12. 3. 2022Minut čtení: 12

Cenzura Fialovy vlády, aneb když demokracie překáží

Třicet tři let po pádu deformovaného dělnického státu opírala kapitalistická vláda legitimitu svojí moci o dosažení politických svobod sametovou revolucí – zejména svobody slova. „Stali jste se nezaměstnanými? No ale dosáhli jsme pádu totality!“,„ Platíte za ten stejný byt nikoliv stovku, ale dvacet tisíc měsíčně? Důležité je že máme svobodu slova!“, „Organizovaný zločin? Svoboda slova!“, „Chudoba? Havel a svoboda slova!“, a tak dále, a tak podobně. Objektivně vzato je třeba uznat, že pád minulého režimu, jehož kolaps byl jinak ve finále pohromou pro pracující, skutečně vedl k rozšíření politických svobod. Ty však byly produktem samotné revoluce, a nikoliv kapitalismu, jak kapitalističtí apologéti rádi demagogicky uvádějí. Probuzené studentstvo a pracující masy zkrátka nebylo možno po stovkách let vlády různých forem totality tak otevřeně opět ujařmit novou tyranií, jako tomu jinak kapitalismus nemá problém činit. Dnes, v časech momentální diskreditace dělnických stran, se však nová totalita plíživě vkrádá do našich životů, a to dokonce za bouřlivého potlesku buržoazních liberálů.

Svatá válka proti „dezinformačním webům“

S příchodem ruské vojenské invaze na Ukrajinu použila česká vláda tuto záminku jako casus belli pro frontální útok proti takzvaným „dezinformačním webům“, které dle jejího tvrzení představují „ohrožení národní bezpečnosti“. Zatím proběhly dvě vlny cenzury, kdy 25.února 2022, to jest 74 let po únorové revoluci, kterou kapitalisté vyobrazují jako „puč proti demokracii“ bylo sdružením CZ.NIC zablokováno prvních 8 domén, a 1. března téhož roku Asociací provozovatelů mobilních sítí dalších 6.

Slovo „cenzura“, které v tomto článku autor používá přitom rozhodně není přehnané. Samotný stát a kapitalistické hlásné trouby se přitom slovu „cenzura“ z pochopitelných důvodů vyhýbají. Například 4.března vyšel na Deníku N rozhovor s mediálním analytikem Filosofické fakulty UK Josefem Šlerkou pod titulkem „Analytik: Vypnutí Aeronetu a spol. není cenzura, Česko ale dezinformace řeší ode zdi ke zdi“. Jiní komentátoři sice existenci cenzury připouštějí, ovšem hájí jí mimořádnou situací která nastala ve východní Evropě.

Cenzura nepřestane být cenzurou, ať už na její pojmenování použijete jakýkoliv termín a budete jí ospravedlňovat čímkoliv. Pokud někoho perzekuujete za jeho názor, znemožňujete mu možnost se demokraticky vyjádřit a zastrašujete ho pro jeho postoje – potom se dopouštíte cenzury. V žádném případě se nejedná o obranu demokracie, ale naopak o její omezování. Pokud je organizována státem, potom se jedná pouze o obranu moci té či oné vládnoucí třídy. Pro podporu autorových argumentů se podívejme na encyklopedickou definici cenzury, jakou nabízí Wikipedia:

„Cenzura je kontrola a omezování sdělování informací hromadnými sdělovacími prostředky, obvykle tiskem či dalšími veřejnými médii, veřejnými proslovy, dopisy a podobně. Může být prováděna státem nebo jinými subjekty. Slouží pro udržení státního zřízení a integrity státu, a proto střeží uchování státní ideologie, státního či vojenského tajemství. Je využívána k prosazování společenských, stranických či jiných skupinových zájmů.

