top of page
Vyhledat

Ani korunu, ani granát, ani člověka imperialistické válce!

Již před více než rokem došlo k eskalaci konfliktu mezi ruskou a západní vládnoucí třídou ohledně rozdělení sfér vlivu v Evropě, a to v podobě otevřené ruské invaze na Ukrajinu. Invaze, která měla být dle plánů ruské vládnoucí třídy krátkodobou epizodou moderních dějin se změnila v jeden z největších válečných konfliktů od Druhé světové války, ve kterém na obou stranách umírají až stovky tisíc neprivilegovaných, zatímco ruské i ukrajinské elity a armádní generálové žijí povětšinou daleko od fronty. Kapitalistické státy tohoto konfliktu využívají k novým útokům na práva pracujících, zatímco nás oligarchy vlastněná média krmí válečnou propagandou, která nemá od časů Goebbelse obdoby. Velká část levice navíc po vzoru prvoválečných zrádců z Druhé internacionály působí jako váleční roztleskávači. Najednou je prý slušný člověk ten, který chce zabíjet co nejvíce Rusů, a který plně schvaluje imperialistickou politiku NATO, Fialovy vlády a Zelenského totalitářského režimu. Kdo se jen trochu odchyluje od válečného narativu je nejen dle sdělovacích prostředků, politiků a oligarchie podporovatelem Putina, dezolátem a společenskou sedlinou, ale zároveň i riskuje ztrátu svého zaměstnání v rámci ideologických čistek. Rok této hnusné války, proti které se obrací čím dále tím více pracujících po celém světě, včetně Ruska a Ukrajiny plně potvrdil naší internacionalistickou pozici, která se dá vyjádřit heslem „Ani haléře, ani muže na militarismus! Skutečný nepřítel je u nás doma!“





Nutnost správného filosofického přístupu


V brožuře „Tři zdroje a tři součásti marxismu“ V.I. Lenin píše, že „Marxovo učení je všemocné, protože je pravdivé“. Tento výrok se může leckomu zdát jako fráze, nicméně při seriozním zkoumání podstaty ukrajinské války a pro zaujmutí správného postoje k ní se nemůžeme obejít bez bohatství, které nám poskytují rozpracované ideje Marxe a jeho následovníků, v čele s filosofickým přístupem dialektického materialismu – největšího příspěvku Marxe a Engelse lidstvu. V Marxově učení hraje formální logika druhé housle, jako způsob uvažování užitečný a svého času velmi pokrokový, ale přesto nedokonalý. Marxistická filosofie odhaluje její limity, vrací její abstrakce zpět do hmotného kontextu a dokazuje její dogmatičnost a axiomatičnost.


Jak uvádí Lenin ve svých Spisech:


„Myšlení tím, že postupuje od konkrétního k abstraktnímu, za předpokladu, že je správné (a Kant, stejně jako všichni filosofové mluví o správném myšlení) – se nikdy nevzdálí od pravdy, ale přiblíží se k ní. Abstrakce hmoty, přírodního zákonu, abstrakce hodnoty atd., zkrátka všechny vědecké (správné, seriozní, ne absurdní) abstrakce odráží přírodu hlouběji, pravdivě a úplně. Od vnímání k abstraktnímu myšlení a odtud do praxe – taková je dialektická cesta k poznání pravdy, k poznání objektivní reality.“

Nám vnucovaný filosofický přístup západní buržoazie k otázce ukrajinské války si vystačí ve své podstatě s abstrakcí logického sylogismu:


Premisa 1: „Útočit na cizí země je špatné.“

Premisa 2: „Rusko zaútočilo na Ukrajinu.“

Závěr: „Rusko je špatné.“


Nicméně jak už psal Hegel „Pravda je vždy konkrétní“. Tedy pokud si vystačíme jen s touto abstrakcí, nebudeme si pokládat hlubší otázky a nebudeme ochotni tuto abstrakci správně aplikovat do konkrétních existujících hmotných podmínek a pohybů – potom riskujeme, že se z nás stanou pouzí demagogové a šovinisté, jako z velké části české levice, včetně Anarchistické federace.



