V médiích hodně zaznívá jak se vyvíjí diplomatický tlak na Izraelskou vládu ze stran spojenců z Washingtonu, aby válka v Gaze neeskalovala do regionálního konfliktu. Přesto se celá situace ubírá k mnohem širším rozměrům, který zahrnuje několik front: Od Západního Břehu k severní hranici s Libanonem, Húsiové v Jemenu, raketové útoky v Sýrii, Iráku a Pákistánu včetně Íránu. Poslední americké a britské bombardování Húsíů velice riskuje rozšíření konfliktu po celém regionu.
Je tu ještě jedna domácí fronta, u níž Izrael čelí krizi, která nemá 76leté obdoby. Předešlé války byly obecně krátké a ostré operace vyjímaje konfliktu roku 1982-1985 v Libanonu. Momentálně válka v Gaze trvá přes 100 dní a nejspíše bude ještě nějakou dobu přetrvávat. A přes všechny ty oběti a napáchané škody na Palestinském lidu, Netanjahu nedosahuje svých cílů.
Všichni vidí devastaci v Gaze – a v dobu publikace tohoto článku, v Khan Younis a
jeho okolí dochází k sílícím scénám, jako byly při bombardování Gazy, včetně nemocnic a uzavření únikových cest pro civilisty. Číslo obětí, stupně škody a číslo vysídlených civilistů nemá v desetiletí trvajícího izraelsko-palestinského konfliktu obdoby, a mimo to Izraelští úředníci mluví o tom, že by boje mohly pokračovat několik dalších měsíců.
Číslo obětí v Gaze rozhodně přesáhlo počet 30 000, oficiálně potvrzených obětí je 26 000, 7000 je nezvěstných, nejspíše pod troskami všeho zničeného. Z čehož dvě třetiny obětí tvoří ženy a děti. Dále bylo 63 000 civilistů zraněno a přes 1,9 milionu civilistů vysídleno tj. 85% celkové populace.
Podle nedávného článku The Guardian: „Okolo 65 000 bytů bylo zničeno nebo se stalo neobyvatelnými. Dalších 290 000 bylo poškozeno. To znamená, že asi půl milionu lidí nemá domov a nemají se kam vrátit.“
Postiženo není jenom bydlení. V Gaze bylo zničeno 23 z 36 nemocnic a přes 100 škol utrpělo vážné škody. Vodovodní, kanalizační a energetické rozvody byly vážně poškozeny. Infrastruktura byla zredukována na trosky a nevybuchlou munici a granáty jsou všude po zemi.
To že ten či onen dům stojí, neznamená, že je obyvatelný. Došlo k masivnímu nárůstu případů průjmů postihující děti. Světová zdravotnická organizace ohlásila, že v Gaze může zemřít více lidí na nemoci než na izraelské útoky. A nyní představitelé OSN prohlašují, že jedna čtvrtina populace skutečně hladoví.
Netanjahu selhává ve svých cílech
A přesto je Netanjahu velmi daleko od svého cíle, kterým je zlikvidovat Hamás jako bojovou sílu. Izraelské ozbrojené síly zabily něco okolo 9000 členů Hamásu. Před válkou se odhady počtu bojovníků Hamás a Palestinského islámského džihádu (PIJ) v pásmu Gazy pohyboval od 40 000 – 50 000.
Proto v současném stavu je v Gaze zakořeněna významná bojová síla a důležitá podpora, kterou Hamás získal na Západním břehu, ve východním Jeruzalémě a v palestinských uprchlických táborech, a to vše v důsledku brutality izraelské genocidní války v Gaze.
Zničení této síly by si vyžádalo několika měsíční protáhnutí války a systematické zkoumání domu po domě, tunel po tunelu, ulici po ulici a městskou válku. Izraelská armáda přišla o 200 vojáků a 1000 vojáků je zraněno z bojů v Gaze dle nejnovějších údajů od IDF. K dosažení Netanjahuových cílů by si válka vyžádala o mnoho více obětí a nedávné zabití 21 vojáků při jediném incidentu (kde byly jejich vlastní miny, položené ke zničení palestinských domovů, odpáleny výstřelem z RPG) tuto perspektivu jasně potvrzuje.