Cenzura se obvykle týká veřejně sdělovaných názorů, ale v dobách nesvobody je kontrolováno i soukromé sdělování názorů. Součástí cenzury bývá i kriminalizace toho, kdo se cenzuru snaží obejít. Cenzura je součástí praktik mocenských struktur prakticky celou lidskou historii. S cenzurou úzce souvisí různé indexy zakázané literatury.“(1)

Objektivně vzato je třeba uznat, že pád minulého režimu, jehož kolaps byl jinak ve finále pohromou pro pracující, skutečně vedl k rozšíření politických svobod. Ty však byly produktem samotné revoluce, a nikoliv kapitalismu, jak kapitalističtí apologéti rádi demagogicky uvádějí. Probuzené studentstvo a pracující masy zkrátka nebylo možno po stovkách let vlády různých forem totality tak otevřeně opět ujařmit novou tyranií, jako tomu jinak kapitalismus nemá problém činit.

Za určitých podmínek jsme i my – marxisté – pro zavedení cenzury. Například cenzura a omezení demokracie po čas občanské války ze strany Bolševiků byly nutným aspektem obrany vlády pracující třídy v sovětském Rusku před útoky reakce. Pro nás marxisty je tedy důležité kdo a za jakým účelem cenzuru provádí, abychom jí podporovali nebo odmítli. Z tohoto důvodu je zřejmé, že cenzuru iniciovanou a prováděnou kapitalistickou vládou zcela a za všech okolností odmítáme.

Mocná je zbraň, mocnější je právo?

Již zmiňovaný analytik Josef Šlerka ve svém rozhovoru pro Deník N rovněž uvádí: „Když je situace výjimečná, holt se sahá k výjimečným prostředkům.“ V této situaci ovšem výjimečný prostředek znamená prostředek na hranici zákona.

Marxisté jsou ti poslední, kteří by se spoléhali na chiméru právního státu při bránění demokratických svobod pracující třídy. Zákony jsou v kapitalistické společnosti pouhým textem na papíře, jejichž obsah je vykládán, uplatňován a ohýbán ve prospěch té či oné třídy v rámci třídního boje. Již samotná formulace svobody slova v Listině základních práv a svobod přímo vybízí k jejímu ohýbání:

Článek 17

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

(3) Cenzura je nepřípustná.

(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

Buržoazní liberálové se odvolávají na to, „že se rozumí samo sebou“, že jsou platné zákony státu takto v současnosti ohýbány. Oficiálně by ovšem právo mělo být vykládáno na základě jeho přesného znění, a ne na základě toho, „že se něco rozumí samo sebou“.

Už samotné tvrzení, že nastala „mimořádná situace“, nebo že jsou současná cenzorní opatření „nezbytná“ je i podle této listiny problematické. Kdo určuje co je mimořádnou situací a nezbytnou cenzurou? Co je mimořádná situace, podle které může být právo vykládáno „alternativně“?

Objektivně vzato je válka ve světě samozřejmě mimořádnou situací. Ovšem začaly války ve světě v roce 2022? Je válka na Ukrajině jedinou válkou která nyní probíhá? Ve skutečnosti žijeme v éře imperialistického kapitalismu, ve kterém se z válek stala nová norma, místo mimořádné situace. Jen za posledních deset let zasáhly války země jako je Jemen, Somálsko, Lybie, Palestina, Afghánistán, Mali, Irák, Sýrie a mnoho dalších, ve kterých jen tak mimochodem bojovaly ať už přímo jednotky NATO, nebo jejich loutky. Ani samotná válka na Ukrajině nezačala v roce 2022. Již od roku 2014 probíhá ozbrojený konflikt mezi Ukrajinskou vládou a separatisty na východě, ve kterém podlehlo za 8 let 14 000 lidí, povětšinou Doněckoluhanských civilistů.

Již od roku 2014 probíhá ozbrojený konflikt mezi Ukrajinskou vládou a separatisty na východě, ve kterém podlehlo za 8 let 14 000 lidí, povětšinou Doněckoluhanských civilistů. (Fotka z bombardování města Snižného na východě Ukrajiny kde zemřelo 11 lidí. Ukrajinská armáda útok ze své strany popírá)

