Již v našich předchozích článcích jste se mohli dočíst o neschopnostech kapitalismu udržet se na pevné základně v dnešním světě, a obzvlášť o jeho selhávání i v rámci současné koronavirové krize, kdy nedokázal zachránit mnoho pracujících, a miliardy z nich stále vystavuje ohrožení jejich životů, zatímco umožňuje rozevírat nůžky mezi pracujícími a buržoazií, která profituje na lidském utrpení zatímco je stále více lidí bez práce, v chudobě a o hladu, kde lze nyní zřetelněji pozorovat jeho špinavé „mafiánské“ praktiky. Na jednu z nich se v tomto článku zaměříme.
Yaroslav Chepa – ukrajinský dělník a zároveň zakladatel spolku Cizinec není otrok, se v českých médiích proslavil svou šestidenní hladovkou, kterou vyjadřoval protest proti nevyplácení mezd dělníkům před Dobříšským závodem Doosan Bobcat EMEA, vyrábějícím stavební stroje. Svůj protest však nesměřoval přímo jen proti tomuto podniku, ale chtěl na dlouholetý problém špatného zacházení k zahraničním dělníkům upozornit všeobecně.
Mnoho dělníků si ve své domovině nevydělá tolik peněz, aby si s rodinami vystačili, a tak se značná část z nich stěhuje za prací do zemí s rozvinutější ekonomikou, v naději na lepší výdělek.
Opak pravdou
Práci v jiné zemi však není jednoduché sehnat, a to obzvláště, pokud neznáte místní jazyk a v nové krajině se složitěji orientujete. Proto se dělníci z ciziny uchylují k personálním agenturám, které jim slibují zaměstnání a dávají dělníkovi jistou falešnou naději. Výše zmíněný podnik, před kterým Yaroslav Chepa protestoval, se oháněl a pokoušel se obhájit s tvrzením, že za vše může agentura, od které si dělníky z ciziny najímal, jež nevyplatila ony mzdy a se kterou, po zjištění této skutečnosti, nespolupracují. Tato výmluva však není adekvátním argumentem. Podnik s agenturou spolupracoval již dříve a jediné, co ho donutilo k ukončení spolupráce, byla pozornost médií, kterou Yaroslav svou stávkou vyvolal. Nikoliv jakákoliv solidarita kapitalisty vůči vykořisťovaným dělníkům.
Tento výsledek vyvolal vlnu pozitivního zájmu a o akcích Yaroslava se dozvědělo mnoho ukrajinských pracujících, kteří mu poté začali psát o pomoc (na webové stránce Cizinec není otrok označeno jako jako „podat stížnost“). Spolek, snažící se pomoci ukrajinským dělníkům v nouzi, začal řídit projekty typu: jídlo zdarma (Безкоштовна їжа), cenově dostupné bydlení (Доступне житло) a stávky.
Samozřejmě aktivity spolku také upoutaly pozornost nepřátel dělnické třídy z řad buržoazie, jakmile se spolek začal zabývat jejich jednáním. Auto Yaroslava Chepa bylo jednoho dne nalezeno zničené v plamenech, čímž se naší společní nepřátelé snažili docílit jisté msty a zastrašení.
Druhořadí zaměstnanci
Nejen Ukrajinci, ale i jiní pracující ze zahraničí, jsou pro kapitalisty z drtivé většiny druhořadými zaměstnanci - póvlem. Můžeme se setkávat jak se zmíněným častým problémem nevyplácením mezd, ale jsou tu i další: horší pracovní pozice, která navíc ani platově ještě více neodpovídá dělníkem produkované práci; horší pracovní podmínky jako takové atd. Kapitalista ví, že na takovou pozici a plat obvykle českého pracujícího nenaláká a proto hyenisticky cítí v cizincích a jejich bídě levnou pracovní sílu, které kolikrát ani nedopřejí placenou dovolenou či nemocenskou . Ale o tom se dozvíte více v článku od našeho soudruha, který s pracujícími z ciziny pracoval a přímo viděl, jak neuvěřitelně bídné měli podmínky na pracovišti.
Majitelé těchto personálních agentur si, jakožto zprostředkovatelé, přivlastňují část výdělku těchto zaměstnanců, mezitím co si je kapitalisté najímají jako levnou pracovní sílu a platí agentuře, jenž zaměstnance „vlastní“, tento nájem. Ale tím nekončíme!