Válka jako symptom krize kapitalistického systému


V roce 2023 žijeme ve světě krize, válek, a revolucí. Vyčerpanost kapitalistického systému po celém světě rozsévá jeho ekonomickou nestabilitu, která dále přerůstá v nestabilitu sociální a politickou. Vládnoucí třída a její vlády tento vývoj pozorují s hrůzou, kdy sami již nemají jiných skutečných možností jak krizím čelit, než novými a čím dále tím radikálnějšími škrty vůči proletariátu a aplikací totalitních praktik. Kapitalistický systém je totiž systémem založeným na soukromém zisku, tedy ve svém důsledku systémem pro bohaté. A pokud bohatí nemohou dále bohatnout, musí se buď nastavit takové mantinely, aby se bohatým jejich obohacování usnadnilo, nebo se musí bohatí obohacovat jako paraziti přímo z kapes chudých a neprivilegovaných. Proto je demagogicky tvrzeno proletářům, že bohatství jejich kapitalistických pánů je v konečném důsledku i bohatstvím jejich.



Red Rosa


A jak popsal Lenin ve svém Imperialismu, jakožto nejvyšším stádiu kapitalismu – Honba za kapitalistickým profitem vede ke koncentraci kapitálu, k vládě finančního kapitálu, a k překonávání hranic národních států, s cílem zajistit si tento profit i mimo svou domovinu – pro zajištění dočasné stability vlastního státu. Tak vznikl kolonialismus, a tak vznikly impéria. Jak ostatně poznamenal Cecil Rhodes jakožto čelní postava britského imperialismu v roce 1895:


„Byl jsem včera v londýnském East Endu (dělnická čtvrť) a navštívil jsem schůzi nezaměstnaných. Slyšel jsem tam rozhořčené řeči, které byly jen nepřetržitým voláním po chlebu. Když jsem o tom cestou domů uvažoval, utvrdil jsem se v přesvědčení o důležitosti imperialismu ještě více než předtím... Mým vroucím přáním je vyřešit sociální otázku, tj.: chceme-li zachránit 40 miliónů obyvatel Spojeného království před vražednou občanskou válkou, musíme my, koloniální politikové, získat nová území, abychom umístili přebytečné obyvatelstvo a získali nová odbytiště pro zboží vyráběné v našich továrnách a dolech. Vždy jsem tvrdil, že impérium je otázka žaludku. Nechcete-li občanskou válku, musíte se stát imperialisty.“


Je Rusko RuSSko?


Rozpad SSSR znamenal pro Rusko a zejména pracující Rusy hotovou katastrofu. Moc převzala nová oligarchie, složená z bývalých aparátčíků a veksláků z éry SSSR, a zejména pak tkzv. „rodina“ složená z poradců prezidenta Borise Jelcina, tehdy prezidenta sloužícího zájmům západních kapitalistů v Rusku, do které patřili čelní ruští kapitalisté jako Berezovskij nebo Abramovič. Došlo k rapidnímu rozkrádání majetku bývalého SSSR v rámci privatizací a podvodů s nimi spjatými, kdy největší aférou se stalo masivní nadhodnocení oprav kremelského paláce koncem 90. let na kterých pracovalo asi 14 000 dělníků ze 150ti firem. Zločinnost jen v roce 1992 vzrostla v Rusku o 50%, inflace byla v roce 1993 874% a chudoba se v roce 1998 vyšplhala na 48,1%.


ČT24


Na geopolitické scéně mezitím imperialismus USA zatlačil Rusko zcela do kouta. Poté co začátkem 90. let proběhly dohody mezi Gorbačovem a Bushem starším, ohledně nevměšování se NATO do východní Evropy, byly tyto následně ze strany NATO zcela odvrženy, a NATO otevřeně intervenovalo do politiky zemí bývalého východního bloku. Ve válce v Jugoslávii NATO přímo vojensky podporovalo Bosensko-Chorvatsko-Albánskou stranu proti Rusy podporovaným Srbům, následovalo rozšíření hranic NATO až k hranicím Ruska, rozmisťování vojenských sil NATO, snahy o budování amerických základen v Polsku a v Česku, vojenská cvičení v blízkosti Ruských hranic, a rovněž i přelety letounů NATO v blízkosti ruského vzdušného prostoru.