Proč je současné Putinovo tažení mimořádností ospravedlňující ohýbání svobody slova, a invaze do Afghánistánu není? Je to pouze bohatství marxistické analýzy které nám umožňuje nahlédnout za oponu právního guláše, abychom viděli světový kapitalismus v jeho nejvyšším imperialistickém stádiu, kde si různé supervelmoci přerozdělují na základě své ekonomické a vojenské síly svět, což je nadále akcelerováno všeobecnou krizí kapitalismu. A jelikož je český stát součástí bloku západního imperialismu který vstupuje do konfliktu proti tomu ruskému a čínskému, potom je z hlediska českého právního státu samozřejmě zcela jinak pohlíženo na válečné dobrodružství a zločiny USA než na výboje Ruska. Zatímco invaze Ruska jsou démonizovány, invaze USA jsou všeobecně ospravedlňovány. Oboje však stojí ty stejné lidské životy, boří ty stejné domy, vrtají díru do peněženek těm stejným lidem, a v neposlední řadě probíhají za tím stejným účelem.

Z právního hlediska Česko není s Ruskem ve válečném stavu. Ukrajina není součástí NATO ani Evropské Unie jako je Česko. Neexistuje tedy oficiálně žádný právní důvod, abychom byli nuceni fandit Ukrajině proti Rusku, a nemohli jsme fandit Rusku proti Ukrajině. Jen proto, že představitelé vlády došli k názoru že Ukrajina je ta hodná a Rusko to zlé není právoplatným důvodem k tomu, aby ke stejnému vnímání situace byli nuceni i ostatní čeští občané. Samotné fandění ať už té či oné straně je pro nás marxisty samozřejmě samo o sobě zvráceností. Tohle není nedělní zápas mezi Spartou a Slávií ale válka, ve které umírají nevinní lidé na oltáři imperialistických zájmů světových mocností. To je samo o sobě pro nás marxisty důvodem nefandit ani jedné straně, tedy ani Putinovi ani Zelenského vládě, kdy zcela odmítáme české válečné dodávky pro Ukrajinu, přičemž zastáváme defétistickou pozici pod heslem „Žádnou válku mezi národy, žádný mír mezi třídami!“

Dále, na základě jakých právních předpisů je možno vymáhat nefandění Rusku a Putinovi? Čeští kriminalisté používají § 405 trestního zákoníku který zní:

§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia

Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Opět můžeme vidět na první pohled snadnou ohebnost tohoto paragrafu. Velmi snadno bychom jako komunisté, kteří se hlásí k odkazu mnoha světových revolucí mohli být na základě tohoto paragrafu stíháni i my nebo kdokoliv další v KSČM. Je velmi snadné si uměle nadefinovat kdo je a není komunista, co je to ono „komunistické genocidium“ a demagogicky určit že jej ospravedlňujeme. Placení „experti“, kteří vědí lépe než my sami co si myslíme, velice rádi zajistí tuto službu. Stíhatelnost tohoto přečinu opět neurčuje ani tak samotné textové znění zákona, jako spíše poměr sil v třídním boji.

Schvalují však lidé kteří fandí Putinovi a Rusku genocidu či zločin proti míru? Ačkoliv byla ruská invaze zajisté eskalací konfliktu, Putinova vojska zaútočila na Ukrajinu v situaci, kdy v ní žádný mír nebyl, a docházelo tam k vraždění Rusů. To je fakt, ať už se nám to líbí nebo ne. To se samo o sobě dá nazvat genocidou, kdy by podle logiky věci mohli být vládní politici stíháni za její ospravedlňování tím, že zbrojí Ukrajinskou armádu a vyjadřují podporu Zelenského vládě. K tomu však nedochází.

Je taktéž válka genocidou? Zločinem proti lidskosti? Prakticky vzato jsou genocida a válka dvě různé věci. Ovšem pokud aplikujeme úzus že je každá válka genocidou a zločinem proti lidskosti, potom by nemohli být právně postižitelní pouze přívrženci Putina, ale taktéž i zastánci politiky Izraele, a třeba i americké intervence do Lybie.

