Napsal Alan Woods 15.3.2005
Když byla před 7 lety vydána kniha „Reason in revolt“ (Vzbouřený rozum), byla tato práce s velkým entusiasmem přivítaná, a to nejen marxisty, ale také těmi lidmi, kteří mají zájem o nové vědecké teorie chaosu a komplexity. Avšak, někteří čtenáři této knihy považují za těžko přijatelnou opozici autorů k teorii Velkého třesku. Koneckonců se zdálo, že celá vědecká komunita přijala tuto teorii bez sebemenších otázek. Ovšem za poslední týden vydali Paul Steinhardt a Neil Turok článek v magazínu Science, ve kterém navrhují alternativní model k teorii Velkého třesku. Navrhují, že vesmír prochází nekonečným cyklem Velkých třesků, expanzí a následných stagnací. Jejich ideje jsou zatím jen v rané fázi, nicméně jsou krokem vpřed od mystické ideje, že vesmír byl vytvořen z ničeho.
Poslední objevy paleontologie, zejména průkopnická práce Stephena J. Goulda (Teorie přerušovaných rovnováh) fundamentálně upravily starý pohled na evoluci, jako na pomalý, postupný proces, nepřerušovaný náhlými katastrofami a prudkými skoky. Gould sám vzdal hold odkazu Engelse, který ve svém malém, mistrovském díle Podíl práce na polidštění opice, bravurně předpověděl nejnovější objevy, ve zkoumání původu lidstva.
Od doby, kdy byla naše kniha sepsána, tak také došlo k řadě nových vědeckých objevů – například co se týče otázky lidského genomu. Tyto nové poznatky kompletně zlikvidovaly pozice zastánců genetického determinismu, které jsme kritizovali v Reason in revolt. Taktéž zasadily smrtelnou ránu kreacionistům, kteří odmítají darwinismus ve prospěch prvních kapitol biblické knihy Genesis. Vzaly půdu pod nohama i rasistům, kteří se pokoušeli zneužívat genetiky k šíření svých reakcionářských pseudovědeckých teorií.
Nicméně, v Reason in revolt se nachází část, kterou někteří shledávají poměrně těžko stravitelnou – jmenovitě se jedná o sekci zabývající se kosmologií, kde argumentujeme proti teorii Velkého třesku. Zdá se, že je standartní model vnímání vesmíru tak silně zakořeněn, že je těžko společensky přijatelné jej vědecky napadnout. Obrovská většina lidí akceptovala Teorii velkého třesku nekriticky. Zpochybňovat toto se zdá asi tak nemyslitelné, jako kdyby papež v Římě zpochybňoval neposkvrněné početí panny Marie.
Teorie Velkého třesku byla pokusem o vysvětlení historie vesmíru na základě určitých pozorovaných jevů, zejména skutečnosti, že je možné pozorovat, jak se od sebe galaxie vzdalují. Kvůli tomuto jevu většina astronomů věří, že tato seskupení hvězd existovala v minulosti ve větší hustotě. Pokud tedy pustíme film pozpátku, pak je zřejmé, že by všechna hmota, prostor a čas měly logicky vycházet z bodu masivní exploze, zahrnujícího ohromující množství energie.
V nejvíce akceptovaném kosmologickém modelu, nazývaný „inflační model“, vznikl vesmír v okamžitém zrození hmoty a energie. Toto je moderní ekvivalent starých náboženských dogmat o stvoření světa z ničeho. Velký třesk je údajně počátkem prostoru, hmoty a času. Jak se od této události vesmír nafukoval, hmota a energie se rozprostřely ve shlucích. A toto rozšiřování vesmíru by mohlo potencionálně pokračovat do nekonečna.
Tento rozšířený model byl široce akceptován, protože odpovídá několika důležitým rysům, které ve vesmíru vidíme – například proč všechno vypadá ve všech směrech stejně, a faktu, že se vesmír jeví jako „plochý“ (paralelní linie by se nikdy nesetkaly, a to nehledě na to, jak jsou dlouhé).
"Myšlenka inflačního modelu byla nesmírně vlivná" poznamenává astrofyzik z Harvardské Univerzity, Robert P. Kirshner. "Žádné pozorování neodhalilo, že by byl chybný". Ale také dodal, "To samozřejmě neznamená, že je správný". (National Geographic News, 25. dubna 2002)
Ve skutečnosti existují velké problémy s touto teorií, které jsme podrobně nastínili v Reason in Revolt. Zejména nemůže být vyřčena otázka, co bylo „před“ Velkým třeskem, protože se předpokládá, že nic jako „před“ nebylo – poněvadž nebyl čas. Tímto způsobem je značné omezeno naše porozumění vesmíru, takže necháváme otevřené dveře dokořán pro všechny druhy mystických vysvětlení – které vznikají v posledních letech v hojném počtu. I přesto však inflační teorie přežila od svého uvedení na konci 70. let, zatímco kosmologové zavrhovali konkurenční myšlenky jednu po druhé.