Dále se můžeme setkávat s prací načerno, kdy jsou tito cizinci opět najímáni zaměstnavatelem jako levná pracovní síla. Zaměstnavatel tím sleduje několik výhod: nedaní státu a zároveň není vázán ničím k dělníkovi, kterého poté může kdykoliv odkopnout. Pracující, jež ani nemá s tímto kapitalistou smlouvu, může od kapitalisty dostávat načerno „drobečky“ z jeho odvedené práce, a přitom, jelikož není oficiálně zaměstnaný, čeká na úřadu práce, kde je mu vyplácena tzv. podpora. Pokud to čtete, můžete si položit otázku: „Co na tom tedy vůbec pracující ztrácí?“. Odpověď je jednoduchá: Jistoty! Jak již bylo zmíněno v tomto případě, kapitalista „není vázán ničím k dělníkovi,“ a to samo staví dělníka do velkého nebezpečí. Jednak dělník neví, kdy se ho kapitalista jednoduše zbaví, jednak nemá nárok na nemocenskou a ani sociální, což znamená, že by nemocný dělník měl zkrátka smůlu a byl by sám případně donucen odcestovat a hledat lékařskou péči ve své domovině.
Stálese však můžete ptát: „Proč si pracující tedy nenajde jiné pracoviště a nezařídí si smlouvu?“ či „Proč tedy nezačne podnikat?“ (což je mimochodem velice častý argument pravice). Inu, není to tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.
Řekněme si tedy nejprve něco k otázce jiného pracoviště. Dělník z ciziny nemá tolik možností jako dělník český; kolikrát se na pracovišti setká s národnostní diskriminací (užívanou mimochodem k dalšímu rozdělování proletariátu) a na pracovní místo přijmou českého dělníka jen proto, že je Čech, nehledě na skutečnost, že např. ukrajinský dělník hovoří plynule česky. Kapitalisté zkrátka potřebují ušetřit a velice dobře si uvědomují, že českého dělníka kolikrát nemohou dostat na pracovní pozici, která se nachází ve špatném prostředí s mizernými pracovními podmínkami a s mizerným platem. Využívají proto bezradnosti pracujících z ciziny. Toto je jedním z důvodů, proč se cizinečtí dělníci obracejí na ony agentury a ty mohou být právě důvodem, proč se tedy dělníci uchylují k práci „načerno“.
Přesuňme se nyní k druhé otázce směřující k podnikání.
Cizí dělníci tu mnoho nemají. Nemají dost peněz pro vstupní kapitál k zahájení svého podnikání a navíc by jim banky v jejich stavu těžko něco půjčili. V již zmíněném a výše odkázaném článku píšeme: „Navíc kdyby každý podnikal – kde by pak tito podnikatelé vzali zaměstnance?“.
Nepotřebují, a navíc se nemohou zabývat svým podnikáním, když potřebují peníze pro své vlastní přežití a případně i pro členy své rodiny, ve svých domovinách, kde bývají nízké mzdy a nezaměstnanost. Mnoho těchto lidí často doufá, že z těchto tvrdě vydřených peněz, které získali v otřesných podmínkách jako otroci, dokáží změnit životy svým rodinám, že přinesou do jejich životů pozitivní změnu a že jejich potomci, ke kterým se jednou vrátí, budou žít lépe.
Co tedy dělat?
Opravdu musíme přihlížet těmto hyenistickým praktikám boje o přežití? Dokážeme snad změnit postavení nás – českého proletariátu, když se necháme opíjet rohlíkem a skočíme na lep s propagandou směřující proti cizím dělníkům, o kterých nám vládnoucí třída mnohdy tvrdí, že „ohrožují a berou pracovní místa našich“? Ne! Ukrajinští, ruští, bulharští a další dělníci z ciziny pracují častěji v otřesnějších podmínkách než dělníci čeští. Společně je naše námezdní práce, jež tvoří hodnotu zboží, vykořisťována stejným způsobem. Společně jsou všichni pracující mzdovými otroky kapitalistů a jak jsme již dříve psali, někdy jsou ti „ještě brutálněji zotročení blíže, než byste si třeba mohli myslet“.
Musíme si uvědomit, že muka, která nám způsobuje buržoazní otrokář, jsou společná. Nesmíme stát odděleně, jelikož nejbližším a jediným přítelem českého proletáře je jen a pouze proletář z ciziny! Jestliže se chceme dostat z našich okovů, musíme to udělat společně! Proto se zároveň musíme soustředit a nyní bojovat za zlepšení pracovních podmínek a statutu našich soudruhů z ciziny – třídně našich jediných pravých přátel.
A proto vyjadřuje Marxistická Alternativa jasnou podporu soudruhům ze spolku Cizinec není otrok a dalším pracujícím rozhodnutých bojovat za pracovní práva svých soudruhů z ciziny, abychom později společným sekem šavlí přesekly tyto hyeny profitující na naší společné bídě a z otroků se stali vládci vlastních životů!
Josef Erleček