Nyní někteří izraelští úředníci tvrdí, že dva cíle – zničit Hamás a osvobodit rukojmí – se navzájem rozporují. Rukojmí jsou popravdě na posledním místě Netanjahuových priorit. Ale aby uklidnil situaci u sebe doma, slibuje svému lidu, že je zachrání a vrátí zpět domů.
Pochopitelně hlavní starostí rodin je, aby se jim rodinní rukojmí vrátili domů živí. Jejich hněv na Netanjahův nedostatek zájmu byl názorně ilustrován dramatickou scénou příbuzných rukojmích, kteří v pondělí zaútočili na zasedání finančního výboru Knessetu a křičeli na přítomné, aby se soustředili na osvobození rukojmích.
Rodiny rukojmích jsou v podstatě ostudou pro Netanjahua, protože organizují demonstrace před jeho soukromým domem. Skutečnost, že nejméně 27 zajatých rukojmích 7. října údajně zemřelo při izraelském bombardování a že tři byli zabiti izraelskými vojáky, když mávali bílou vlajkou, zvyšuje sílu požadavků rodin na alespoň dočasné příměří, aby mírová jednání mohla pokračovat.
Rodiny požadují dosažení dohody, i přestože by to znamenalo přerušení bojů, požadují stažení vojsk a propuštění Palestinských vězňů. V téhle otázce je vláda pod velkým tlakem, dokonce se diskutuje o rozporech uvnitř vlády.
Podle nejnovějších zpráv od Axios to vypadá, že by mohlo dojít na "příměří" přičemž by trvalo 2 měsíce, což by umožnilo výměnné propuštění zbývajících Palestinských rukojmích, kteří jsou zajati v Izraelských věznicích. Nicméně údaje vypovídají o malém pokroku v dosažení takového bodu, dokonce někteří nejmenovaní úředníci stojí za tím, že takový scénář je "falešný".
Problém je v tom, že Hamás vyzval k úplnému ukončení války, aby k takové výměně vůbec mohlo dojít. Na druhou stranu vláda Netanjahua požaduje obnovit boje, jakmile budou rukojmí propuštěni.
Netanjahu nadále trvá na svém postoji, že je nepřípustné, aby Hamás měl kontrolu nad Gazou. Tohle je argument, který prohlašoval za poválečný scénář, aby Izraelská armáda měla důvod k pokračování ve válce a vzala plnou odpovědnost za "ochranu" Gazy.
"Dohoda" oznámena Axios.com je klasickým příkladem kvadratury kruhu. Navádí velitele Hamásu - aby přijmuli nabídku - kde využívají pozice Hamásu k vlastním výhodám a nezaručují ukončení války. Pokud by propustili všechny rukojmí a boje by opět začaly, znamenalo by to pokračování devastace. Zdá se, že Hamás je ochotný propustit část rukojmích za cenu delšího příměří, nicméně Hamás by byl ochoten propustit dokonce všechny rukojmí pod podmínkou, že se sjedná trvalé příměří, ale o tom už rozhodují velcí hráči.
S cílem usnadnit dohodu tohoto druhu se zdá, že návrh obsahuje propuštění více palestinských vězňů v budoucí výměně za rukojmí. Problém tkví v tom, že Netanjahu odmítl jakoukoliv myšlenku vedoucí k ukončení války. Až donedávna vylučoval dlouhé příměří, protože se bál scénáře, který by donutil jeho vládu přijmout nějaké mezinárodní rozhodnutí, aby ukončil bombardování Gazy. V této argumentaci má plnou podporu ve svém krajně pravicovém kabinetu.
Namísto toho Netanjahu trvá na tom, že zbývající rukojmí budou osvobozeni Izraelskou armádou při bojích v Gaze. Faktem je, že ze 110 osvobozených rukojmích, byl pouze jeden z nich osvobozen Izraelskými silami. Čtyři z nich byli jednostranně propuštěni Hamásem a dalších 105 bylo propuštěno díky výměně rukojmích. Výsledkem propuštěných rukojmích, kteří se poté vrátili domů, bylo „jednání“ které probíhalo během příměří a zaručilo nekonfliktní propuštění.
