Co říkají komunisté o svobodě slova?

Kapitalismus je postaven na svobodě slova, otevřené debatě a „trhu idejí“; komunisté mezitím chtějí tento drahocenný demokratický nárok vzít lidem. Každý už slyšel obhájce kapitalismu, jak opakují tento mýtus. Jaká je tedy odpověď komunistů?

V týdnech po atentátu na Charlieho Kirka nás světová média zásobovala spektáklem tragédie a mučednictví.

Bylo nám řečeno, že „nyní není čas na politické hašteření“; že bez ohledu na jeho politiku byl Kirk hrdina, který bojoval a zemřel za svobodu slova.

Tento tlak se ovšem vždy uplatňuje jen jedním směrem – ne na Eriku Kirk prodávající merch „never surrender“ (nikdy se nevzdej), ani na Elona Muska prohlašujícího, že „buď zabiješ, nebo budeš zabit“.

Debata

Říká se, že debata je základem demokracie. V liberální fantazii prosazované establishmentem spolu ideje soupeří na rovném hřišti: každý názor se tlačí proti jinému na „trhu idejí“.

Ale svoboda projevu není univerzální právo; někteří jsou „svobodnější“ než jiní. Marx už dávno vysvětlil, že takzvaná „lidská práva“ to, čemu marxisté říkají buržoazní demokratická práva jsou v podstatě abstraktní.

Jakmile se začnou proměňovat v praxi ve chvíli, kdy začnou ohrožovat establishment a zájmy bohatých, tato práva budou těmi u moci omezena.

Rozsah, v jakém skutečně máme právo na svobodu slova, tedy závisí zcela na třídní rovnováze sil. To znamená, že pokud dělnická třída a mladí lidé o tato práva vážně bojují, mohou přinutit buržoazní stát je uznat.

Nedávno jsme to viděli v Nepálu, kde zákaz sociálních sítí ze strany vládnoucí třídy vyvolal „Gen-Z povstání“, které svrhlo celou vládu.

Ani v tomto případě však skutečná svoboda slova není ničím jiným než výrazně omezena bohatstvím. V kapitalismu se otázka nestává „smíš být slyšen?“, ale „můžeš si to dovolit?“.

Pokrytectví

Vezměme si samotného Kirka. V 18 letech byl katapultován přímo na Celostátní sjezd republikánů, kde získal finanční podporu miliardářů, jako byl Foster Friess. Byl zaplacen a podporován částí republikánského establishmentu, aby rozeštvával kultur­ní války, zejména na univerzitách.

Byl radostně zván na každou univerzitu v USA, aby inscenoval svou parodii „debaty“. Podívejte se na jakoukoli z nich a uvidíte muže, který nikdy přímo neodpovídá na jednoduché otázky a vrhá povrchní „nachytávky“ určené k tomu, aby zahanbily teenagery.

Mezitím jsou ti, kteří stojí v solidaritě s Palestinou, vyháněni z kampusů násilnými policisty a pomlouváni v „svobodném tisku“ jako antisemité.

Demonstrace jsou zakazovány ve jménu „veřejné bezpečnosti“ práh, který pohodlně určují instituce pověřené obranou status quo.

„No platforming“ je uplatňován selektivně ne proti pravicovým provokatérům, kteří otevřeně lžou, aby prosadili své názory, ale proti hnutím, která se opovažují kritizovat zločiny vládnoucí třídy.

Navzdory jejich skuhrání o „cancel culture“ mají pravicoví mluvčí obvykle volné pole působnosti šířit své nesmysly bez odporu.

Ti na levici ti, kteří stojí proti imperialismu, kapitalismu a útlaku jsou „rušeni“ nejvíce. To často znamená obtěžování na sociálních sítích, suspendování z univerzity nebo dokonce ztrátu zaměstnání.

Čí svoboda?

Kirkova kariéra odhaluje lež, že kdokoli může rovně soutěžit ve světě idejí: nedemonstroval svobodu slova, ale projev, který je kapitalismem a jeho obhájci nakupován, balen a zbraňován.

Elon Musk, další samozvaný „absolutista svobody slova“, koupil Twitter/X pod záminkou osvobození projevu. Ve skutečnosti využil platformu k šíření rasistických konspiračních teorií, jako je „velká výměna“ zatímco dusil nesouhlas zleva.