Nemocný ruský medvěd se však s přelomem tisíciletí poněkud stabilizoval, a v otázce ekonomického růstu byl po zhruba deset let lepším než jak tomu bylo u ekonomiky USA. Ekonomický růst Ruska zároveň umožnil i zvýšení investic Ruska do armády, které vzrostly mezi lety 1999 a 2013 asi desetinásobně. Najednou už Rusko nebylo jen fackovacím panákem západního imperialismu, ale skutečným vojensko-průmyslovým komplexem, na který je třeba brát zřetel, který se podobně jako USA vměšuje do zahraničních záležitostí, jako třeba v otázce podpoře Syrské vlády Bašára Asada, invaze do Gruzie v roce 2008, nebo podpory Hutíjů v Jemenu. Při rostoucí síle Ruska, ale i Číny si už USA ani nemohla organizovat puče kde se jí zlíbí, což bylo potvrzeno v roce 2019 kdy byl do čela Venezuely proamerickým pučem dosazen Juan Guaidó, který byl okamžitě uznán západem, nicméně jakékoliv možnosti přímé vojenské intervence USA do Venezuely bohaté na ropu smetl ze stolu příjezd Rusko-Čínských jednotek, bránících stávajícího prezidenta Nicolase Madura.



Wikimedia Commons


V něčem je tak současná situace podobná situaci před první světovou válkou. Tehdy světu místo amerického dominoval britský imperialismus, kdy ovšem narůstala ekonomická a vojenská síla Německa, které chtělo mít rozhodně víc kolonií než dosud, a převzít dominanci nad světem. O přerozdělení světa tehdy rozhodly dvě světové války, kdy je od té doby svět neustále tu a tam přerozdělován, ať už vojensky či diplomaticky. Světové válce však do značné míry dnes brání technologický pokrok, který v oblasti vojenství umožňuje zcela zničit naší planetu různými jadernými či biologickými zbraněmi. Předpoklady pro války v současném světě však existují, a s upadající hegemonií USA a krizí světového kapitalismu rapidně posilují.


Důležité je však pochopit, že v Rusku není jiný režim než tady u nás v Česku nebo v USA. Ani v Rusku ani na Ukrajině nevládne fašismus nebo snad komunismus – jak tvrdí ti hloupější pravicoví demagogové. Odlišnosti mezi těmito režimy jsou jen zcela vedlejšího charakteru, kdy všechny stojí na podstatě kapitalismu, vládě miliardářů, monopolů a finančního kapitálu. A musíme pochopit jak kapitalismus funguje, a jak se dialekticky vyvíjí a transformuje abychom dokázali vysvětlit podstatu současných válek.



Konflikt o Ukrajinu nezačal v roce 2022


Když se za posledních 15 let západní imperialismus začal čím dále tím více vměšovat do ukrajinských záležitostí, tak to bylo v situaci, kdy bylo Rusko čím dále tím více schopno na to nějak reagovat. Samotný převrat na Majdanu v roce 2014 proti Janukovyčovi byl od začátku živen a řízen západním imperialismem, který se ho v případě USA snažil řídit přes čelní představitele ukrajinské opozice, zatímco v případě EU docházelo ke snaze před miliony Ukrajinců záměrně mávat mrkvičkou možnosti vstupu do EU, s možností využívání evropských pracovních trhů, investorů a rozpočtů. Přední mocnosti EU o členství Ukrajiny ve skutečnosti nikdy nestály, minimálně ne co se týče využívání rozpočtů EU a bezvízového cestování, ale dodnes jim to slouží jako zbraň jak ovlivnit ukrajinské veřejné mínění ve svůj prospěch, a to klidně i za cenu občanské války s rusky mluvící populací Ukrajiny, která vesměs vměšování USA a EU od začátku odmítala.