Netanjahu neustále opakuje svou básničku, že válka bude pokračovat do té doby, než budou dosaženy všechny jeho požadované cíle. Pokud bude touhle cestou nadále pokračovat, riskuje eskalaci situace ve válku, která by destabilizovala režimy celého Středního východu. Ve stejnou dobu také momentálně tlačí světovou ekonomiku do krize. To jsou hlavní důsledky pro obě imperialistické mocnosti v Evropě a Severní Americe. Velké snížení provozu přes Suezský Průplav tomu také přidává další ekonomické následky.
Válka ničí Izraelskou ekonomii
Rozpory, které se dotýkají celé izraelské společnosti vyšly na povrch již loni v podobě masivních protestů proti Netanjahuovým pokusům reformovat soudní systém. Nyní svými akcemi dále destabilizoval domácí frontu, jak politicky tak ekonomicky.
Izraelská ekonomika cítí dopady současné války. Mobilizace o počtu 300 000 záložních vojáků je tou největší mobilizací od války v roce 1973, a mimo jiné způsobila nedostatek pracovních sil.
Pracovní síla Palestinců před vypuknutím války hrála důležitou roli v odvětví cestovního ruchu, který nyní úplně kolapsoval, také stavebnictví a zemědělství. Od 7. října bylo mnoha Palestincům, kteří byli zaměstnáni na okupovaných územích bylo zakázáno vstoupit na území Izraele.
Palestinci tvoří Izraeli 65–70% pracovní síly ve stavebním průmyslu. Tohle vysvětluje proč si Izraelský stavební sektor vyžádal 100 000 dělníků z Indie, aby nahradil Palestince – kteří momentálně trpí ztrátou své práce a především ztrátou příjmů.
Článek zvaný ,,Polovina izraelské výstavby uzavřena" podtrhává dopady:
Strnulost stavebního průmyslu může způsobit značné škody celé ekonomice. Podle odhadů ministra financí představené zvláštnímu výboru Knessetu pro zahraniční pracovníky, bude průmysl postižen při ztrátě NIS 2,4 miliard produktů týdně a protože se předpokládá, že situace bude pokračovat, přijde stát o 3% roční HDP.
Nedostatek pracovníků na poli způsobil hnilobu nesklizeného ovoce a zeleniny. Náměstek generálního ředitele izraelského ministerstva zemědělství Yuvan Lipkin vysvětlil agentuře Reuters, že Izrael je v největší krizi od samotného vzniku Izraele. To je pociťováno lidmi každodenním životem, kde naráží na spirálovité ceny základních potravin.
Izraelský high-tech sektor je dalším příkladem. Je to nejproduktivnější sektor ekonomie, zaměstnávající okolo 12% celkové pracovní síly, která produkuje 18% HDP a tvoří 50% celkového izraelského exportu. Nyní bylo povoláno desítky tisíce high-tech pracovníků.
Nadevše je tu problém o 200 000 Izraelců, kteří byli vnitřně vysídleni hned po evakuaci lidí žijících blízko hranic Libanonu a Gazy. Byli donuceni opustit své zaměstnání, mezitím co ti kteří jsou sami výděleční riskují své živobytí. A podle izraelského úřadu pro populaci opustilo Izrael od útoku ze 7. října přibližně 470 000 Izraelců, což činí 5% z celkové populace!
Podle ministra práce v listopadu – celkové číslo těch, kteří opustili svou práci kvůli válce - také kvůli povolávacímu rozkazu do armády, nebo zůstali nečinní, protože práce byla v jejich sektoru narušena – je odhadnutý na 18% Izraelské pracovní síly. Podle Izraelského ústředního statistického úřadu, některá průmyslová odvětví ztratila přes 70% příjmů, o dost hůř se to dotklo menších obchodů. Mnoho z nich zbankrotovalo nebo čelilo hrozbám, že budou muset obchod uzavřít. Z této vrstvy se valí velká kritika vládní politice. Lid cítí, že se jim nedává dostatek podpory v boji s krizí. To také vysvětluje nedávné demobilizace několika tisíce vojáků, aby se pokusil zmírnit tlak na ekonomiku.
Ekonomický propad, inflace a chudoba
Podle Izraelské banky byla v posledním čtvrtletí roku 2023 se ekonomika propadla o cca 2%, zatímco spotřebitelské výdaje od útoku ze 7. října klesly.
