„Člověk je obratlovec, v němž si příroda uvědomuje sebe sama.“ – Friedrich Engels
Lidé neradi přicházejí o iluze. Lidé, kteří jí maso se srdnatě brání všem informacím o utrpení zvířat. Věřící se ošívají, když o jejich bozích mluvíme jako o imaginárních kamarádech a pravičáci a kapitalisté si zase rvou vlasy, když slyší skutečná fakta o jejich „úspěšné kapitalistické ekonomice.“
Vegani si zase často rádi myslí, kolik životů svým nejedením masa zachránili. Bohužel, není tomu tak. Nejíme zvířata často z obdobných důvodů, díky kterým nejíme ani lidi, proč zabít a sníst mrtvolu další živoucí bytosti, která nás nijak neohrožuje a chce to samé, co my, žít. Mnoho lidí může namítat, že zvířata jsou cosi méně než lidé. Člověk se od zvířat liší tím, že má své lidské vědomí, které je projevem vysoce organizované hmoty a to je podmíněno hlavně tím, že je schopen uvědoměle pracovat a k tomu, jak píše Engels, potřebuje ruce. Ruce jsou produktem práce a práce je produktem rukou. Člověk si též umí představit, co chce vypracovat, když si chce člověk postavit dům, musí si ho nejdříve představit a navrhnout. Včela, když staví plástev, tak nejedná na stejném základě. Ale člověk je též schopen empatie a dokáže velmi dobře chápat, že někomu působí utrpení a bolest. Člověk je tvorem společenským a empatickým, ač z nás současný systém dělá nejen sobě navzájem dravce. Pro další informace o problematice „lidské přirozenosti“ se podívejte na náš článek „Mýty o marxismu.“
Avšak, pouze tím, že se nebudeme podílet na masakrech zvířat přímo, neznamená, že je tím zastavíme. To je jako říct, že zastavíme domácí násilí jen tím, že jej aktivně nebudeme páchat. Faktem je, že samotným nejedením masa zase tolik životů nezachráníme, ani tím, že nebudeme kupovat různé produkty, díky nimž musela zvířata nějak trpět. Jediné, čeho tak v podstatě dosáhneme, může být to, že tyto věci o něco zlevní, pokud vůbec. Na utrpení zvířat se budeme podílet skrytě a vzdáleně i tak. V kapitalismu nemůžeme vymýtit utrpení ani zvířat, ani lidí. Dalším problémem je, že současná společnost plodí daleko více lidí, jež maso jí a jíst budou, než těch, kdo jej nejedí. Ke skutečnému ukončení utrpení potřebujeme systémovou změnu. Tyto fakty dozajista rozčílí mnoho veganů, pro které je přechod na veganství vším, co jsou ochotni udělat pro ukončení utrpení. Ale utrpení nekončí na našem talíři. Zvířata prohrávají svůj boj a to hlavně díky nečinnosti veganů, kteří odmítají politický aspekt celého boje.
Co vůbec vedlo lidi k tomu, že začali jíst maso? Nedostatek jiného jídla, člověk začal jíst maso v době krize. Můžeme říct, že obecně již toto pro lidské společenství neplatí. Někdo může namítat, že lidé stále hladoví, to je smutná realita, ale může za to skutečně nedostatek potravy? Ne, může za to neefektivní distribuce a nespravedlnost kapitalistické společnosti, ve které můžeme mít sice na každém druhém rohu fast-food, kam nás láká reklama v televizi, na internetu, nebo luxusní restauraci, kde se běžný pracující nemůže ani podívat do výlohy… A na druhé straně můžeme mít u nás statisíce lidí, kteří jsou rádi za jakékoliv jídlo, ba co víc, ve velké části světa máme situaci kde hladoví miliony lidí! Ano, je to realita, v ten samý okamžik jsme svědky naprostých orgií kapitalistické marnosti a zároveň umírají celé rodiny hlady.
Současně s tím, jsou zabíjeny miliony zvířat, nepředstavitelně brutálním způsobem. Ještě vnímajícím krávám jsou uřezávány nohy, čerstvě narození kohouti jsou házeni do drtiček, realita jatek je tak brutální, že si to velká část běžné populace neumí ani představit. Stejnětak realita mléčného průmyslu je velmi smutná a krávy jsou zde vykořisťovány daleko více, než si myslíme a po té, co již nejsou schopny dojit, čeká je nefalšovaný horrorový zážitek na jatečních rampách.
