řešení na nedostatek lékařů. - My marxisté na otázku zvýšení počtu zdravotnického personálu a jeho případného udržení v Česku po studiu na českých lékařských fakultách v rámci přechodných požadavků odpovídáme jasně:
vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky, dostatek pracovních míst a konec likvidaci zdravotních středisek!
Buržoazní média odhadují, že Přísahu budou volit hlavně příslušníci bezpečnostních sborů. Ale oni sami netvoří přeci veškeré množství voličů hlasujících pro Přísahu. Také část pracujících ve zdravotnictví, studenti lékařských fakult či dělníci registrující přístup vlády ke zdravotníkům by po své negativní zkušenosti mohli shledat Přísahu, která jako jediná nabízí stavění „školkových zařízení“ v nemocnicích, jakožto alternativu, která slibuje podporu zdravotnickému sektoru.
Buržoazní média odhadují, že Přísahu budou volit hlavně příslušníci bezpečnostních sborů. Ale oni sami netvoří přeci veškeré množství voličů hlasujících pro Přísahu. Také část pracujících ve zdravotnictví, studenti lékařských fakult či dělníci registrující přístup vlády ke zdravotníkům by po své negativní zkušenosti mohli shledat Přísahu, která jako jediná nabízí stavění „školkových zařízení“ v nemocnicích, jakožto alternativu, která slibuje podporu zdravotnickému sektoru.
Bývalá prodloužená ruka státu a justice
Nad čím se zaráží i buržoazní média je otázka justice. Přísaha ve svém programu v této oblasti nabízí několik kontroverzních bodů, mezi nimiž můžeme nalézt zřizování soudů proti korupci, napadání aktuální formy trestního řádu a návrh na jeho zkracování.
Při zřízení soudů proti korupci si můžeme položit otázku, zda-li by se takový soud nedal použít k politickým účelům. Nemusíme chodit do Číny abychom viděli jak fungují protikorupční řízení na vyšší úrovni. Stačí se podívat na Slovensko, kde Matovič využívá justici k odstraňování svých politických oponentů.
Buržoazie šíří dogma, že soudní moc je nezávislá; samostatný pilíř demokratického státu. My však vidíme realitu jinde; tam, kde se soudy a soudci v buržoazních státech s buržoazní demokracií dají podplácet, jakmile si to buržoazie sama přeje. Díky historickému působení Šlachty a jeho místopředsedů se tak dá přirozeně obávat z využití moci soudní vůči nejen Šlachtovým oponentům, a ti nutně nemusí sedět v poslaneckých křeslech. Zkracování trestního řádu může být samo o sobě také rizikem, pakliže by se snažil Šlachta zvýšit pravomoce policii a vyřídit si účty z dob svého policejního působení
Poodhalení skutečných zájmů a digitalizace
Šlachtovo hnutí Přísaha se nesnaží, podobně jako dříve ANO, orientovat svoji pozornost pouze na pracující. Místo toho se snaží do svého programu zařadit body, které cílí i na hlasy maloburžoazních a částečně i buržoazních stran. Nejenže by více otevřel České dráhy akcionářům, ale hlavně vyzdvihuje digitalizaci ministerstev a zbavování se byrokracie, což by jistě pomohlo všem a to samozřejmě podnikatelům.
Stejně tak jako další politické subjekty, které vyzdvihují digitalizaci a odstranění byrokracie, tak ani Přísaha již dále neposkytuje žádný podbod týkající se budoucnosti tisíců zaměstnanců. Byrokracií se zde myslí služební proletariát. Tisíce zaměstnanců - příslušníků služebního proletariátu - nejen státní správy by tedy v důsledku buržoazií vedenou digitalizací přišlo o práci.
Navrhuje pan Šlachta a jiní politici prosazující digitalizaci řešení? Nikoliv. Pro buržoazii jsou řešením fronty na pracovních úřadech a trh, který nabídne drtivé většině zaměstnanců práci s horšími pracovními podmínkami a sníženým mzdovým ohodnocením jejich pracovní síly, nemluvě o kvalitě a významu „zaučení“ v kapitalismu.
V bodu s názvem „Pomoc skutečně potřebným“ si Přísaha představuje pomoc lidem s handicapem v podobě jejich zaměstnávání ve veřejné správě. Zajímá nás, kolik pracovních míst by si Přísaha představovala, pakliže by tisíce z nich díky Přísahou podporovanou digitalizací ve veřejné správě zaniklo.
Daňový populismus
Programové body k daním jsou na první pohled samozřejmě prázdné a plné populismu, avšak stále se dá vypozorovat čí zájmy vlastně Šlachta a Přísaha hájí. Maloburžoazii například nabízí podporu ve formě změny paušální daně z 1 milionu na 2. Jako řešení problematiky obcházení danění firem skrze jejich mateřské firmy v zahraničí (daňové ráje) nabízí Přísaha vytvoření „daňových úředníků“, jejichž práce by spočívala v rozkrývání transferových cen. Dalším řešením by podle tohoto hnutí mělo být férové zdanění nadnárodních systémů.
Jak si má pracující třída představit „férové zdanění nadnárodních systémů“? Marxisté se nebojí za dočasné řešení označit progresivní daně. Význam Šlachtova bodu je však prázdným doplňkem.