Třešní na dortu je rostoucí cena samotné války, která se vyšplhala na 60 miliard dolarů. To se rovná ročnímu armádnímu rozpočtu Velké Británie pro celý rok 2023. S tím že poslední rok sčítalo HDP Velké Británie okolo 3,2 trilionů dolarů, zatímco Izrael 520 miliard dolarů. Tím pádem Izrael utratil ve třech měsících to, co má Velká Británie na celý rok, přestože má HDP jen jednu šestinu velikosti Velké Británie. Dluh Izraelské národní vlády se blíží k 300 miliardě dolarům. Současná válka výrazně přidává růstu státního dluhu.
Izraelská vláda nedávno pozměnila rozpočet pro rok 2024, kde přidala navíc 15 miliard dolarů z velké většiny pro financování války a poskytnutí náhrad těm, kteří jsou nepříznivě ovlivněni současnou situací. Ale pokud bude válka pokračovat, tak jak na tom trvá sám Netanjahu, bude nejspíše rozpočet vícekrát pozměněn.
Je pravda, že Izrael má pokročilou ekonomiku a vstoupilo do války s 200 miliardy dolary v rezervě, ale čím déle bude válka pokračovat, tím rychleji budou rezervy požírány. Pokud by válka eskalovala v totální konflikt s Hizballáhem, cena války by se zdvojnásobila až ztrojnásobila. Seriózní analytici tvrdí, že ekonomický dopad uvnitř Izraele by mohl zapříčinit situaci, která tu ani nebyla před několika dekádami.
Před 7. říjnem byl Izraelský roční rozpočtový deficit pro rok 2023 předpokládán na 0,9% z HDP. Změněný rozpočet pro rok 2024 výrazně zvýšil výdaje na obranu a zároveň uvaluje škrty na mnoho civilních výdajů, které tlačí předpověď pro deficit na 6,6% HDP.
Globální zpomalení ekonomiky ve světě zhoršuje zvýšení úrokových sazeb, což šlo vidět na pomalu klesající inflaci v Izraeli. Nyní však banka Izraele vyjadřuje obavy, že by se inflace kvůli válce mohla opět vrátit.
Inflace cen potravin byla poměrně vysoká, která ovlivňuje 1,4 milionu obyvatel (14,5% populace), která trpí nedostatkem potravin i v „normálních časech“. Podle Times of Israel article se 20% izraelské půdy nachází poblíž hranic Gazy a dalších 10% poblíž severních hranic Libanonu.
Jak článek vysvětluje:
„Okolo 40% celostátní zemědělské pracovní síly (30 000 pracovníků) bylo ztraceno. Zahraniční pracující, převážně z Thajska odešli zpět domů po vypuknutí války, zatímco Palestincům není přístup do země povolen.“
A to mělo dopady na ceny základních potravin:
„Údaje tvrdí, že v prvním týdnu po vypuknutí války, cena rajčat vzrostla o 50% a v prosinci byla velkoobchodní cena stále vyšší o 33% než byla před válkou. V průběhu tohoto období vzrostla cena okurek o 90%. V prvních dvou týdnech války vzrostla cena brambor o 40% a v prosinci byla velkoobchodní cena o 20% vyšší než v předválečném období.“
To se dotýká nejchudších vrstev Izraelské společnosti a státu který má nejvíce nerovné příjmy na světě. Nejbohatších 10% získá 19x více než 50% populace. To ovlivňuje hlavně Palestince s izraelským občanstvím, z nichž dvě třetiny trpí nedostatkem potravin, stejně tak jako židovská vrstva.
Netanjahu, Hamás a bezpečnostní selhání
Jak vidíme, Netanjahu očividně zklamal mnoho lidí v Izraeli, zejména obyčejný pracující lid a maloobchodníky. Snažil se vydávat za muže, který dá židům pocit bezpečí. V tomto také bídně selhal.
Je známo, že léta podporoval politiku Hamásu v Gaze. Proč? Protože v tomhle případě byla Gaza a Západní břeh politicky rozděleny. Rozdělení Palestinského lidu bylo v očích Netanjahua nejlepším způsobem pro potlačení idejí o Palestinské vlasti.