Kromě války na Ukrajině probíhá v roce 2022 například i válka v Jemenu, která trvá již 7 let. V rámci ní USA prodala totalitní Saúdské Arábii zbraně v hodnotě až miliard dolarů, kdy se i staví na její stranu

Když jedny dezinformace překáží jiným dezinformacím

A taktéž - co je vlastně ona dezinformace a kdo to určuje? Žijeme v zemi, kde se vládní politici vyjadřují, že Putin obnovuje Sovětský svaz. Takto se ještě před Ruskou invazí vyjadřoval poslanec TOP 09 Marek Ženíšek:

Panu poslanci Ženíškovi při jeho vyjádření vůbec nepřekáží fakt, že Sovětský svaz byl založený na diktatuře proletariátu a nikoliv kapitalistů, a na centrálně plánovaném způsobu vedení ekonomiky původně pod kontrolou pracujících k čemuž nemá Putinova administrativa žádný zájem přistupovat. Stačí mu nahodilá podobnost toho, že Ukrajina byla dříve součástí SSSR a Putin nyní o vliv v ní opět usiluje aby Putina vyobrazil jako obnovitele SSSR. Co je toto jiného než dezinformace? Bude Ženíškův Twitter zablokován jako dezinformační profil? Pochybujeme.

Můžeme říci že Ženíšek se mýlí, i když chápeme motivace pro které tento svůj omyl cíleně šíří. Ale mýlí se i mnozí ti, kteří vidí v Putinovi svého spasitele. Jejich samotný omyl je kriminalizován, i když mají zjevně důvod proč k tomuto omylu došli, aniž by nutně museli být ruskými agenty. Mnoho politicky neuvědomělých pracujících se při absenci solidních dělnických stran a jejich opozice vůči kapitalistickému řádu obracejí k náhodným představám jako opozičním. Pro mnohé se při pozorování amerického imperialismu stává alternativou ruský imperialismus, který si mylně idealizují. Těmto neuvědomělým a tápajícím pracujícím je třeba dát smysluplnou revoluční alternativu a nikoliv jim zakazovat myslet a mýlit se. Omyl je nevyhnutelnou součástí formování politických pozicí a názorů k věcem.

Kriminalizace opozice

Uvažování a myšlení nezávislé na idejích vládnoucí třídy je však pro samotný kapitalismus krajně nebezpečné. Zejména v časech kapitalistické krize, kdy miliony lidí po celém světě hledají ke kapitalismu alternativu se pro kapitalisty stává demokracie překážející nepříjemností. Vládnoucí třída více než kdy jindy potřebuje, aby ve volbách vítězili ti správní kandidáti, a k pracujícím a studentům pobouřeným válkami a škrty nepromlouvali nevhodní lidé. „Mimořádné události“ se potom stávají záminkami k utahování šroubů, za nadšeného potlesku buržoazních liberálů, uchylujících se k zábavě ve stylu „práská celá rodina“, monitorujících, udávajících a nahlašujících každého, kdo řekl něco co by se vládě nemuselo líbit. Současná situace zajisté vyrobila tento totalitní kolorit. Opět se stává nebezpečným svěšovat ze stěny vlajku Ukrajiny s odůvodněním, že Vám na ní sraly mouchy a nechtěli jste problémy.

V tomto duchu ucítily příležitost i některé hlásné trouby současné vlády, aby zaútočily na opoziční politiky. Na Slovensku je situace dokonce ještě vážnější, kdy se objevily dokonce i vládní tendence k zatčení a odsouzení Eduarda Chmelára, Luboše Blahy a dalších představitelů opozice, kdy slovenské Plus noviny uveřejnily článek hovořící o možnosti odsoudit tyto politiky za jejich „proruskou propagandu“ na 10 až 25 let za mřížemi. (2) Zůstaňme však zatím v Česku.

V Česku provládní SeznamZprávy již od počátku invaze pilně instruují občany jak nakládat s „proruskou propagandou“ (rozuměj nehodícími se postoji v otázce války na Ukrajině). Tak si ve svém článku od Petra Juny z 24.2. vzaly na paškál čelní představitele KSČM Kateřinu Konečnou a Lea Luzara, které jako proruské dezinformátory obvinily na základě statusů, které nemají s podporou Putina nic společného, ale naopak ho odmítají ale odmítají i podporovat NATO.(3)

Je zcela zjevné, že se vládnoucí třída a její hlásné trouby snaží obrátit svou cenzuru zejména proti své opozici. Jako správný se tak ukazuje náš postoj ohledně kritické podpory KSČM ve volbách a analýza toho, že oslabení KSČM hrozí utažením šroubů buržoazní demokracie vůči dělnickému hnutí. KSČM je umírající kořist nad kterou krouží hladoví supi s cílem jejího rozsápání.