Mnozí lidé se snaží tvrdit, že Ukrajina není imperialistickou zemí. Chyba. Kromě toho, že je od roku 2014 čím dále tím více prodlouženou rukou západního imperialismu, tak provádí i imperialismus na „svém vlastním území“, násilně si nárokujíc ty regiony, které se otevřeně postavily proti pomajdanské vládě, kdy byla například ruské menšině odepřena její jazyková práva. Ne každý na Ukrajině chtěl Majdan a celé regiony se postavily proti němu. Tehdejší antimajdanské hnutí mělo ve skutečnosti velmi progresivní a revoluční charakter. Masy pracujících v čele s horníky se vydaly do stávky a do okupací měst a kanceláří oligarchů, odhodlány bránit svá města se zbraní v ruce s cílem kontroly pracujících nad místním průmyslem, nicméně jak už tomu bývá, chyběl subjektivní faktor v podobě marxistického vedení, které převzali Putinovi patolízalové. Válka na Ukrajině nezačala v roce 2022, ale probíhá již od roku 2014, kdy si ukrajinské ozbrojené síly snaží podrobit rebely kontrolující východ Ukrajiny, a tedy fakticky násilně upřít tamnímu obyvatelstvu právo na sebeurčení. Samozřejmě si neděláme iluze o roli Ruska v tomto konfliktu, nicméně naše marxistická pozice je taková, že obyvatelstvo východu Ukrajiny by mělo mít svobodné právo rozhodnout se s kým žít, či žít samostatně, aniž by jim Rusko či Ukrajina drželi pistole u hlav.


2. květen 2014, Slovjansk/BBC


Od roku 2015 rovněž existoval výcvikový tábor NATO přímo na Ukrajině v Javorivu u Lvova, kde byly ozbrojené síly Ukrajiny přibližovány standardům NATO. Od roku 2017 je dokonce trestné užívání ruštiny, ale i maďarštiny či rumunštiny jako vyučovacího jazyka například v ukrajinských školách. Ruská média jsou na Ukrajině dlouhodobě zakázána, zatímco bylo množství novinářů nevyhovujících ukrajinskému režimu zavražděno. Guvernéři východu Ukrajiny jsou dosazováni Kyjevem, bez možnosti místních obyvatel si je sami zvolit. Kromě toho od doby Majdanu byla Ukrajina svědkem mnoha fašistických pogromů vůči romské populaci, a to za účasti Amerikou vytvořených, vyzbrojených a trénovaných ozbrojených sil Ukrajiny.


Západ od časů Majdanu celou dobu živil a podporoval nacionalismus, fašismus, vlastenectví a šovinismus na Ukrajině, s cílem burcovat místní obyvatelstvo proti Rusku aby dnes byly miliony Ukrajinců pod banderovským heslem „Sláva Ukrajině! Sláva hrdinům“ odhodlány položit svůj život za zájmy USA, mylně věříc, že bojují za svou vlastní svobodu. Nic než radost se zmocňovala vedoucích činitelů NATO a americké kapitalistické třídy při fašistickém vypálení domu odborů v Oděse v roce 2014 či při zákazu Komunistické strany Ukrajiny. Mávání vlajkou ukrajinského státu jako „projevu solidarity“ s tamním obyvatelstvem zkrátka není dobrý nápad, pokud zároveň chcete hájit zájmy pracujících.



Perspektivy invaze


Na začátku roku 2022 tak byly všechny předpoklady pro ruskou invazi na svém místě. Přesto jsme jako marxisté od Putina neočekávali plnohodnotnou invazi, s cílem získat pod kontrolu celou Ukrajinu. Snaha okupovat celou Ukrajinu je jednak velkým rizikem pro Putinovu vládnoucí kliku, jelikož je to hazard co se týče domácího mínění v Rusku, a zároveň se dalo od počátku předpokládat, že ukrajinské obyvatelstvo na okupovaném území bude klást ruské armádě tuhý odpor, a to i partyzánským způsobem boje. O to méně jsme (podobně jako Putin, ale i NATO a další) očekávali, že se relativně malá ukrajinská armáda může udržet pod náporem ruských ozbrojených sil déle než měsíc.