Zajímavým článkem zabývající se touto otázkou byl zveřejněn v listopadu v New York Times nazývající se „Buying Quiet: Inside the Israeli Plan That Propped Up Hamas.“ Článek vysvětluje, že „léta vláda Kataru posílala miliony dolarů do pásma Gazy – peníze, které pomáhaly upevnit moc Hamásu v Gaze. Premiér Izraele Benjamin Netanjahu nejenže toleroval tyhle transakce, nýbrž je dokonce povzbuzoval.“ Článek dále nastiňuje politiku, která se za tím vším odehrávala.
Novější článek, který publikoval BBC „They were Israel´s eyes on the border – but their Hamas warnings went unheard,“ potvrzený reportážemi s mládeží a ženami v armádních službách Izraele, které byly umístěny poblíž hranic Gazy pro vojenské pozorování, nám o situaci velmi odhaluje. Byla to jejich práce, aby nahlásily jakýkoliv podezřelý pohyb u hranic. Článek poukazuje na to, že v měsících předcházející útoku ze 7. října Hamásem, šlo vidět: praktikování nájezdů, předstírání unášení rukojmích a podivně chovající se farmáře na druhé straně plotu.“
Dění bylo nahlášeno vyšším úředníkům, ale nic se nedělo. Mnoho dalších varování bylo nahlášeno od útoku ze 7. října ukazující prstem na samotného Netanjahua.
Vzhledem k minulosti Netanjahua je velmi zajímavé, že byl připraven na útok, ale zároveň nebyl připraven a neuvědomoval si jak vážné by to mohlo mít následky. Pravděpodobně si to mohl představit, vzhledem k rostoucímu odporu, kterému čelí u sebe doma. Takový malý útok (ze 7. října) by mohl být využit jako nástroj k „národnímu sjednocení“ a odreagování od mnoha problémů, které se odehrávaly v Izraelské společnosti, nemluvě o jeho osobních skandálech.
Útok se ukázal být o dost závažnější než Netanjahu sám předpokládal a jeho role celého řízení se dostala do středu pozornosti.
Otevřený konflikt ve válečném kabinetu
Napětí, které prochází celou izraelskou společností se odráží v otevřeném rozkolu izraelské vlády. Bývalý vojenský velitel Gadi Eisenkot vyzval k uspořádání voleb během několika měsíců a odsoudil vládu z toho, že neříká pravdu o válce v Gaze. V televizi prohlásil: „měli bychom upřímně říct, že bez dohody je nemožné získat rukojmí zpět živé (s Hamásem).“ Také vznesl návrh, že by vláda měla zvážit pozastavení války na „významnou“ dobu, aby mohlo k nějaké dohodě dojít. To je v souladu s tím, co Axios.com zveřejnil.
Pod tímto tlakem, tři klíčoví hráči, kteří tvoří kabinet – Netanjahu, ministr obrany Yoav Gallant (kterého se Netanjahu pokusil odvolat, ale v dubnu loňského roku byl nucen jej znovu dosadit) a bývalá hlava izraelské armády Benny Gantz – se navzájem veřejně kritizují. Vztahy mezi nimi se natolik zhoršily, že se objevují zprávy o tom, že Netanjahu a Gallant spolu sotva mluví.
Toto rozdělení přináší dva velké problémy: první je, zda by měl Izrael zahájit mírová jednání s cílem ukončit válku a připravit půdu pro propuštění rukojmích, a druhý – jak by byla spravována Gaza, jakmile by válka skončila. Gallant prosazuje plán, který předpokládá nějaký způsob pro uspořádání samostatné Palestinské administrativy v Gaze, kombinované s mezinárodními „mírovými“ silami.
Gantz vyjadřující mnohem důraznější tlak rodin rukojmích a silné veřejné mínění na tuto otázku, prosazuje jednání s Hamásem a osvobození zbývajících rukojmích. Existují také spory ohledně toho, jak dlouho pokračovat v bojích v Gaze a zda zahájit likvidační operace nebo v tom pokračovat.