Kapitalismus je nepřítelem jak lidí, tak zvířat. Je to systém, jež nás tlačí k tomu býti brutálními a vnímat vykořisťování, jak sebe navzájem, tak zvířat, jako cosi samozřejmého. Každou hodinu, každou chvíli umírají miliony zvířat i statisíce lidí, kvůli nenasytnosti a nespravedlnosti kapitalistického systému.
Marxismus věří v dialektický vývoj hmoty převážně od prosté, ke složitější a komplexnější. To se týká i živoucích bytostí a tedy i zvířat, proto by marxisté, jakožto avantgarda, měli hájit práva zvířat, aby i jim umožnili pokojnější možnosti vývoje. Život je přeci tak neskutečná souhra okolností, jež umožňují jeho existenci! Marxisté tudíž stojí na jeho straně a ne proti němu! Marxismus stojí na půdě objektivní skutečnosti, stojí na straně vědy a věda již dávno potvrdila plnohodnotnost bezmasé stravy a tyto fakty marxismus uznává.
Často se můžeme setkat s tím, že marxisté údajně podporují násili. Proto zde zopakujeme výňatek z našeho článku „Mýty o marxismu.“
„Měli bychom začít tím, že marxisté naprosto podporují ideu pokojné revoluce. Je však pravdou, že marxisté nejsou pacifisty a chápeme, že při pokusu o změnu poměrů ve společnosti tím, že převedeme bohatství společnosti pod veřejnou a demokratickou kontrolu, se můžeme setkat s násilným odporem staré vládnoucí třídy, která bude chtít bránit svá privilegia. Přesně tak, jak nás to učí historický vývoj.
Zmínit by se též mělo to, že obviňování marxistů z toho, že podporují násilí je ze strany kapitalistů čiré pokrytectví. Pokaždé, když je nám předhozena otázka revolučního násilí, poukazujeme na to, že kapitalismus má sám na svědomí ty nejkrvavější masakry v dějinách lidstva. Co například útoky dronů v Pákistánu a války v Iráku a Afghánistánu? A co brutální vojenské diktatury v Latinské Americe v 70. a 80. letech, které podporovala vláda USA?
A nutno zmínit i to, že Říjnová revoluce byla tou nejméně krvavou! Více lidí zahynulo při tzv.: Únorové revoluci, která v Rusku svrhla carismus a nastolila liberální demokracii. Více lidí dokonce zahynulo při nehodách, když natáčeli Ejzenštejnovu filmovou dramatizaci událostí Říjnové revoluce.
Násilná nebyla revoluce bolševiků, ale následná kontrarevoluce menšiny, která proti ní povstala. Ihned po revoluci, ne „převratu“, jelikož se jednalo o opravdu masové hnutí dělníků, rolníků a vojáků, zahajující proti nejbohatší a nejmocnější části ruské společnosti kampaň ekonomických sabotáží a vojenských tažení, to vše s cílem zničit novou vládu pracujících. V těchto vražedných kampaních byla kontrarevoluce podporována zahraniční vojenskou intervencí 21 imperialistických států, včetně USA, Velké Británie, Francie a Japonska, zkrátka všech hlavních imperialistických mocností té doby. Teror „bílých“ nastal okamžitě a neměl s nikým slitování. Důsledkem tohoto běsnění armád „bílých“ a intervenčních mocností zemřelo na stovky tisíc lidí.
Vládnoucí třída nám říká, že „socialistický experiment“ v SSSR selhal. Představme si tedy obdobnou situaci ve vědě. Jste vědec a uprostřed Vašeho experimentu někdo vejde do laboratoře a rozmetá všechno Vaše vybavení na kusy. Na základě toho pak vítězoslavně prohlásí, že Vás experiment selhal. A toto je současná logika kapitalistů, kteří se snažili vždy nějak vojensky zasáhnout, proti pokusům o vybudování socialistické společnosti.
