I přes drtivý nátlak komerce a dalších nepříznivých vlivů na Hip Hopovou kulturu se ještě pořád najdou lidé, kteří dokáží rapu využít k šíření osvětových myšlenek. A to nejen těch univerzálně líbivých, našprtaných narychlo z buddhistického učení, ale i takových, co dokáží v různých společenských vrstvách vyvolat značné kontroverze. Přesně takový rap dělá Britský rapper ASLAN AK ze skupiny Class Actions. Ve svých textech se nebojí dát naplno najevo svoje socialistické přesvědčení, a tak se stává, že jednou sklidí při koncertech na podiu ovace, a podruhé je nucen odejít zadním vchodem, jelikož se svými texty dotkl příliš mnoho lidí.
Moje první otázka na začátek bude o zrodu Class Actions. Je zcela bez pochyby, že hlavním tématem tvojí tvorby je socialismus. Zdá se, že nemáš obavy to ukázat na plno. To není zas tak obvyklé. Ano, existuje spousta známých rapperů se socialistickým přesvědčením, ale ne každý to o sobě dává najevo. Zajímalo by mě odkud ta myšlenka vytvořit striktně socialistickou skupinu vzešla ? Existuje někdo v Hip Hopovém světě kdo tě k tomu inspiroval?
ASLAN AK – Skupina Class Actions vznikla se mnou jakožto se solovým rapperem. Nynější hlavní producent Class Actions DJ Mike F měl k dispozici nějaké beaty a hledal vokalistu. Nikdy jsem neuměl zpívat a tak jsem se rozhodl začít rapovat.
Politické texty jsem psal už od svého útlého mládí, jelikož všichni členové mojí rodiny byli socialisté. Můj táta byl odborář v Turecku a moje máma pocházela z Barnsley, kde sídlil Národní svaz horníků, který byl hodně aktivní v boji proti Thatcheristické politice. Socialismus je čistě a jednoduše v mojí krvi. Takže na prvním místě jsem byl inspirován mojí rodinou a její výchovou. Nemyslím si „že bych chtěl dělat socialistickou hudbu“, to je něco co se prostě přirozeně vyvinulo aniž bych to plánoval. Takže když všechny moje texty byly z většiny politické, to byl ten směr kterým jsme se vydali když jsme začali nahrávat.
V letech po přelomu tisíciletí jsme nahráli několik dem, a Class Actions jsme se stali v roce 2009, když jsem cítil že se mi vystupuje lépe se skupinou, než jakožto sólo hudebník.
Často si lidé chybně myslí že jsme jen duo, to není pravda jelikož my fungujeme jakožto kolektiv. Já vystupuju jakožto frontman, Mike je hlavní producent, máme taky dalšího producenta Martina Selwooda a také zpěváka Freddieho Engelse, kromě ostatních.
Skrze Hip Hop mě inspirovali Public Enemy, kteří jsou značně zodpovědní za přinesení politické hudby mainstreamovým posluchačům. Taky mě inspirovali punkové skupiny jako například Sex Pistols, a proto taky nějaké moje tracky mají punkový přesah, jako například v „Hooligan Sound“.
Vypadá to, že skutečně nejsi tím typem osobnosti kterou by chtěla britská monarchie dávat za vzor. Skutečně si nejsem jistý kolik lidí je v Británii „věrno koruně“, ale prohlašovat socialistické myšlenky a filosofii obvykle vede ke kontroverzím v západní společnosti. Takže jak to pojímá publikum ? Mám na mysli, vyskytla se někdy ku příkladu na vašem koncertě nějaká „konfliktní situace“ ?
ASLAN AK – Nejsem žádným vzorem pro mainstream a nikdy jsem jím ani nechtěl být. Bohužel, monarchie má mezi lidmi značnou podporu, a naše postoje proti ní neskouslo spoustu lidí. Ale srát na ně!
Když jsme vydali náš track „Royals“ v roce 2011, tak jsme naštvali hodně lidí, včetně fašistické strany BNP (British national party) kteří mě označili za protibritského, ale byli jsme to my kdo se smáli naposled, protože se o nás zmiňoval národní tisk. Upřímně si myslím, že pokud tě fašisti kritizují, tak děláš určitě nějakou dobrou věc.
Co se týká našich posluchačů, tak jsme se s našimi agresivními vystoupeními a prezentací našich názorů dotkli mnohých z nich, ať už politiků či apolitiků. Na jednom dávném vystoupení v jižní Anglii jsem musel odejít zadním vchodem, když jsem naštval příliš mnoho lidí. Často nás také vyškrtávají z koncertů protože jsme prý příliš útoční. Celkově píšu provokující texty, ale snažím se na lidi působit po intelektuální stránce. Nemyslím si, že to co píšu je bezhlavě útočné. Takže když lidé nesouhlasí s něčím co říkám, snažím se je přesvědčit aby si přečetli moje texty. V jednom vydání „Salford Star“ o nás řekli:
„Bez ohledu na Salford, Class Actions jsou jedna z nejkontroverznějších skupin v celé zemi. Ale postoje Class Actions jsou reálné. To je mnohem víc než pouhé slogany“
Na druhou stranu dostáváme spoustu podpory od levicového tisku, socialistického i anarchistického, kteří respektují skutečnost že děláme něco odlišného. Takže si myslím, že lidé kteří mají rádi to co děláme to skutečně ocení.