Nicméně, s touto již existující teorií se po celou dobu objevovaly nové a nové problémy. Poslední se objevil v roce 1998, když studie vzdálených, explodujících hvězd ukázaly, že se rozpínání vesmíru ve skutečnosti zrychluje. Tento objev byl velkým překvapením, protože si vědci buď mysleli, že se vesmír bude donekonečna rozpínat ve stejné rychlosti, nebo že se bude rychlost jeho rozpínání zpomalovat, a následné dojde k jeho smrštění ve „Velkém křachu“.
V minulém týdnu vytvořila vážnou výzvu k dosud přijímané analýze reportáž Paula J. Steinhardta a jeho kolegy Neila Turoka z Cambridge University, uveřejněna 25. dubna na stránkách prestižního časopisu Science.Tito dva vědci předložili nový model, vysvětlující, čím vesmír je a kam by mohl směřovat. Argumentují – stejně jako my v Reason in Revolt – že vesmír neměl žádný začátek a nebude mít žádný konec.
Steinhartd a Turok poukazují, že standartní model má pár nedostatků. Nemůže nám říct co se dělo před Velkým třeskem, ani nedokáže objasnit osud vesmíru. Bude se rozpínat donekonečna, nebo se v růstu zastaví a začne se smršťovat? Toto jsou námitky, které jsme vznesli v Reason in Revolt.
Oba vědci navrhují, že vesmír prochází nekonečným cyklem – Velký třesk, rozpínání a stagnace – a že je řízen (ještě nevysvětlenou) „temnou energií“. Argumentují, že je nutné zohlednit nedávné objevy, které překvapily vědeckou komunitu – například pozorování toho, že se ve vesmíru vše zrychluje. Zjevné zrychlení bylo od té doby prozkoumáno a ukázalo se jako skutečné. Standardní model takové vlastnosti vesmíru rozhodně nepředpovídal!
K vysvětlení tohoto jevu se astronomové dovolávali staré myšlenky, že vesmír obsahuje tzv. temnou energii, která tlačí galaxie od sebe. Steinhardt a Turok umístili tuto energii – matematicky to popisují jako skalární pole – do středu svého modelu. Myslí si, že temná energie je to, co řídí cyklus aktivit, zahrnující Velký třesk a následné období expanze, které zanechává vesmír hladký, prázdný a plochý.
Nový model nabízí efektivní alternativu ke standartnímu modelu. Zachází s Velkým třeskem, ne jako s momentem vzniku, ale jako s přechodem mezi dvěma cykly, v nekonečném procesu kosmologického znovuzrození. Podle tohoto modelu, je Velký třesk následován pomalým rozpínáním a postupným akumulováním temné energie. Temná energie, stimuluje kosmické zrychlení, jakmile se stane dominantní. Stávající éra, je blízko přechodu mezi těmito fázemi, míní autoři.
V současnosti argumentují, že vesmír je v expanzivní fázi, a že stávající expanze potrvá biliony let, než dosáhne kritického bodu, kde se proces ubere novým směrem. Přestože je zde hodně otázek, které ještě musí být zodpovězeny (zejména otázka temné energie), nový model se jeví jako obrovský pokrok, oproti stávajícímu modelu, který uvádí, že Velký třesk byl počátkem času, hmoty, prostoru a energie – což je zjevně mystický a nevědecký koncept. Nová teorie se zbavuje myšlenky, že vesmír má buď začátek nebo konec a adaptuje tvrzení, že je nekonečný v čase i prostoru.
Steinhardt dodává: „Standartně se předpokládá, že je Velký třesk vlastně začátek prostoru a času; že zde byla nicota a pak zničehonic, se z nicoty vynořil prostor, čas, hmota, záření atd.“
Ačkoli se ukázalo, že standartní model, je obtížné vypudit, mnoho vědců již bylo znepokojeno jeho rozpory a nesrovnalostmi. Podle Steinhardta, nová teorie „předpovídá všechny funkce standartního modelu, používáním méně přísad“. Ve skutečnosti, několik funkcí kosmu, lze lépe vysvětlit cyklickým modelem, zahrnujíc geometrii vesmíru, jeho celkovou uniformitu a zejména existenci zrychlení jeho rozpínání. Autoři této nové teorie také konzultovali své myšlenky s jinými vědci, přičemž obdrželi pozitivní, i když „obezřetnou“ odezvu.
Nový model je dalším příkladem dialektického zákonu transformace kvantity v kvalitu. „Skalární pole mění svůj charakter v průběhu času “, uvedl Paul Steinhardt pro BBC. „Nakonec začne pole šířit energii, a to až do bodu, kdy se najednou začne stávat nestabilním a vybuchne v hmotu a záření vyplňující vesmír, pohánějíce ho do dalšího období expanze“.