Nicméně ruská armáda zaútočila přímo na Kyjev, ukrajinská armáda se udržela do příchodu dodávek zbraní ze západu, a vleklost války přiměla Putina stáhnout ruské síly do bojů o Donbas a černomořské pobřeží, tedy do regionů s významným poměrem ruského obyvatelstva. Mezitím probíhá na obou stranách tvrdá represe protiválečných aktivistů, a v případě Ukrajiny stanné právo a masová nucená mobilizace, zahrnující zákaz opustit zemi mužům ve věku mezi 18-60 let. Válka na Ukrajině se stala pro NATO určitou „proxy válkou“ ve které NATO za pomoci válečné vlastenecké demagogie obětuje stovky tisíc ukrajinských životů, jen aby se mu podařilo co nejvíce oslabit jeho imperialistického konkurenta – Ruskou federaci. Bez účasti NATO by již dávno bylo po válce, což znamená, že by též skončila i masivní destrukce a masové zabíjení. Jistě, vítězství Ruska by znamenalo do značné míry i větší či menší teror proti nepřátelům Putinova režimu na Ukrajině. To však platí i obráceně pro nepřátele režimu Zelenského na Donbase, a celkově by tento teror byl dost možná pro tamní obyvatelstvo, co se týče ztrát na životech a majetku pořád lepší variantou než současná válečná vřava. Ale ať už tak či tak, je v každém případě špatný nápad se pro pracujícího člověka postavit na stranu té či oné imperialistické buržoazie, a v každém případě je úkolem pracujících se organizovat proti buržoazii jako celku, za kontrolu nad Donbasem bez imperialistických válek, kapitalistického teroru či případných etnických čistek.


Financial Times


Nikdo neví jak a kdy válka skončí. Nicméně ani jedna strana nezaznamenává s ohledem na masivní ztráty jasné vítězství, a vítězství té či oné válčící strany bude v každém případě prohrou pro pracující. Pokud ruská armáda nakonec po těžkých ztrátách dobude Putinem nárokovaná území a ustanoví zde svou vládu, potom tato vláda nebude vládou místních pracujících, ale ruské oligarchie. Silně nepravděpodobné vytlačení ruských sil ukrajinskou armádou z celého původního území Ukrajiny by zajisté znamenalo ztráty ještě masivnější, a pokračování okupace Donbasu a dalších regionů ukrajinskými ozbrojenými silami, s ještě tvrdším a totalitnějším režimem. Válku může ukončit rovněž konec dodávek zbraní ukrajinské armádě západem, s ohledem na protiválečný vývoj západního veřejného mínění a ekonomickou nestabilitu. A v neposlední řadě – organizovaná akce ruských a ukrajinských pracujících proti svým vládám. Nezapomeňme, že to Říjnová revoluce 1917 nastartovala řetězec událostí, které vedly až k ukončení krvavých jatek první světové války, a že současný světový proletariát je ve skutečnosti mnohem početnějším než tehdy.



Nepřítel je u nás doma


Více než rok této války tedy plně potvrdil správnost naší antiimperialistické a internacionalistické pozice, která brojí proti válečnému entuziasmu, sankcím, vlastenectví a podpoře „domácího týmu“, tedy v našem případě ukrajinské armády. Ano, v rámci revolučního defétismu který zastáváme hrdě říkáme, že nechceme, aby Ukrajina a NATO tuhle válku vyhráli. Nejprogresivnější síly ruských pracujících si rovněž nepřejí vítězství Ruska. To znamená, že jsme proti dodávkám zbraní, sankcím, odvodům do armády a dalším věcem, které napomáhají ukrajinské a západní oligarchii udržovat tenhle mlýnek na maso v chodu. Mlýnek, ve kterém umírají pouze a jen neprivilegovaní, zatímco pro generály a miliardáře jsou vesměs tito neprivilegovaní pouhá čísla ve statistikách. Nepřítel pro nás není na druhé straně zákopu, ale u nás doma.


Naše pozice však nemá nic společného s pacifismem či lživými iluzemi o tom, že „toto není naše válka“. Tahle válka objektivně existuje, a vtahuje do sebe jako ničivé tornádo nejen pracující na Ukrajině či v Rusku, ale nás všechny. Kromě toho, že pociťujeme v důsledku války škrty, sankce a spekulace s energiemi, tak rovněž útoky na ukrajinské pracující, jejich odborová práva a ukrajinská nezaměstnanost v důsledku devastace tamních fabrik povede zejména po válce nevyhnutelně k odlivu investic tímto směrem, a dalšímu přílivu levné pracovní síly sem. Pacifismus, vyřčený ve větách typu, že je třeba ukončit válku a sednout ke kulatému stolu a nějak se dohodnout zcela ignoruje kořen problému, který leží ve světovém imperialismu v důsledku koncentrace kapitálu v monopoly a v dominanci finančního kapitálu. Rovněž ignoruje i skutečnost, kterou už přesně vystihl pruský generál Clausewitz který řekl, že „Válka je pokračováním politiky jinými prostředky.“ Nikoliv. Ruští a ukrajinští vojáci nemohou složit zbraně, ale musí je obrátit proti jejich skutečnému nepříteli, který je do této války vyslal. Jedině tak lze válku skutečně definitivně ukončit, a to je i návod pro světovou pracující třídu, jak ukončit všechny imperialistické války vůbec.


