Politický cirkus „Mistrovství světa v hokeji”

Ještě nedávno většina Čechů v duchu vlastenectví oslavovala vítězství českého týmu na domácím mistrovství světa v hokeji. I přesto, že se někteří politici tváří, že je sport apolitický, tak jsou to právě oni, kteří jej často nejvíce využívají k tomu, aby utržili tzv. „politické body”. MS světa v hokeji samozřejmě není výjimkou.

/CNN Prima News

Pokrytectví západu

Již třetím rokem se nemohou účastnit sportovci z Ruska a Běloruska. Můžeme se samozřejmě zaměřit na to, že sport má být přece apolitický nebo že to je neférové pro sportovce, kteří Putinův režim nepodporují, ale i přesto nemohou soutěžit. Důležitější je se ale zaměřit na to, jak neskutečně pokrytecká tato věc je.

V roce 2003 Spojené státy napadly (a následně 8 let okupovaly) Irák pod lživou záminkou, údajných zbraní hromadného ničení, kterými měl Irák disponovat. Některé zdroje uvádějí, že během této okupace zemřelo přes 1 milion lidí. Během celé této doby mohly Spojené státy na mistrovství světa v hokeji bez problému soutěžit.

Pokud rozšíříme hledáček i na jiné mezinárodní akce, tak i Izrael, který momentálně páchá genocidu na Palestinském obyvatelstvu, může soutěžit na Mistrovství Evropy ve fotbale nebo mít své zpěváky na Eurovizi.

Jak si tedy můžeme povšimnout, pokud chcete být vyhoštěni z mezinárodních akcí, tak nestačí pouze rozpoutat válečný konflikt. Je třeba, abyste rozpoutali válečný konflikt a zároveň byli nepřátelé západu. Jinak si toto pokrytectví nejsme schopni vysvětlit.

Jak mistrovství světa využívají politici

Hokejisté nejsou jediní, kteří se na mistrovství světa chtěli zviditelnit. Tento rok jsme mohli vidět Andreje Babiše, který na fotkách ukazoval, že nesedí jako „papaláši” ve VIP zóně, ale fandí s námi normálními lidmi na běžných místech. Okamžitě po vítězství do šatny sportovců naběhl Petr Pavel, aby se s nimi vyfotil a vítězství „pořádně oslavil”.

/FB: Petr Fiala

/FB: Andrej Babiš

Takových příkladů bychom mohli vyjmenovat mnoho. Dost možná bychom takto vyjmenovali celou poslaneckou sněmovnu. Proč toto ale politici dělají?

Politici musí obecně balancovat zájmy vládnoucí a pracující třídy, tedy spíše musí provádět to, co chce vládnoucí třída a následně vysvětlit pracujícím, proč škrty nebo rozvolnění trhu jsou pro ně vlastně dobrá rozhodnutí. Nejsou kvůli tomu moc oblíbení a vůbec tomu nepomáhá to, že je lidé nevnímají jako sobě rovné. Jednoduše běžný člověk, toho s opozičním miliardářem nebo s prezidentem, nemá moc společného.

Politici se tedy chytají každé příležitosti zdánlivě se přiblížit lidem. Ať už je to Babišovo slavné „Čau lidi”, nebo právě různé sportovní akce, na kterých politici volají po jednotě národa. Příspěvky politiků by se tedy daly přeložit jako: „Dívejte se, jsme skoro jako vy, taky fandíme našim borcům”.

To, že společenská třída není určena tím, jak daleko sedíte od střídačky snad vysvětlovat nemusíme. Společenská třída je určena vztahem k výrobním prostředkům, a to žádné množství podobného “sbližování s lidmi” nezmění. I přesto, že politici sami nemusí vlastnit výrobní prostředky tak musí na pokyn vládnoucí třídy ovládat nejsilnější nástroj útlaku tříd, tím je stát. Proletář tedy vždy bude mít blíže k proletáři jiného národa, než k politikovi nebo jinému buržoovi stejného národa.

Takže i když může být sledování hokeje a fandění svému národnímu týmu zábavné. Je třeba nezapomenout na to, že český proletář bude mít vždy blíže k švýcarskému proletáři než k Petru Fialovi nebo Markétě Pekarové Adamové, nehledě na to, kdo fandí jakému týmu.