Znamená to také, že vztah mezi socialisty a anarchisty na Britské politické scéně je převážně přátelský ? V tom by možná mohl být rozdíl oproti České Republice, kde si myslím, že je většina grassrootových, antifašistických a protisystémových spolků (jako třeba Antifa) vedena převážně anarchisty, kteří si často mezi sebou striktně udržují svoje protistátní přesvědčení. Ale je fakt, že zde existuje spousta typů anarchismu a také socialismu.
ASLAN AK – Hele to záleží na tom o jakou anarchistickou či socialistickou skupinu se jedná, si myslím. Někteří s ostatními vychází lépe než jiní, ale jinak je bohužel levice ve Velké Británii značně fragmentovaná. Myslím si, že část důvodu proč já dobře vycházím se socialisty i anarchisty je proto, že z politického hlediska se skláním spíš k libertariánskému socialismu. Ačkoliv věřím ve stát jakožto v přerozdělitele majetku, tak přesto věřím ve svobodu projevu a v možnost otevřeně nesouhlasit s vládnoucí stranou. Takže si myslím, že když nejsem „demokratický centralista“, tak někteří anarchisté můžou mít velice blízko k mému přesvědčení. Loni jsem navštívil bývalé Východní Německo, a díky rozhovorům které jsem vedl s místními lidmi jsem se dozvěděl, že mnozí měli raději ekonomické aspekty minulého režimu, ale nesouhlasili s takovými věcmi jako třeba byla Stasi (*Východoněmecká tajná policie – pozn. aut.). Takže pokud se podaří návrat k socialismu, tak musí být daleko méně autoritářský než býval.
Zdá se, že dost cestuješ. Tvoji posluchači budou určitě vědět, že jste letos s Class Actions byli na turné v Rakousku. A moje otázka zní – Kde vlastně vznikla myšlenka udělat tour v Rakousku ? A jaké pocity sis z Rakouska odvezl domů ? ASLAN AK – Nápad udělat tour v Rakousku vznikl poté co jsme hráli na afterparty Londýnského anarchistického knižního veletrhu v říjnu roku 2012. Byl jsem představen chlápkovi, který šéfoval radikálnímu knižnímu nakladatelství zvanému „Bahoe Books“, který ocenil naše vystoupení, speciálně pecku „Hooligan sound“. Dali jsme spolu drink a on prohlásil, že nás chce příští rok na tour do Rakouska. Od té doby utekl čas až do letošního léta, a tour byla zorganizována.
Rakousko je krásná země s fantastickou anarchistickou scénou. Navzdory tomu že bývá označováno jakožto bohatá země, je také zároveň domovem mnoha talentovaných proletářských agitátorů, které jsem měl tu čest poznat. Taky jsme hráli předtím v Mnichově, což bylo fajn, protože jsem se chtěl vždy do Mnichova podívat.
Na tvých cestách po Rakousku a Východním Německu si určitě získal nějaké zkušennosti s lidmi z dělnické třídy, nebo prostě s chudými lidmi. Střední Evropa je místem kde se lidé potýkají s problémem sociálního začleňování menšin, speciálně Romů. Například Východní Německo je místo, kde neonacistická strana NPD získává spoustu volebních hlasů, a útoky na Romy, Turky, Vietnamce a další, se objevují častěji než v jiných částech Německa. Myslím si, že u nás v České Republice je situace ještě horší, a hodně českých Romů před současným stavem utíká do Kanady nebo právě do Velké Británie, aby získali lepší životní podmínky a snáze si našli zaměstnání. Možná že to bude těžká otázka, i když máš z otcovy strany Turecké kořeny, ale myslíš si, že soužití s Romy, Turky či jinými etnickými minoritami s majoritou přináší menší napětí, než například v zemích bývalé DDR?
ASLAN AK – Je pravidlem, že pokud lidé žijí v multikulturním prostředí, stávají se více tolerantními. Když jsem navštívil původní DDR, byl jsem na dlouhou dobu v Drážďanech, ale neviděl jsem tam příliš národnostních menšin, takže tohle nemohu skutečně posoudit. Myslím si že ve Velké Británii nějaká ghetta skutečně existují. Taky se domnívám že čím více je nějaké místo národnostně promíchanější, tím lepším se takové místo stává. Když se lidé drží pouze jen svého vlastního druhu, tak to není dobré pro nikoho.