VICE


Anarchistická federace a Banda Bassotti


Přesto se však na celém světě najde mezi levicovými organizacemi a jedinci mnoho zrádců, kteří nemají jediný ždibec důvěry ve schopnost pracující třídy válku ukončit, a kteří de facto fandí v této válce jedné z oligarchií. Často přitom obhajují svoje zrady velmi podobnými záminkami. Vezměme si třeba takovou Anarchistickou federaci tady v Česku. Jaká je její pozice k válce? Přesnou pozici si každý může najít na jejich webu, nicméně ve zjednodušené podobě zní –


„Putin začal válku! V Rusku vládne fašismus a invaze je fašistická! Podporujeme anarchistické bojovníky, kteří vstoupili do Teritoriální obrany ukrajinského Ministerstva vnitra v boji proti „Z fašismu“! Jednota ruských a ukrajinských pracujících proti kapitalistům je neaktuální iluzí! Každý kdo je proti válce je jen užitečný idiot Putina, pomáhá mu, a instaluje na Ukrajině fašismus! Solidarita s Ukrajinou a boj za mír znamená posílání víc vojáků na frontu, větší sankce proti Rusku! Teorie jsou sice hezké, ale teď je třeba jít do války na straně Ukrajiny! Antifa!“


Mimochodem hádejte, co je argumentem kolaborantů s Putinovým režimem a ruskou oligarchií? V praxi to stejné v bledě modrém! Zde, bohužel, můžeme uvést jako příklad italskou skinheadskou a prý komunistickou hudební skupinu Bandu Bassotti, kterou můžete v současné době vidět se ohánět svatojiřskou stuhou – letitým to symbolem vojenské cti ruské carské armády, kterou po jejím zrušení Říjnovou revolucí roku 1917 opět v Rudé armádě zavedli ve 40. letech stalinisté.


Ty stejné výkřiky o tom, že je třeba hlavně bojovat proti fašismu na Ukrajině. Že možná Putin není úplně bezva, ale teď je třeba osvobodit lid od fašismu, a s Putinem budeme bojovat třeba někdy v budoucnosti. Ta stejná podpora žoldáků Putinovy armády, bez schopnosti analyzovat vývoj Doněcké a Luhanské lidové republiky od masové revolty k separatistickému bloku pod kontrolou Putinových patolízalů. „Kdo nepodporuje ruskou armádu podporuje fašismus a utrpení lidí na Donbase! Cesta k míru vede skrze porážku ukrajinské armády! Antifa!“ Po současných postojích této kapely se skutečnému komunistovi a internacionalistovi nutně znechutí jejich jinak skvělé songy jako Figli della stessa rabbia nebo Comunicato 38…




Pro tyto stalinisty a pseudoanarchisty je příznačná jednak jejich nedůvěra v pracující, a jednak celkový nezájem o revoluční teorii a analýzu. Teorie je pro tyto lidi čistě vedlejší věcí. „Realitu“ a „praxi“ nadřazují teorii, kdy plně ukazují, že pokud nedokážeme problémy správně analyzovat, nebudeme ani schopni je správně řešit. Teorii se zkrátka nevěnujeme pro naší zábavu. A přesně proto, že nedokáží a ani se nesnaží problémy analyzovat, tak jsou v době lámání chleba nuceni používat analýzy té či oné třídy kapitalistů! Je až zarážející, jak se právě v této době ocitili jak Pirátská strana, dříve odmítající vývoz zbraní, tak i Anarchistická federace či Dělnická mládež na jedné lodi! Ne náhodou jsou zároveň v čele válečného štvaní v Německu lidé z tamní strany Zelených…



Jak ospravedlnit zradu?


Ještě ubožejší je, když se tito pseudoanarchisté, a to i tady v Česku ohánějí na podporu svých hloupých argumentů politikou identit ve stylu – „Západní levičáci nerozumí tomu, co se děje na východě a jsou západocentričtí!“. To jen ukazuje jejich reakčnost a ve skutečnosti ukřivděnou ochotu rozbíjet jednotu pracující třídy pomocí tvorby jinak neexistujících dělících čar, a to jen proto, že valná část západních anarchistů zkrátka nejsou takoví zrádci a idioti, aby zastávali podobnou pozici jako Anarchistická federace. I vy chudáčci z východu, kterým je ze strany západu neustále tak ubližováno!


