Skoro všichni představitelé protivládní opozice v ČR tvrdí, že „za vše špatné může v této zemi Fialova neschopná vláda“. Na této vlně se viditelně veze i KSČM, která v rámci její eurovolební koalice „Stačilo!“ nahrazuje právě boj proti kapitalismu bojem proti Fialově vládě. I když samozřejmě nelze popřít vinu Fialovy vlády na současném úpadku životní úrovně drtivé většiny české společnosti, nesmíme se omezovat na závěry v podobě idealistického plakání nad tím, jak jsou politici zlí a chamtiví. Po každých nových volbách do buržoazního parlamentu se ukazuje, že programy založené na ničem jiném než na „vyhnání lotrů“ nevedou k ničemu jinému než k dalším „lotrům“ u koryta. Problém je daleko složitější, proto je potřeba ho analyzovat s hlubším ponorem, tedy analyzovat jej vědecky.
Stát je prostředkem buržoazní třídy k udržení moci. Důkazem je politika vládních stran všemožně podporovaných těmi nejbohatšími kapitalisty, která v jejich zájmu hledá způsob, jak jejich pozici udržet, a ideálně dále rozšiřovat jejich profit.
Abychom se zbavili pochyb o tom, komu Fialova vláda slouží, postačí nám empirický důkaz v podobě pohledu na to, kdo v této společnosti v současnosti bohatne a kdo chudne. Ve všech čtvrtletích od nástupu Fialovy vlády v prosinci 2021 jsme mohli pozorovat úpadek reálných mezd oproti stejnému období předešlého roku. Pracující jsou na chudnoucí trajektorii, zatímco zisky nejbohatších českých kapitalistů jsou extrémní. Letos máme v Česku rekordních 11 dolarových miliardářů, přičemž ne náhodou jsou v první čtveřici nejbohatších Čechů hned tři představitelé energetického průmyslu – Křetínský, Tykač a Komárek. Dokonce i podle letošního ne úplně průkazného indexu časopisu The Economist, který by jen málokdo označoval za komunistický magazín, je Česko na světě druhé co se týče politického klientelismu – hned za vedoucím Ruskem.
Uvalené sankce na Rusko spolu s inflačním znovuotevřením ekonomiky po covidu prohloubily energetickou krizi. Cena elektřiny na lipské burze stoupla daleko výrazněji než ta, která se prodává přímo, a rovněž i oproti svým skutečným výrobním nákladům, avšak čeští výrobci a prodejci elektřiny začali ceny hromadně odvozovat právě od ceny na burzách.
Zejména díky skutečnosti, že hlavní energetické zdroje a jejich infrastrukturu v této zemi kontroluje několik málo lidí, započali výrobci i prodejci elektřiny jednat ve shodě a přestali si konkurovat, čímž porušují zákon o ochraně hospodářské soutěže (143/2001 sb.). V §3, odst. 1 tohoto zákona zakazuje a považuje za neplatné jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže. ÚOHS je úřad, který má na dodržování tohoto zákona dohlížet, ovšem ten se odvolává na to, že žádnou dohodu mezi kapitalisty nezaznamenal. Proč tedy vláda neupozorní na tichý kartel? Zejména proto, že jsou pro ní samotnou vysoké ceny energií v mnohém výhodné.
Stát je majoritním vlastníkem ČEZu, a peníze které z jeho provozu získává potřebuje k tomu, aby byl schopný zachovat třídní nadvládu ve stabilitě. I s nemalými investicemi do zbrojení v zájmu kapitalistických zisků se státní kasa stává neschopnou tento úkol plnit. Peníze chybí ve školství, ve zdravotnictví či v technologickém přechodu k ekologickému hospodaření.
Vyšší ceny energií ve finále znamenají více peněz z DPH a daně z neočekávaných zisků, které je možné rovnou přesměrovat do kapes jiným kapitalistům, vlastnícím zbrojovky. Však i díky tomu se majetek kapitalisty Strnada vlastnícího zbrojní holding CSG Group rozrostl na dvě miliardy dolarů. Kromě toho vláda potřebuje vysoké ceny energií zejména pro udržení dostatku energetických zásob pro velký průmysl. A pokud domácí průmysl trpí vysokými cenami energií oproti zahraniční konkurenci a dochází ke krachům řady menších firem, velké kapitalisty to zas až tolik netrápí, jelikož se jim jen na trhu likviduje konkurence, a dochází tak k nárůstu monopolizace, a tím i rozšíření možnosti kontrolovat stát a celou společnost. Jen v prosinci došlo k oznámení konce uzenářské firmy Gurmán Sedlnice či sklárny v Květné, kterou vlastní Cerva Bohemia. Stát do tohoto procesu zároveň může intervenovat s dotacemi, jako je tomu nyní s novým 3,5 miliardovým balíčkem na zlevnění energií z obnovitelných zdrojů energeticky náročným firmám.
Ukazuje se v plné síle, že soukromé vlastnictví a třídní společnost jsou nyní již velmi škodlivými záležitostmi. Pracujícím občanům ČR se zvyšují životní náklady, zatímco nejbohatší menšině se ustupuje. Marxisté jsou pro vyvlastnění všech výrobních prostředků pod kontrolou proletariátu. Zisky by tu měly být od toho, aby sloužily celku a nikoliv jednotlivcům, a životně nezbytné zdroje musí být dostupné každému, kdo je potřebují.
V roce 1921 vznikl v irském městečku Bruree sovět. Dělníci převzali kontrolu nad pekárnami a kladli si za cíl snížit ceny pečiva. Díky tomu se prodej zdvojnásobil a dělníci si i mohli zvýšit mzdy. Podobná úsilí nezaznamenáváme jen v irské historii. Třeba i u nás fungovala v Krušných horách dělnická pekárna. Existovala 40 let, než ji po roce 1948 stalinisté znárodnili.
/Wikipedia
Organizace družstevních podniků sice nedokázala odolávat kontrarevolučním silám buržoazie. Chyběla plošná organizace proletariátu jako celku spolu s jeho bojovou složkou. Ovšem svého času bylo družstevnictví pokrokové, jako výraz pochopení proletariátu, že produkce životně potřebných zdrojů nemůže být ponechána napospas zisku kapitalistů. Družstevnictví však podléhá těm stejným tržním vlivům, jako jiné kapitalistické podniky. Proto jsme zastánci socialistické revoluce, jež by zbudovala účinný prostředek proti kontrarevoluci – dělnický stát.