Žijeme v období krize kapitalismu. Tento fakt není nikdo schopen vyvrátit. Historie nám ukazuje, že v těchto časech je vládnoucí třída motivována více než kdy jindy skrývat pravdu. Někdo by mohl namítnout, že přeci žijeme v demokratické a svobodné zemi, že máme všichni právo se projevit, všichni máme právo na názor a nikdo nám ho neodepře. Je fakt, že naše názory nám povětšinou nejsou odepírány a perzekuováni za ně jsme zřídka. Ale jejich propagace je už problematická. Některé názory se smí říkat více než jiné. Některé dostávají právo opanovat veřejný prostor a jiné nikoliv. Na sociálních sítích navíc existuje tzv. „shadow ban“. Celkově vzato, pokud se někde v mainstreamové kultuře objevují revoluční myšlenky, je jejich význam překroucen nebo znehodnocen a ano, v některých případech je svoboda slova napadána přímo.
Mediální giganti
Média nám nemusí přímo lhát, aby zatajila pravdu. Skládají nám mozaiku faktů tak akorát, aby zněla objektivně, ale aby zpravidla propagovala myšlenky toho kapitalisty, kterému patří. Faktů je nekonečné množství, a některé se zkrátka hodí do krámu více než jiné.
Válka na Ukrajině
Vezměme si na příklad stále probíhající konflikt na Ukrajině. Často čteme, či slyšíme o tom, jak hrdinní ukrajinští bojovníci za svobodu porážejí ruskou hordu. Nedozvídáme se však, kolik Ukrajinců v těchto bojích padlo, ba co víc, kde se tito „válečníci za demokracii“ vzali.
Nebudeme si lhát. Valná část ukrajinských obránců jsou lidé, kteří byli do bojů „za svou vlast“ vtaženi vládou proti své vůli, podobně jako tomu je u ruských útočníků. Nedělejme si iluze o bájných a neporazitelných hrdinech. Tito lidé jsou z velké části nuceni bojovat za svou, prozápadní vládu a každé jejich vítězství je zalito potoky krve jejich a vojáků ruských. Na ruské straně je situace podobná, ne-li stejná. Mladí i staří jsou nuceni bojovat v konfliktu, ve kterém mohou zvítězit pouze jejich vůdci.
Migrace
S válkou nevyhnutelně přichází i otázka migrace. Prozápadní média nám nyní vnucují falešnou solidaritu k uprchlíkům z Ukrajiny. Tato solidarita je však opomenuta pokud se bavíme o těch, kteří utíkají před imperialismem západu. V době válek na středním východě, bylo na denním pořádku slyšet o útocích těchto běženců na občany států, které je přijaly. Je pravdou, že se tyto útoky skutečně udály, ale v menším měřítku než by si z jejich medializace jeden mohl myslet.
Proč je tady taková nenávist proti imigrantům z jednoho válkou postiženého státu, ale z druhého jsou vítaní? Je to prosté. Sýrie, Afghánistán, Libye atd. byly, nebo jsou, státy válčící proti západním zájmům. To neznamená, že bychom jejich vlády měli podporovat. Ve většině případů se jedná o náboženské fundamentalisty a radikální pravici, kteří se snaží znovu nastolit konzervativní, regresivní sociální systém, který přímo napadá etnické, sexuální a duchovní menšiny, ženy a i dělnickou třídu. Ale nenechme se zmást. Války na těchto územích nebyly za nastolení demokracie. Amerika se svými spojenci a jejich vládnoucí třídy historicky podporovali autoritářské, radikálně pravicové, ba přímo fašistické, režimy. Jediný rozdíl je ten, že tyto byly, či jsou, partnery západu.
Ať utíkají ze Sýrie či Ukrajiny, jsou to stále lidé. Ve válce, kterou na ně uvrhl imperialistický stát, ať už ze západu či z východu, přišli o domov, rodinu a přátele. Je důležité jim pomoci, bez ohledu na etnikum, kulturu, či náboženství. Oni přímo trpí důsledky války, zatím co my pociťujeme její ekonomickou zátěž.
Ve válkách hlavně trpí a umírají masy a ne jejich vládnoucí třída.
Démonizace a ostrakizace
Jeden z prostředků, které buržoazní média na celém světě používají, je démonizace protivníků své vládnoucí třídy. Primárně toto nabírá formy šíření neúplných pravd. Někdy se však stává, že je pravda přímo překroucena či přikrášlena.
Jednou z hlavních obětí této démonizace jsou komunisté. Je to logické. Jedná se o jednoduchý, ale potencionálně nebezpečný cíl. Komunisté nemají zastání u vládnoucí třídy žádné z dnešních velmocí, ačkoliv by se mohl zdát opak například u Ruska nebo Číny.
