Celé Česko v posledních týdnech žije jedním fenoménem. Volbami do krajských zastupitelstev a Senátu. Otázka je jasná – co tyto volby znamenají pro obyčejné pracující lidi?
Odpověď na tuto otázku je o něco komplexnější. Můžeme pozorovat bujení fašizujících hnutí a stran typu Národní demokracie, různých bloků proti islámu… Z obecné pesimistické nálady a frustrace bují fašizace. Ale nijak výrazně to neohrožuje postavení „tradičních stran.“ Celkem logicky se dá předpokládat volební úspěch ANO, tedy podnikatelského projektu Andreje Babiše, který si šikuje své věrné, aby bojoval za zájmy kapitalistické třídy a jmenovitě za své zájmy.
Tradiční pravicové strany dlouhodobě tápou v tom, jak více upoutat voliče a sází na své majetné sponzory, investují do billboardových kampaní a snaží se kopírovat babišovskou propagandu.
Strana zelených se mnohým jeví alternativou vůči zkostnatělé levici i vyděračské pravici. Nicméně ani SZ neslibuje o moc lepší budoucnost. Dají se očekávat pouze plané sliby a ideologický přístup stylem „ode zdi ke zdi“, které jsme historicky již viděli několikrát.
Tradiční dělnické strany, které jsou v současnosti líhní kariérismu a reformismu částečně profitují z deziluze, která padá na řady pracujících. Můžeme však čekat nějakou zásadní změnu, kterou nám KSČM nebo ČSSD přinesou? V současné době jsou tato očekávání lichá. Pracující a jejich předvoj by měli volit strategicky a rozvážlivě rozhodovat komu (a zda vůbec) dát někomu svůj hlas v této hře bohatých. Situace je nyní o to těžší, když se i v dělnických stranách rozmáhá strašák xenofobie a odporu ke všemu zdánlivě cizímu. Pokud budou aspoň někteří zástupci těchto stran na krajské a možná i senátní úrovni bojovat proti ústrkům vůči chudým – bude to výhra. V současnosti je kapitalistická byrokracie natolik silná, že jakákoliv pozitivní iniciativa těchto stran nulová. Můžeme dát hlas KSČM, ČSSD, pokud chceme oslabit v některých místech volební zisky bartošovců, apod. Ale nemůžeme do zástupců těchto stran vkládat jakékoliv naděje.
Obecně tedy nevyjadřujeme podporu žádné z politických stran, které kandidují. Necháváme na individuálním uvážení, zda se někde hlas těmto levicovým stranám vyplatí. Situace je o to složitější, že se jedná primárně o krajské volby a je pro nás složité postihnout jednotlivosti všech krajů do nějaké generální strategie. Situace v krajích se diametrálně liší a i stav levicových stran v krajích je různý. Někde je rozkladný proces až bolestně důkladný a do základů eliminoval cokoliv pokrokového, někde jsou zase vidět záblesky, které mohou znamenat nějakou pozitivní změnu v rámci limitů parlamentarismu.
Nejsme pro paušální bojkot buržoazních voleb, ale je třeba důsledně analyzovat všechna „pro a proti.“ Situace se může a nemusí za několik let, možná i měsíců změnit.
Nejdůležitější je v současnosti budování marxistické organizace pracujících, která bude tvořit alternativu současným nespravedlnostem kapitalistického systému. Musíme se sami stát změnou, kterou chceme. Bohatí naše zájmy hájit nebudou, sami se o ně musíme zasadit!
Nepomáhejme bohatým ke korytům, zasaďme se o vlastní emancipaci. Organizujme se!