Biden prosazuje ideu o dvou-státním řešení. Ale jaký druh státu navrhuje, aby byl udělen Palestincům? Slovy Bidena „Existuje řada možností dvou-státních řešení. Je řada zemích, které jsou členy spojených národů, které… nemají svou vlastní armádu.“
Šlo by tedy o stát bez vlastní armády – bez žádných „ozbrojených těl,“ stát který by se nedokázal obránit vůči vstupu izraelské armády, to by kdykoliv považovala vládnoucí sionistická třída za nutnost, „stát“, který by nedokázal odolat bombardování. Jedná se víceméně o zdiskreditovanou Palestinskou autoritu, nejednalo by se o stát.
Až donedávna Netanjahu, společně s jeho krajně pravicovými kamarády v kabinetě, přežíval tlak přikročit k dohodě s Hamásem. Ve čtvrtek ohlásil, že bude „pokračovat v bojích s plnou silou“ až do „úplného vítězství nad Hamásem.“
A v reakci na Bidena dodal, že je proti jakékoliv teorii o „dvou-státním řešení“, dokonce i nestátního, jenž administrativa USA navrhuje, a že by se spokojil s ničím menším než s „úplnou izraelskou bezpečnostní kontrolou nad celým územím západně od řeky Jordán“.
Západní imperialisté ve skutečnosti nevěří ve dvou-státní řešení, ale musí i nadále projevovat, že jsou oddáni budoucímu palestinskému státu (jakéhosi popisu) aby legitimizovali svou plnou podporu Izraeli. I přestože jsou rozděleni, přičemž takový lidé jako Trump zaujímají bojovnější postoje. Tím, že se Netanjahu zřekl takového výsledku, dostal Bidena a EU do velmi trapné situace.
Otevřený konflikt v čele izraelské vlády odráží dlouhodobé spory uvnitř vládnoucí třídy, které vedly k loňské ústavní krizi, nicméně válkou to značně přiostřilo.
Boj o udržení si funkce
Netanjahu po celé krizi měl jenom jeden jediný cíl: zůstat ve funkci za každou cenu. Neudělal nic pro nižší příjmové vrstvy izraelské společnosti, ani pro židy nebo palestince. Ale při pokusu o „sjednocení národů“ nebo alespoň židů z Izraele, posílil sionistickou propagandu a stále více se přikláněl ke krajní pravici.
To vysvětluje, proč má tolik extrémistických ultranacionalistů a ultraortodoxních krajně pravicových sionistů ve svém kabinetu jako je např. Ben-Gvir, který je vůdcem krajně pravicové strany Židovské moci, nebo Smotrich, který stojí v čele náboženské sionistické strany, oba dva jsou ilegálními osadníky v okupovaném Západním břehu a nikdy se netajili svými extrémně rasistickými názory. Oba se snaží vyprovokovat eskalaci s cílem vyhnat Palestince z východního Jeruzaléma a Západního břehu Jordánu. Pod vládou Netanjahua jim bylo poskytnuto několik šancí k splnění si svých cílů.
Nicméně podle nedávného hlasování, hlasovalo pouze 15% izraelské společnosti proto, že by Netanjahu měl zůstat ve své funkci i po ukončení války v Gaze. A pokud by se volby konaly dnes, jeho strana Likud vy získala pouze 16 křesel z 32 ze 120 členného Knessetu, který v současnosti drží. Jeho koalice by si udržela jenom 45 křesel v porovnání se 64 křeslovou většinou, kterou má nyní.
Likud by udělal poněkud lépe, kdyby odvolal z funkce předsedy strany Netanjahua, ačkoli by strana byla ve značném úpadku. Mezitím strana Národní Jednoty Bennyho Gantze by ztrojnásobila svá křesla z 12 na 37 a koalice okolo Gantze by se objevila se silnou většinou v Knessetu.
Netanjahu si je proto velmi dobře vědom jednou skutečností: Až jednou válka skončí a budou se konat volby, jeho politická kariéra bude ukončena. Na jeho osobu stoupá velká kritika i v rámci sionistického tábora. Vojenský komentátor Amos Harel napsal do Haaretz, který je považován za liberální noviny, že „už to není v prospěch země, na kterou Netanjahu myslí, ale jedná se o vlastní politickou a právní spásu.“
Byl obviněn z úplatkařství, podvodu a z porušení důvěry v soudních sporech, které proti němu byly vedeny. Je jasné, že proti Netanjahuovi je veden boj jednoho křídla z vládnoucí třídy, tak jak jsme viděli poslední rok během velkých pouličních protestů, které byly proti jeho vládě.