Máme tu co dočinění s nepředstavitelně velkými časovými obdobími. Jak zrychlení rozpínání pokračuje biliony let, hmota a energie se postupně napínají napřič vesmírem. Nakonec, hmota, záření, a dokonce i černé díry, se napnou na tolik, že se rozptýlí téměř do nicoty a zanechávají po sobě obrovský vesmír, který je prakticky prázdný.
„V tomto bodě cyklu, jsou částice hmoty tak daleko od sebe – a oddělují se od sebe tak rapidním tempem – že na sebe nedokážou vzájemně působit a jsou efektivně vzato rozděleny do různých vesmírů. Steinhardt a Turok nazývají toto vakuové stádium „Velkým krachem“. Vakuum vyprovokuje temnou energii k tomu, aby nabyla charakteru hmoty a záření v dalším Velkému třesku, během kterého se obnovuje cyklus expanze“ (National Geographic News 25. dubna 2002)
Tento model skoncovává s nesmyslností zrození vesmíru z nicoty:
„To, co nabízíme v našem náhledu je to, že Velký třesk nebyl začátek našeho času, ale ve skutečnosti zatím posledním v nekonečné sérii cyklů, ve kterých vesmír prochází obdobími ohřevu, rozpínání, vychládání, stagnace, vyprázdnění a pak opětovným rozpínáním “ (zpráva BBC)
Takto prezentovaný obraz vesmíru je naprosto konzistentní s teoriemi dialektického materialismu, podle nichž, je vesmír nekonečný, věčný a neustále se měnící. Naprosto vůbec nevylučuje možnost Velkého třesku. Ve skutečnosti jsme již tvrdili, že má vesmír za sebou více Velkých třesků. Avšak tento obraz rozhodně vylučuje myšlenku, že hmota (nebo energie, což je přesně to samé) může být vytvořena z ničeho (jak naznačuje teorie Velkého třesku) nebo zničena.
Je samozřejmě velice obtížně zodpovědět veškeré otázky, které na naše bedra klade nekonečný vesmír. Kosmolog Marcus Chown, připouští, že to bude extrémně obtížně, definitivně dokázat jakýkoliv model vesmíru jako správný. Je velice upřímný, ohledně souvisejících problémů. V rozhovoru pro BBC řekl: „Dějiny kosmologie, jsou dějinami toho, jak se neustále mýlíme. Myslím tím, že kosmologie je tou úplně nejtěžší vědou. Sedíme na malé planetě, uprostřed obrovského vesmíru, nemůžeme v něm nikam jít ani dělat žádné experimenty– jediné co můžeme, je zachytit světlo, které na nás náhodou dopadne a na základě něj odvozovat o vesmíru některé věci.“
Přesto vědci pokračují ve zkoumání tajemství vesmíru a přírody, potýkajíce se s jedním problémem za druhým. Celá historie vědy, je historií lidského pokroku, od ignorance k poznání, od omylů k pravdě. Toto samotné je dialektickým procesem, ve kterém každá generace dospívá k teoriím, které vysvětlují nové věci. Ale, v určitém bodě, se najdou malé nesrovnalosti, které jsou v rozporu s akceptovaným modelem. Toto, eventuelně vede ke svržení starého, a jeho nahrazení novým modelem, který eventuálně bude také nakonec překonán.
Touto cestou lidské vědění proniká hlouběji a hlouběji k tajemstvím vesmíru. Je to nekončící proces. Nikdy nepřijde den, kdy bude lidstvo schopno říct „Teď rozumíme všemu“. Vesmír je nekonečný, stejně jako proces lidského porozumění, který nevyhnutelně postupuje, skrze řadu omylů, nebo, přesněji řečeno, částečných pravd.
Tím pádem, měření gravitačních vln a zkoumání vlastností temné energie nám může poskytnout rozhodující způsoby, jak pozorovat rozdíl, mezi těmito dvěma obrazy. Probíhá úsilí zahrnující měření a charakterizaci gravitačních vln, ale shromáždění potřebných dat bude pravděpodobně trvat nejméně několik let. Satelit Planck, jehož spuštění je naplánováno Evropskou kosmickou agenturou na rok 2008, možná pomůže tuto otázku vyřešit.
Je příliš brzy říct, zda budou nové teorie patřičně dokázány. Nicméně je zřejmé, že se nedostatky teorie Velkého třesku hromadí, a tím pádem je hledána alternativa. Ať už ale je nebo není stávající teorie ve svých detailech správná, metoda, kterou autoři použili – materialistická a dialektická metoda – je správná zcela zjevně. A jak se ve Science správně píše: „Konečným arbitrem bude příroda.“
Přeložil Súdruh Pavel B.