Další chatrnou obhajobou jejich pozic bývá nařčení nás internacionalistů z toho, že kašleme na to, co si sami Ukrajinci myslí, a chceme za ně rozhodovat. Samozřejmě že pro nás má význam, co si ukrajinští pracující myslí. I kdyby však většina z nich byla momentálně loajálními Zelenskému a NATO, znamená to snad, že se máme tomuto postoji podřídit? Anarchistická spontanieta a odmítání vedoucí úlohy komunistické strany v poměru k pracující třídě je skutečně vede k takovýmto omylům. Ale úkolem marxistické revoluční avantgardy je bojovat proti třídně nepřátelským ideám mezi pracující třídou. Okolo let 2010-2014 bylo mezi mnohými pracujícími na Severu Čech populární účastnění se demonstrací a pokusů o pogromy proti Romům. Města jako Duchcov, Varnsdorf, Krupka, Janov, Rumburk a další zažila své protiromské pochody, kterých se mnoho pracujících účastnilo. Znamená to snad, že jsme se měli tehdy k těmto pracujícím přidat, protože jinak ignorujeme jejich vůli? Nikoliv, hájili jsme skutečné internacionalistické třídní zájmy pracujících, a to i některým pracujícím navzdory!


Kromě toho nás automaticky napadá otázka, kde berou tito pseudoanarchisté své přesvědčení o odhodlanosti Ukrajinců válčit pod vlajkou svého státu? Tedy nepochybujeme o tom, že mnoho Ukrajinců skutečně může mít vlastenecké iluze, zejména při vyhlídkách na život pod režimem Putina, nicméně pokud jsou Ukrajinci jeden velký soubor vlastenců, potom by dost možná nebylo potřeba pro ukrajinskou vládu zavádět stanné právo a zejména pak zákaz mužům mezi 18-60ti lety opouštět zemi. Je těžké odhadovat, kolik nespokojenosti se skutečně nachází pod povrchem této nyní silně totalitní společnosti, kde je každá neposlušnost rizikem toho, že člověk skončí ve spárech ozbrojených složek státu, které byly již v letech před invazí namočeny do mučení nepohodlných jedinců k smrti, a do mimosoudních poprav. I česká buržoazní média v současnosti připouštějí rostoucí počet případů projevů vzpour, nespokojenosti a dezercí v ukrajinské armádě, na které ukrajinská vláda zareagovala v únoru 2023 zavedením přísnějších trestů v armádě pro neuposlechnutí rozkazů. Přes 25 tisíc lidí se odvážilo proti tomuto novému zákonu podepsat petici, který dává ještě větší kontrolu do rukou generálů nad lidskými životy pracujících. Můžeme i zmínit incident z konce dubna 2022, který se odehrál v Chustu, kde ženy vojáků poslaných na frontu fyzicky zaútočily na místní odvodový úřad, aby jejich mužové nebyli posláni do války. Jací to nepřátelé Anarchistické federace, a jejich spolubojovníků z pluku Azov!


29.4.2022 Chust, Ukrajina - STOPKOR


Československá zkušenost


S podobnými zradami ze strany stalinistů mají českoslovenští pracující již bohaté zkušenosti. Vždyť to byli již stalinisté ve 30. letech, kteří v Československu hodili přes palubu sudetoněmecké pracující, se kterými mají Češi bohatou historii společných bojů za práva pracující třídy, ve jménu budování vlastenecké jednoty s českou buržoazií proti Hitlerovi. Přitom sudetští Němci z průmyslových pohraničních regionů byli svého času nejprogresivnější částí pracující třídy v Československu. Významně se podíleli na budování KSČ a při budování Mezinárodní levé opozice proti stalinismu ve 20. letech hráli vůbec na československém území prim. Místo budování jednoty se sudetoněmeckými pracujícími proti Henleinovi, Benešovi a Hitlerovi však „realističtí“ čeští stalinisté svou podporou českých kapitalistů proti německým nejdříve vyklidili Henleinovi v pohraničí pole působnosti, protože nebylo absolutně v zájmu sudetsko-německých pracujících Benešovu vládu, která omezovala jejich národnostní práva podporovat, pročež i usnadnili Hitlerovi obsazení Československa, jelikož československá buržoazie neměla ani vážný zájem, ani sílu Hitlerovi vzdorovat.