Netanjahu ví, že jeho dny jsou sečteny. To vysvětluje, proč neustále natahuje válku. Zoufale potřebuje dosáhnout významných vojenských úspěchů, aby se s nimi mohl vychloubat, a tím si zpět získal podporu, kterou ztratil. Provokativní atentát na druhého velitele Hamásu v Beirutu, zabití vysoce postaveného velitele Hizballáhu v jižním Libanonu a cílení na íránské představitele v Sýrii jsou součástí jeho strategie.
To také vysvětluje, proč se snaží tlačit na americký imperialismus, který se obává toho, že by současná válka mohla eskalovat. Netanjahu ví, že je jediným pevným spojencem amerického imperialismu v regionu. Stejně tak ví, že ať udělá cokoliv, americká vláda ho bude muset krýt, i přestože by vyprovokoval eskalaci války.
Jak jsme viděli, Netanjahu zklamal obyčejný židovský lid žijící v Izraeli na několika frontách. Jeho politika potápí Izrael do hluboké ekonomické krize. Lidé jsou na pokraji ztráty svých zaměstnání a obchodů. Útok ze 7. října prozradil fakt, že izraelské obranné síly nejsou všemocné a všespatřující těla a nejsou schopné garantovat bezpečnost židů v Izraeli. Všem byla tato role Netanjahua veřejně představena. Zklamal také rodiny rukojmích.
To ale neznamená, že tu je masová opozice na Netanjahuovu válku v Gaze. Všechny průzkumy veřejného mínění ukazují, že ohromná většina židů podporuje válku. V jednom z nedávných hlasování 87% izraelských židů vyjádřilo podporu myšlence, že by Hamás měl být zlikvidován. Velká část populace se po 7. říjnu cítí v nebezpečí a sionisté využívají této nálady naplno. Pravdou také je to, že významná vrstva je nespokojena s tou cestou jak Netanjahu řídí celou situaci a zejména co se týče otázky o propuštění rukojmích. To všechno bude evidentní v moment, kdy válka skončí.
To, co udržovalo dlouho Netanjahua ve své funkci byla právě válka. Ale karty se mohou obrátit a v ten moment by pravda vyšla napovrch, zvláště když je zřejmé, že Netanjahu nebude schopen dosáhnout svých cílů. Dříve či později válka skončí. Až skončí, Netanjahu bude odstraněn a mohl by být odsouzen u soudu. Všechny tyto příklady vysvětlují, proč má zájem válku vyprovokovat k většímu konfliktu, tlačíc Izrael blíže do propasti a šíříc válku na další fronty.
V pondělí 15. ledna IDF stáhla několik divizí z pásma Gazy a přesunula odsud speciální jednotku na Západní břeh. Podle Haaretz, úředníci IDF popisují tuto situaci jako „být na pokraji exploze.“
Riziko eskalace bylo dále zvýrazněno nedávným postojem izraelského náčelníka generálního štábu Herzla Hareviho, který oznamoval izraelským vojákům, že „šance na válku na severu jsou větší než kdy předtím.“ Halevi dodal, že „IDF zvyšuje svou přípravu ke střetu. Z bojů v Gaze jsme se poučili, což je velmi důležité pro boje v Libanonu a některé je třeba napravit.“
Pokud by se na libanonských hranicích a na Západním břehu rozpoutala otevřená válka, dramaticky by to změnilo celou situaci. Scénář diskutovaný mnoha vážnými komentátory o širší destabilizaci skrze celý region a její dopad na celosvětovou ekonomiku by mohl být skutečností.
Takový scénář by mohl být klíčovým faktorem pro další destabilizaci celosvětové situace. V časech těžké ekonomické krize, několika nevyřešených národních otázek, odpovědnosti za lži imperialistů, může vše explodovat do pomsty. A Palestinská národnostní otázka má zvláště akutní charakter. Imperialisté, konkrétně v USA, vrátili po několika dekádách zpět do Izraele sionistické elity pro kriminální útlak Palestinců. To se jim nyní vrací tím, jak se jim režim propadá do hlubší a hlubší krize.
Přeložil FK