Školství
Program hnutí však zasahuje i částečně do školství, kde jeden z bodů jeho programu upozorňuje na regionální rozdíly ve školství a málo místa v mateřských školách. Řešení program nabízí v investicích do předškolního vzdělávání a základních škol, lepší dostupností školek a jeslí, prodloužení provozní doby mateřských škol a družin, hodnocení učitelů (není uvedeno jaké), zkvalitnění přípravy zaměstnanců atp. Zda-li investice znamenají vyšší mzdy jasné není a je tomu tak nejspíše úmyslně, jelikož další z bodů kritizuje nedostatečnou podporu učitelů, čímž se však myslí jejich příprava, nikoliv finanční podpora.
Z programu není jasné, kam si Přísaha představuje, že investice do školství půjdou. Školství je dosti podfinancované a platy učitelů, kterým vlády každým rokem slibují jejich zvyšování, narůstají želvím tempem.
Odpovědí je opět zvýšení mezd učitelům a zaměstnancům škol za účelem elevace jejich motivace. U podfinancovaného školství zůstaneme, neboť program Přísahy zdá se zapomněl na vysoké školy. Na těch je podfinancovanost školství snad nejviditelnější; kdy i vysokoškolští učitelé často učí na vícero univerzitách, anebo středních školách, aby dosáhli na dobrou mzdu. V médiích se navíc nedávno objevovaly články pojednávající o nízkých mzdách vysokoškolských učitelů oproti těm středoškolským.
Aby toho nebylo málo, Šlachta se snaží nasbírat hlasy i z téměř mrtvého strašáka zvaného imigrace, z kterého primárně těží Tomio Okamura.
Kromě rétoriky spočívající v označování imigrace jakožto plodu nestability, má Přísaha s SPD i společné body, jakými jsou například ochrana hranic a odmítání migračních kvót. Navíc by Šlachta chtěl k bezpečnější ohraně hranic osamostatnit cizineckou policii, která by dále působila v boji proti převaděčství a nelegálnímu zaměstnávání.
Kromě faktu, že tento bod v programu vypracoval Jiří Hynek - neúspěšný kandidát na prezidenta a muž, jehož služby odmítli v historii i Realisté - musíme opět sledovat další snahu o podporu policejním složkám. Jakoby cizinecká policie doteď dostatečně neotravovala pracující, které do Česka přinesla hmotná nouze způsobená současným systémem.
Pokud by Přísaha byla na straně pracující třídy, řešila by cizineckou problematiku v zaměstnání, tedy tam, kde skutečně jakýsi problém související s cizinci existuje, a to i mezi legálně zaměstnanými cizinci. Ti většinou pracují na pozicích, kde berou minimální mzdu, ne-li méně; musí platit za bydlení, organizacím zajišťující jim práci v ČR, posílají peníze svým rodinám do domovských států a jejich pracovní podmínky navíc nekorespondují ani se zákoníkem práce, protest by mohl navíc vést k vyhoštění. Co teprve ti, kteří pracují nelegálně? Ti pracují v ještě horších podmínkách. I na těchto pracích závisí přežití obou těchto skupin cizineckých zaměstnanců a jejich rodin.
Skutečností však je, že na tyto pozice, s takovými pracovními podmínkami a mzdou, buržoa nedokáže dostat českého pracujícího a snaží se za každou cenu ušetřit. Tak raději využije levné pracovní síly z ciziny. Dělníci z ciziny nejsou nepřátelé dělníků českých, kterým navíc ani neberou práci, nýbrž jsou jejich spojenci v třídním boji! (více o pracujících z ciziny v ČR naleznete na našem webu)
Se strašákem SPD sdílí však Přísaha další bod a tím je „národní zájem“ ve formě potravinové „soběstačnosti“, kdy Šlachta nabízí větší podporu domácím výrobcům. Samotný název je však kontraproduktivní, pokud ovšem zájem neznamená zájem Agrofertu a maloburžoazie.
Český kapitalismus je závislý na trhu, jelikož nedokáže vytvořit různé druhy komodit (např. tropické ovoce). Neúspěch strategie „potravinové soběstačnosti“, tehdy však v režii vládnoucí stalinistické byrokratické kliky, byl viděn i v bývalém východním bloku, včetně ČSSR.
Jestli se Šlachtova Přísaha dostane do sněmovny, může představovat potencionálního spojence Babišova ANO; tím zároveň i možného náhradníka upadající ČSSD. Ať tak či onak, jeho zvolení je pochopitelné.
My marxisté si neděláme iluze o slibech buržoazních stran a hnutí. Rozumíme pohybům mas pracujících k subjektům slibující změnu; takovou, kterou masy vidí jako potencionální východisko z jejich útrap, které symbolizuje kapitalismus. Pracující a studenti nejsou hloupí a velmi dobře si pamatují. Snažíme se dělníkům a studentům tedy poskytnout analýzu skutečných zájmů, které tato různá hnutí a strany v buržoazním parlamentarismu hájí a ukázat jim tu jedinou možnou alternativu, která je z jejich útrap a okovů dokáže vysvobodit - alternativu marxistickou. Té dělníci a studenti docílí jedině v případě organizování se v dělnické organizaci. A současná situace vyžaduje přesně takovou organizaci pracujících a studentů, postavenou na marxistické teorii a praxi, vedenou kádry a nikoliv oportunisty a reakcionáři. Ta by poté vytvořila stranu, jež by dále hájila a reprezentovala skutečné zájmy proletariátu na omezené půdě buržoazního parlamentarismu a jež by také, během překonávání této omezenosti prostřednictvím revoluce, jasně osvětlovala cestu proletariátu, jakožto jeho maják, až k samotnému vítězství.
Budujte s námi takovou organizaci – organizujte se a budujte Marxistickou Alternativu!
Josef Erleček