Anarchistická federace dělá dnes v praxi úplně stejnou politiku. Podporou ukrajinské vládnoucí třídě hází přes palubu ruské pracující na Ukrajině, tím oslabuje tamní pracující třídu jako celek, a tím tito „realisté“ vyklízejí cestu útokům na práva těch i oněch pracujících, ze strany těch i oněch kapitalistů. Ve skutečnosti to tak nejsme my marxisté, či celkově internacionalisté, kdo pomáhá Putinovi. Jsou to právě tito zrádci jako je Anarchistická federace či Banda Bassotti, kteří jsou ve skutečnosti Putinovými užitečnými idioty. Ačkoliv nemůžeme přesně předpovědět, jak se bude dále válka vyvíjet, tak je v současné situaci silně nepravděpodobné že nakonec skončí jinak, než Putinovým ovládnutím východu Ukrajiny. A to co tam Putin najde bude po národnostní stránce rozdělená pracující třída, neschopná mu seriozně vzdorovat, sloužící mu jako levná surovina k vykořisťování, jakou je už v tomto regionu po léta. Jen v mezinárodní jednotě tkví síla pracující třídy.




Sbohem, kuní ksichte!


Ve velmi kvalitním a na svou dobu odvážném televizním seriálu M*A*S*H jeho hlavní postava Alan Alda alias Hawkeye Pierce v jedné scéně říká, že válka není peklo, protože válka je daleko horší. A to z toho důvodu, že do pekla přicházejí pouze hříšníci, zatímco válka požírá zejména nevinné oběti. Ačkoliv nejsme idealisté, abychom věřili v peklo, tak je pravdou, že ukrajinští ani ruští pracující tuto válku nezavinili, a přesto na ní trpí nejvíce. Stávají se oběťmi bratrovražedného konfliktu, do kterého byli proti sobě poštváni pro zisky svých pánů, aniž by z toho tito pracující jakkoliv profitovali. Zejména v případě konfliktu mezi Rusy a Ukrajinci se tato válka jeví kvůli společné historii těchto národů jako zcela zvrácená záležitost, která mohla přijít na světlo světa jen díky kolapsu SSSR v důsledku stalinismu, a rozervání bratrstva národů východní Evropy v důsledku restaurace kapitalismu, a rozřazení těchto národů do různých imperialistických bloků. Válka mezi Rusy a Ukrajinci je asi tak stejně zvrácená, jako případná válka mezi Čechy a Slováky.


/M*A*S*H


Mezitím tato válka odhalila, kolik mezi sebou máme „kuních ksichtů“ Franků Burnsů, zběsile opakujících válečnou propagandu svého státu, protože „pokud se každý z nás nepřizpůsobí, a nebudeme slepě následovat své vůdce, tak neexistuje jediná šance, abychom zůstali svobodní“. Nicméně, Frank Burns jako ryze záporná postava v seriálu M*A*S*H vždy nakonec prohrává, kdy je jeho zběsilé vlastenčení vždy uzemněno bonmoty jeho kolegů, parodujících jeho charakter. My sice nežijeme v seriálu, ale v tvrdé realitě roku 2023. Ale i tak je naším úkolem s nadhledem, ale zejména s marxistickou analýzou a revoluční alternativou srážet autoritu těchto vlastenců, a ve finále i svrhout internacionalistickou jednotou světové pracující třídy celou podstatu současných válek, ležící ve světovém kapitalismu a jeho imperialistických ambicích.


227 zobrazení

1 Comment


nev
nev
Apr 02, 2023

Doporučuji Vám pánové překonat odpor ke stalinismu a zkusit pořádně nastudovat historii SSSR té doby. Také zkusit číst Stalina, ale ne o Stalinovi. Možná přestanete spojovat jeho jméno s kolapsem SSSR a všemi ostatními hříchy lidstva.

Ale samozřejmě nic Vám nevyčítám, berte to jako dobrou radu, však nejste hloupí.

Like
bottom of page