Neustále upravuje svou AI „Grok“, aby nebyla „trapná“ a „woke“. Mezitím jsou účty levicových aktivistů pozastavovány, skrývány ve stínu, nebo terčem trollů.

Jinde Mark Zuckerberg a další technologičtí oligarchové otevřeně spolupracují se státními agenturami, poskytují dohledovým službám data uživatelů a určují limity online diskuse.

Establishment vyhlašuje, že svobodný tisk je nezbytný pro zdravou demokracii. Co je však zdravého na mediálních monopolech vlastněných miliardáři? Co je svobodné na projevu kontrolovaném algoritmy naladěnými na požadavky inzerentů, bankéřů a Pentagonu?

Když novináři papouškují linie vládnoucí třídy, jsou oslavováni jako obránci demokracie. Když odhalují zločiny imperialismu, jsou umlčeni, propuštěni, nebo hůř.

Politický projev není neutrálním právem, ale bojištěm třídního boje. Je rozšiřován reakcionářům, kteří brání soukromé vlastnictví, a omezován těm, kdo se organizují proti němu.

Neměli bychom si dělat iluze. „Otevřený trh idejí“ je mýtus. Trhy nikdy nejsou neutrální: jsou organizovány bohatstvím a mocí.

Svoboda slova v kapitalismu je svobodou pro miliardáře – pro Kirka, pro Muska; nikdy pro dělníky, nikdy pro Palestinu. Jediná práva, která máme, jsou ta, která dokážeme prakticky uplatnit.

Svou svobodu projevu a shromažďování můžeme bránit pouze aktivní organizací k svržení celého systému, který na nás doléhá.

Vladimir Lenin o demokratických právech

V tomto úryvku ze svého zahajovacího projevu na Prvním kongresu Komunistické internacionály v roce 1920 ruský revolucionář Vladimir Iljič Lenin vysvětluje, jak je „svoboda shromažďování“ v kapitalismu prázdnou frází.

Dělníci dobře vědí, že i v nejdemokratičtější buržoazní republice je „svoboda shromažďování“ prázdná fráze, protože bohatí mají k dispozici nejlepší veřejné i soukromé budovy a dostatek volného času na setkávání na schůzích, které jsou chráněny buržoazním mocenským aparátem. Venkovští a městští dělníci a malorolníci drtivá většina populace jsou o toto všechno připraveni.

Dokud tento stav trvá, „rovnost“, tedy „čistá demokracie“, je podvod. Prvním krokem k získání skutečné rovnosti a k tomu, aby pracující lidé mohli demokracii reálně využívat, je zbavit vykořisťovatele všech veřejných i přepychových soukromých budov, poskytnout pracujícím volný čas a zajistit, aby jejich svoboda shromažďování byla chráněna ozbrojenými dělníky.

Teprve až se tato změna uskuteční, můžeme mluvit o svobodě shromažďování a o rovnosti, aniž bychom se vysmívali dělníkům, pracujícím lidem obecně a chudým.

„Svoboda tisku“ je další z hlavních hesel „čisté demokracie“. A i zde dělníci vědí a socialisté všude vysvětlovali milionkrát, že tato svoboda je klamem, protože nejlepší tiskárny a největší zásoby papíru si přivlastnili kapitalisté.

Prvním krokem k získání skutečné rovnosti a skutečné demokracie pro pracující lidi, pro dělníky a rolníky, je zbavit kapitál možnosti najímat si pisatele, kupovat vydavatelství a uplácet noviny. A k tomu musí být kapitalisté a vykořisťovatelé svrženi a jejich odpor zlomen.

V kapitalistickém pojetí znamená svoboda tisku svobodu bohatých podplácet tisk, svobodu používat své bohatství k utváření a fabrikaci takzvaného veřejného mínění.

Historie 19. a 20. století ukázala, ještě před válkou, co tato oslavovaná „čistá demokracie“ v kapitalismu skutečně je… Teror a buržoazní diktatura převládají i v nejdemokratičtější republice a otevřeně se projeví pokaždé, když vykořisťovatelé cítí, že moc kapitálu je ohrožena.

Laurie O’Connel marxistická teorie, rubrika „Featured“, číslo 36

Preklad: Jozef Milánek