Souhlasím se stanoviskem, že v místech kde jsou lidé více promíseni dohromady je daleko menší problém s nacionalistickými nebo rasistickými tendencemi. Speciálně když je tam dostatek pracovních příležitostí. Například v Rusku, kde často lidé žijí rozděleně, je problém s nacionalismem často velice obtížný. Z hlediska Hip Hopu je zde veliký problém s NS Rapem, jinak známým jako „White rap“. Spousta nácků, podporovaných neonacistickými organizacemi zde začalo rapovat, protože chtějí získat popularitu mezi mladší generací. Dnes se to přesouvá na západ, a spousta náckovských, nebo rasistických „rapperů“ se objevilo v Polsku, Srbsku a dokonce i v České Republice se jich pár najde. Problémem je, že spousta známých „normálních rapperů“ a nahrávacích společností zde nemají dostatek uvědomění, aby se spolupracím s nimi vyhli – takže se mohou stát slavnějšími příliš snadno. Takže se tě chci zeptat – Dostal se už problém s náckovskými rappery do Británie ? Co myslíš že by měly Hip Hopové scény udělat, aby se tohoto problému zbavily? ASLAN AK – V Británii je rasismus daleko více skrývaný, a neprojevuje se přímo v útočení na lidi pro jejich barvu kůže. Daleko běžnější je zde náboženská netolerance, ale není tu příliš mnoho rapových tracků co by podporovali tuto nenávist. Nemáme tu žádnou „white power rap scénu“ takže tenhle problém v naší zemi není stejný. Považuju to za komické, že vůbec může „white power rap“ existovat ! Kdyby nebylo černých lidí, tak by nemohl rap vůbec být. Pro vyřešení tohoto problému je zajisté potřeba bojkotovat hudebníky kteří se do takových spoluprací pouštějí.
Čas napoví. Doufám že ten problém v budoucnu nevyeskaluje. A jak bude vypadat budoucnost Class Actions ? Mám na mysli, že jedna z věcí které mě na Class Actions baví je skutečnost, že skoro každý track je typem odlišný od jiného, ale nakonec to jde všechno dohromady jako puzzle. Myslím si, že velkou měrou se o to zasazuje Mikova produkce. Posluchač občas může slyšet techno, občas občas punkové beaty, a občas něco docela jiného. Takže vy, jakožto skupina, jste velice nepředvídatelní. Je teď nějaký projekt na kterém Class Actions pracují? Na co se vaši posluchači mohou těšit?
ASLAN AK – Budoucnost Class Actions je jednoznačná – vydat naše druhé album a zapracovat na našich živých vystoupeních. Chtěli bychom vytvořit živou kapelu, která by byla pro naše posluchače daleko zajímavější, než pouhé přehrávání cédéček. Naše nové album by mělo vyjít co nevidět, a mělo by být skutečně v Class Actions stylu nepředvídatelné. Bude to hybrid, smíchaný z rapu, dubstepu, breakbeatu, drum and bass a punku. Myslím si, že nepředvídatelnost je dobrá proto, abychom nezačali být nudní. Jedna ze skupin, co mě také nejvíce ovlivnili jsou Shamen, kteří zažili svou největší slávu na začátku 90. let. Mixovali rap s housem, technem a další kupou žánrů a já se domnívám, že to je přesně ten důvod proč taky rád experimentuju. Jednu z věcí, kterou můžeme přislíbit na našem druhém albu je syrová agrese a hardcore politické texty. Class Actions neberou zajatce.
OK, přeju vám hodně úspěchů ve vašem dalším postupu, a aby jste se nerozpadli. Aby byl tenhle článek tak akorát dlouhý, chtěl bych ti položit poslední otázku. Je něco co by si chtěl vzkázat vašim potencionálním českým a slovenským posluchačům na co jsem se tě dříve nezeptal ? Nebo je něco, co by si chtěl třeba vzkázat československé Hip Hopové scéně jako celku? ASLAN AK – Všem lidem z Česka a Slovenska vzkazuju tohle – Class Actions jsou velice odlišní, nejedná se o „normální Hip Hop“, i když přináší velmi pozitivní poselství o soudružnosti dělnické třídy. Ano, dáváme to najevo velice agresivním způsobem, ale myslím si že to tak má daleko větší sílu než být měkkej. Prosím, zkuste si poslechnout naší hudbu a dejte nám nějakou odezvu. Jednota pracující třídy je velice důležitá v dobách ekonomické krize. Socialisté a anarchisté musí pracovat společně pro naše hlavní cíle, když alternativou je barbarský volný trh, či hůře – fašismus.
Taky mám zprávu pro všechny antifašistické rappery v Česku a na Slovensku – Zvítězíte ! Koncept nacistické Hip Hopové scény je komický, a něco tak rozporuplného nemůže mít vůbec žádnou důvěryhodnost. Nacističtí rappeři jsou jen ubohou sebrankou pokrytců, kteří jen parazitují na díle černochů. Nemají právo vydýchávat nám vzduch. Militant je rozumný člověk co se postavil na vlastní nohy. Rap je vlastnictvím proletariátu, a je důležité aby všichni rappeři, i ti co nerapují o politice, se proti rasismu vymezili.
Jsem velmi poctěn, že lidi v České republice a na Slovensku zaujali Class Actions, takže všem takovým Čechům a Slovákům prokazuji svou solidaritu. No war but class war!