Cenzura jako ochrana pravdy a lásky

Ačkoliv je zavedení cenzury velmi vážnou věcí, tak se s ní pojí určitá švejkovská grotesknost. Tato grotesknost je vyobrazena zejména v tom, jak se vládnoucí třída snaží prezentovat svoje totalitářské ambice nikoliv jako implementaci totality, ale jako pomoc a ochranu lidem. Máme vládě věřit, že neredukuje to, co si smíme myslet a co můžeme říkat, ale že nás chrání před špatnými názory a myšlenkami, které stejně nechceme slyšet. Vlastně nás tím zároveň poněkud groteskně uráží, kdy nás staví do pozice hloupých hypnotizovatelných ovcí, co si neumí samy udělat vlastní názor, a tak potřebují přístup pouze ke předem schváleným a předžvýkaným informacím, aby náhodou nedošly k ideovému zcestí. Šlerka sám v rozhovoru pro Český Rozhlas přirovnal eliminaci „dezinformačních webů“ k eliminaci webů šířících škodlivý software jako třeba malware.

Někteří lidé jsou sice inteligentní více a někteří méně. To je pravda. Ale i základní intelektuální nadání motivuje člověka samotného porovnávat a vyhodnocovat informace, které se k němu dostávají. Ano, v éře imperialistického kapitalismu zajisté existují tendence mající zájem nám předestírat realitu tak, abychom si osvojili výklad světa ve prospěch například Ruské federace. Ale je potřeba dlouze vysvětlovat, že informace které jsou nám předkládány jako legální jsou informacemi ospravedlňujícími imperialismus USA a NATO? Marxisté nevnímají SeznamZprávy jako o nic méně dezinformační než jsou třeba Sputnik nebo RT News.

A přijímání informací jak od proruských tak i proamerických medií mělo zajisté nespornou výhodu v tom, že to člověku umožnilo získat ucelenější pohled na svět, aniž by se nutně postavil na tu či onu stranu. Každá ze stran má zájem samu sebe vylíčit v tom nejlepším světle, a zároveň se snaží zamlčet svoje vlastní „skandály“, jinak by se stala masochistickou. Zatímco proamerická media tak poskytují detailnější informace ohledně třeba politických perzekucí v Rusku, tak ta proruská třeba zase výrazně detailněji informují o utrpení lidí na Amerikou (nebo Ukrajinou) okupovaných územích. Za tímto účelem nemusí ani jedna ze stran nutně lhát, ale může pouze demagogicky vedle sebe skládat fakta k umělému dokreslení určitého kontextu.

Podobné je to u současné vládní koalice v ČR a stranou ANO. Jak ANO tak SPOLU představují oligarchické bloky různých vrstev kapitalistů soupeřících o kontrolu nad státem. A při tomto jejich soupeření vylézají na povrch věci, které by jinak zůstaly utajeny. Těžko by vláda Babiše veřejně rozpitvávala kauzu Čapí hnízdo, a těžko by koalice SPOLU rozvíjela diskuzi na téma korupčních skandálů a financování strany STAN. A opět – toto tendenční informování ať už z té či oné strany je pro obyčejného člověka dobré k tomu, aby získal širší povědomí o tom, co se skutečně okolo něj děje a mohl jít volit někoho jiného.

Současná cenzura tak lidi neučí pracovat s informacemi a samostatně uvažovat. Nutí je podvolit se oficiálním výkladům a narativům v rámci nástupu nové totality.

Potřebujeme více, nikoliv méně demokracie!