Dozvíte se o tom, jaké bývalý režim páchal zločiny, jak komunismus zničil jakoukoliv zemi, ve které byl implementován, nebo jak Karel Marx vlastníma rukama zavraždil 10 000 000 lidí. Některé ze šířených informací jsou pravdivé, Stalinova čistka se opravdu stala, v minulém režimu skutečně proběhly politické procesy a obecně byla potlačována politická svoboda. Co se ale často zapomíná zmínit je fakt, že stalinismus je deviací vůči marxismu, že nelze nazývat lidi a režimy podle toho, jak sami sebe nazývají oni, a že komunismu – tedy industriálně rozvinuté beztřídní společnosti bez existence soukromého vlastnictví, peněz a státu ve skutečnosti nikde nikdy dosaženo nebylo.
Tato lživá démonizace je dnes již tak rozšířená, že jen členství v již zaniklé KSČ je něco, za co je třeba se omlouvat. Každý dnešní komunista, bez ohledu na jeho názor ať už na válku na Ukrajině, nebo na vlády Ruska a Číny, musí automaticky být agentem Kremlu nebo Pekingu.
Nejsou to pouze marxisté, kteří jsou haněni tímto způsobem. Imigranti, o kterých jsme se již bavili, LGBT+ komunita, rasové menšiny obecně. I oni jsou démonizováni. A pokud nejsou démonizováni, jsou za pomocí postmodernistických teorií děleni do nepřeberného množství škatulek, aby se jako utlačovaní nikdy nemohli sjednotit na proletářské třídní bázi.
Internet a sociální sítě
Nejžhavější diskuze a nejznámější osobnosti dnešní generace primárně pocházejí ze sociálních sítí. Jak ale všichni dobře víme, ani ony nejsou nováčci v potlačování svobody slova.
Internet obecně, je velmi těžko regulovatelný. Pro zvídavé není problém najít všechny zvrhlosti, které si zamanou. To, co ale většina z nás zná jako „internet“, by se dalo brát jako „soukromý pozemek korporací na širším internetu“. Google je toho jasným příkladem. Všechny informace o vašem brouzdání jsou ukládány a monitorovány. Poskytovatelé internetu do domácností k těmto informacím mají volný přístup.
Oficiálně se prý nemáme čeho bát. Tyto informace jsou však jak komoditou pro soukromé společnosti, které je využívají na marketing, tak i předmětem špehování a diskreditace případné politické opozice ze strany kapitalistů. Píšete kamarádovi o vzhledném tričku? Tady na něj máte 10 reklam z desíti různých obchodů.
Není zas tak vzácné v dnešní době, že se monitorují i vaše názory. Pokud máte moc násilné, nenávistné, či jinak závadné myšlenky, dostanete ban na příslušné sociální síti. Ale co s těmi, kteří mají nepohodlné názory pro kapitalisty, kteří tyto sítě vlastní, ale neprojevují se násilně ani nenávistně? Od toho existuje tzv. „shadow ban“. Váš účet není zrušen, nebo smazán, ale jeho obsah nikdo nevidí.
Marxistické řešení
Žijeme v období kapitalistické krize, v období nejistoty a nestability, ve kterém se i informace stávají komoditou, a kde je lavinami faktů a formální logikou manipulováno veřejným míněním ve prospěch buržoazie. Fakta však ještě neznamenají pravdu. Informace, že za Hitlera se v Praze rozdávala polévka zdarma je fakt. Stejně tak, že Němky jsou celkem pohledné dívky, či že v Německu po nástupu nacistů opadla nezaměstnanost. Tato lavina faktů však neznamená, že Hitler byl celkem fajn chlapík.
Navíc informace o zásadních událostech bývají neúplné, přikrášlené, nebo nejsou vůbec dostupné. Vyžaduje to čím dále tím větší úsilí získávat informace na určité úrovni objektivity, a je nám přímo znemožňováno kriticky myslet. Novými termíny jsou i slova „dezinformace“ a „dezinformátor“ které jsou užívány na zastrašování společnosti „ruskými špióny“, které máme vidět v každém, jehož závěry a analýzy se odchylují od závěrů a analýz médií v držení českých kapitalistů. Není se čemu divit. Pokud bychom měli ty samé informace, jako vládnoucí třída, iluze o „nejlepším možném světovém systému“, kterým je kapitalismus, by se rychle rozplynula. Je skutečně potřeba bojovat proti polopravdám a dezinformacím!
Proto je třeba bojovat za vyvlastnění médií pod kontrolou oligarchie. Je třeba dekomodifikovat informace likvidací buržoazní kontroly nad nimi. Musíme taktéž budovat naše vlastní média – média poplatná zájmům studentů a pracujících – tedy drtivé většiny naší společnosti, a podrobit svět a naši společnost svobodné analýze, i když nevyhnutelně podřízené našemu třídnímu pohledu. K tomuto účelu Vám můžeme nabídnout náš magazín „Avantgarda“. Solidní analýzu a závěry jsme schopni vyjádřit pouze se solidní ideologickou podstavou, kterou nám poskytuje marxismus.