Jak komunisté slaví první máj?

Jak miliony dělníků a mladých lidí po celém světě vycházejí do ulic, aby oslavily první máj jako den mezinárodní dělnické solidarity, je nutné znovu posoudit naše společné cíle ve světle narůstající světové krize kapitalismu.

Po více než 100 letech desítky milionů lidí znovu a znovu vyjadřují své odhodlání zbavit svět útlaku, válek a chudoby. Vítězství ruské dělnické třídy v říjnu 1917 znamenalo obrovský pokrok v boji za socialistickou přeměnu společnosti. Stalo se majákem pro dělníky po celém světě.

Dnes je internacionalismus aktuálnější než kdy dřív. Po kolapsu stalinismu a hromadné konverzi ruské byrokracie ke kapitalismu se americký imperialismus stal hlavní reakční silou na planetě. Tento kolos má však ve svých základech vestavěnou nálož – je nucen opakovaně zasahovat proti utlačovaným národům světa.

Jak se globální kapitalismus rozšiřuje a prohlubuje vykořisťování, jsou dělníci nuceni se organizovat na svou obranu – od Filipín po Jižní Afriku, od Jižní Koreje po Argentinu. V Británii po lavině propouštění během posledních měsíců je uzavření závodu Motoroly v Bathgate ve Skotsku s více než 3 000 ztracenými pracovními místy dalším útokem mezinárodního kapitálu na dělníky. Ale to je jen špička ledovce. Už nyní bylo v telekomunikačním sektoru ztraceno 100 000 pracovních míst, jakmile zisky klesly a investice se zastavily. Výkyvy na světových burzách odrážejí hlubokou krizi, která postihuje světový kapitalismus.

S tím, jak se krize prohlubuje, dělníci čím dál více potřebují program, který by odpovídal jejich potřebám a aspiracím. A právě v tom musí znovu oživit tradici boje, kterou první máj vždy byl. První máj se zrodil z boje. Požadavek osmihodinového pracovního dne ve Spojených státech v 80. letech 19. století byl právě tím, co dalo vzniknout Mezinárodnímu dni práce. V roce 1884 přijala konvence Federace organizovaných řemesel rezoluci, která se stala světlem pro celou dělnickou třídu:

„8 hodin bude zákonnou pracovní dobou od 1. května 1886.“

Tento požadavek byl přijat dělnickým hnutím, které založilo Osmihodinové ligy. Tyto ligy vybojovaly významné ústupky od zaměstnavatelů a vedly ke zdvojnásobení počtu členů odborů.

Po prvomájové demonstraci 25 000 lidí v Chicagu se zaměstnavatelé rozhodli militantní hnutí potlačit. Policie o dva dny později zastřelila čtyři dělníky během stávky. Následně byla do davu hozena bomba agentem provokatérem – výbuch zabil sedm policistů, kteří odpověděli střelbou, při níž zabili několik dělníků a stovky dalších zranili. V následujících týdnech policie prováděla systematické razie proti stávkujícím a odborářům či násilně rozháněla schůze. Dělničtí předáci byli falešně obviněni a odsouzeni k trestu smrti, který byl později změněn na doživotí.

Počínaje chicagskou tragédií z května 1886, která se stala symbolem Mezinárodního dne pracujících, dělničtí zástupci v roce 1889 založili Druhou internacionálu pod praporem mezinárodního dělnického hnutí. Jednou z klíčových rezolucí jejího kongresu bylo, že každého 1. května budou dělníci ve všech zemích stávkovat a demonstrovat za osmihodinový pracovní den.

Prvního května 1890 stávkovali dělníci po celé Evropě – 100 000 lidí demonstrovalo v Barceloně, 120 000 ve Stockholmu, 8 000 ve Varšavě, zatímco tisíce zůstaly doma v Rakousku a Maďarsku, kde byly demonstrace zakázány. Stávky se rozšířily po celé Itálii a Francii. V severní Francii bylo zastřeleno deset dělníků. Slovy rakouského sociálnědemokratického vůdce Adlera:

„Celé vrstvy dělnické třídy, se kterými bychom jinak nikdy nepřišli do styku, byly probuzeny ze své letargie.“

V Británii a Německu se následující neděli konaly obrovské demonstrace. Navzdory neúspěšné snaze demonstrovat na Prvního máje neztratil víru v jejich význam Engels, který byl svědkem politických báchorek britského labouristického hnutí od dob Chartistů ve 40. let 19. století:

„více než 100 000 v šiku, 4. května 1890 se anglická dělnická třída připojila k velké mezinárodní armádě probuzena ze zimního spánku. Vnoučata starých Chartistů se vydala do boje.“

Od té doby mnoho dělníků zemřelo při demonstracích za osmihodinovou pracovní dobu. Následovalo mnoho let třídního boje a odporu dělnické třídy a my na ony slavné neznámé muže a ženy v tento den vzpomínáme a hrdě jejich vítězství slavíme. Ale to nestačí!

prvomájové shromáždění v New Yorku

Bohužel (pro pracující třídu) jsme stále svázáni řetězy světového kapitalismu. Dělníci se opakovaně pokoušeli změnit společnost, jen aby byli zrazeni svými vůdci. Proto dnes, jakožto socialisté, oslavujeme nejen třídní odpor, ale také poukazujeme na skandální roli, kterou za ta léta sehrála vedení odborů a labouristů. Stala se „pracovními poručíky kapitálu“, která se zajímají pouze o „oboustranně výhodné“ obchody a dohody s šéfy na úkor pracovníků, jejichž zájmy měla bránit.

V Británii byl 1. máj po většinu času ignorován vedením oficiálního hnutí při hledání kredibility a slibované třídní spolupráce. Solidarita či internacionalismus se v lepším případě jen mocně provolá, ale u slov se zůstane. V důsledku toho se dnešním odborům nedaří účinně bojovat za naši třídu.

Boj za obnovu labouristického a odborového hnutí je spojen s bojem za skutečnou socialistickou politiku. Labouristická strana byla vytvořena před více než sto lety proto, aby zastupovala zájmy dělnické třídy v parlamentu. Bohužel ji převzali Blairité, kteří z ní chtějí udělat kapitalistickou stranu. Je na řadových členech, zejména těch v odborech, aby se zbavili pravicového křídla a vzali si svou stranu zpět.

V rámci dělnického hnutí však musí být předložena jasná alternativa ke kapitalistické politice. My říkáme ne třídní spolupráci! Ne toryské politice! Za labouristickou vládu se socialistickým programem!

Pouze převzetím „velitelských pozic“ ekonomiky, monopolů, bank a pojišťoven, pod demokratickou dělnickou kontrolu a vedení, může být společnost řízena nikoli v zájmu zisků milionářů, ale pro potřeby pracujících lidí, kteří skutečně vytvářejí bohatství společnosti.

Budoucnost dnešního labouristického hnutí leží v rukou jeho řadových členů. Musíme postupně začít odkrývat skrytou minulost prvního máje ve snaze vytvořit skutečnou alternativu. Ať už pracujete, studujete nebo jste na podpoře, první máj je NÁŠ den! Slovy komunistického manifestu: „Proletáři všech zemí, spojte se!“

-překlad textu Roba Sewella z 1.5. 2001