Aniž by tedy vláda jakýmkoliv způsobem řešila otázku jak je vůbec možné, že určité množství lidí vidí v Putinovi spasitele, tak tyto lidi nálepkuje jako zločince a hlupáky „zhýčkané svobodou slova“. Putin zajisté není žádný spasitel. To ale nebyl ani Ježíš Kristus a další, ke kterým vzhlíželi lidé na sklonku existence systémů, které vyčerpaly svou historickou oprávněnost. Stejně tak si i mnozí Ukrajinci v rámci snahy docílit něčeho lepšího než toho v čem žijí idealizují zase naopak NATO a západ jako svoje spasitele, i když tato mylná představa s pokračující válkou mezi Ukrajinci značně vyprchává.

Pracující ovšem nepotřebují totalitu té či oné strany. Potřebují skutečnou a životaschopnou revoluční alternativu. Boj nás komunistů je založen na jasném cíli překonat existenci totality ve světě, která je dána existencí třídní společnosti. Naším cílem je nejen zrušení cenzury, ale daleko širší a demokratičtější možnost každého člověka kontrolovat společnost ve které žije, než jít jednou za čtyři roky volit toho, koho nám vládnoucí třída dovolí volit, a koho nám předtím propaguje skrze svá media, a potom další roky mlčet a držet ústa a krok.

U Hlavního nádraží v Praze bylo zakryto památkově chráněné sousoší "Sbratření" vyobrazující objetí vojáka 2. Ukrajinského frontu s československým partyzánem. Kromě cenzury uplatňuje současná totalitářská vláda Petra Fialy i útoky na československou historii, kdy současnému propagandistickému výkladu dějin zjevně vadí i připomínání skutečnosti, že Prahu společně s partyzány osvobodila Rudá armáda.

Našim cílem je dosažení přímé možnosti každého člověka rozhodovat v rámci demokratického centralismu a skrze demokratické rady ohledně veřejného prostoru v místě kde žije, a taktéž v rámci toho stejného demokratického centralismu rozhodovat i o práci, kterou pro společnost vykonává. Proto usilujeme o získání továren, skladů a dalších výrobních prostředků pod nadvládu pracujících a jejich demokratických rad, místo nadvlády kapitalistů jako je tomu nyní. V takové společnosti bude možno i navždy ukončit existenci válek, terorismu a boje o kořist na život a na smrt jako celku.

Lidem jako je Ženíšek a celá česká vláda s jejich dezinformační mašinérií zkrátka nemůžeme jako pracující dát důvěru v to, že cenzuru provádějí pro naše dobro, ať už cenzurují weby proruské, nebo dokonce i stalinistické či fašistické. Boj s fašismem, stalinismem nebo ruským (ale samozřejmě i americkým) imperialismem může být právoplatně veden pouze s autoritou pracující třídy, která je historicky předurčena existenci těchto věcí učinit přítrž. Každý člověk v rámci dělnického hnutí který schvaluje tuto vládní cenzuru je zrádce pracující třídy a totalitář, a zaslouží si, aby s ním podle toho jednou bylo spravedlivě nakládáno.

S novými a novými záležitostmi se kterými se musíme v našich životech jako pracující potkávat, jakými jsou všeobecná drahota, bída, nízké mzdy, vysoké ceny paliva, energií, války, totalita, sankce a další je zřejmé, že nám skutečně nezbylo již vůbec nic ze sametových snů z roku 1989. O životní jistoty jsme přišli již dávno, to co zbylo je nám neustále osekáváno, a teď je nám upírána i naše politická svoboda. Je více než zřejmé, že potřebujeme novou revoluci. Veškerý vývoj směřuje k této historické události. Tato historická událost však musí zastihnout marxisty připravené vést pracující třídu k jejímu vítězství nad buržoazií. Proto je třeba se s námi organizovat a s námi urychleně budovat Mezinárodní Marxistickou Tendenci!

(1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Cenzura

(2) https://plus.noviny.sk/664920-danko-blaha-belousovova-chmelar-ci-harabin-mozu-za-rusku-propagandu-dostat-10-az-25-rokov-vyjadrila-sa-expertka

(3) https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-nechci-valku-ale-jak-reaguji-dezinformatori-na-ruskou-invazi-190122