Musíme opětovně zmínit, že díky obrovské početní převaze pracujících (dělnické třídy) ve světě, je nenásilné uskutečnění transformace společnosti na socialistickou zcela možné. Poslední věcí, která drží kapitalismus naživu, jsou reformističtí vůdci organizací pracujících, kteří se nechtějí rozejít se starým systémem a nechtějí protlačit socialistickou alternativu. Chybějícím článkem v současnosti je nedostatek uvědomělého revolučního vedení, organizovaného ve straně, které by sloužilo jako porodní asistentka, když by na svět byla přiváděna nová socialistická společnost. To je naším aktuálním úkolem, zabezpečit co nejhladší průběh tohoto zrodu nové společnosti.“
Dost lidí nám může říci, že marxismus a veganství je neslučitelné, protože v SSSR bylo vegetariánství a obdobné návyky tabu. Ale je důležité od kdy. V našem článku o Alexandru Iljinovi, který byl členem bolševické strany a současně vegetariánem, jsme prokázali, že marxismus nemá nic proti těmto stravovacím návykům v současné podobě, prokázali jsme, že to stalinistická byrokracie byla odpovědna za perzekuce vegetariánů v SSSR. Poslední vegetariánská společnost v SSSR byla zavřena v Moskvě až v roce 1929, tedy již za vlády Stalina a jeho kliky. Mimo jiné, významným marxistou a vegetariánem byl i Albert Einstein.
Často je nám předhazováno, že se lidská populace neúměrně rozroste a v podstatě budeme svědky toho, že lidstvo dojde během 100 let svému konci. Ale jaká je možnost, že tomu tak bude? Ve skutečnosti můžeme spíš čekat, že ač se populace rozroste, tak bude schopna se uživit, materiální podmínky pro to budou, protože jsme již několikrát byli svědky toho, jak lidstvo dokázalo zefektivnit své zemědělství a výrobu obecně.Při industriální revoluci jsme mohli být svědky toho, jak se produkce zefektivnila až 50x, představme si, jakých „zázraků“ můžeme s vědou dosáhnout v budoucnu a co více, když by věda byla již osvobozena od jařma kapitalismu a mohla skutečně naplnit svůj potenciál a sloužit zájmům lidstva a planety, ne pouhému motivu zisku. Socialismus skutečně plně rozváže ruce vědě. Navíc, systém nikdy neplodí více lidí, než kolik potřebuje ke svému fungování (samozřejmě, malé odchylky zde jsou, ne však příliš markantní). Je vědecky prokázané, že přechodem (pouze) na vegetariánskou stravu, můžeme velmi efektivně již dnes ukončit hlad ve světě a nakrmit všechny hladovějící. To ale kapitalismus neumožňuje a ani nechce. V kapitalismu je hojnost obklopena bídou!
Ano, někdo si může stavět vzdušné zámky a tvrdit, že postupně přeorientuje celý kapitalistický svět na veganství, ale takový člověk, ani v nejmenším, není ve styku s realitou.
Jak můžeme nyní zlepšit situaci zvířat i lidí? Aktivizujme se! Organizujme se! Podporujme a vytvářejme různé petice, veďme informační boj, bojujme i za zlepšení podmínek chovu. Nejsou to nicotné kroky. Ruku v ruce s tím musí jít i boj za zlepšení života pracujících. Bojujme za kratší pracovní dobu, lepší pracovní podmínky, benefity pro zaměstnance, bojujme proti vykořisťování ve všech jeho formách!
Již Karel Marx potvrzuje, že člověk se stává ke zvířatům zbytečně brutálním, jakmile se dostává do soukolí kapitalistického vykořisťování a stává se též frustrovaným z vlastního nicotného postavení v kapitalistické společnosti.
S naším bojem za zlepšení podmínek zvířat i lidí se bude přerod společnosti v socialismus přibližovat, jelikož kapitalismus si nemůže dovolit, aby si lidé, ani zvířata žili na jeho poměry „příliš dobře“ a ohrožovalo to zisk pro buržoazii. Musíme se proto organizovat a mít pevné vedení, vzdělávat se a šířit osvětu. Nepotřebujeme však osamělé mstitele, díky kterým mohou lidé upadnout do pasivity, ale masové hnutí! Musíme požadovat předání výrobních prostředků pod demokratickou plánovanou správu pracujících. Je nutno pochopit, že pracující sám o sobě nemá jakýkoliv zájem na tom, aby byl ke zvířatům krutý. Tudíž s tím, jak se bude demokratizovat ekonomika a tedy i společnost, jak bude mizet rozpor mezi natolik společenskou dělbou práce a soukromím přivlastňováním jejích výsledků, budeme moci býti svědky toho, jak se bude veškeré vykořisťování a utrpení již věcí minulosti. Tyto neduhy samozřejmě nevymizí přes noc, celý revoluční přerod společnosti může trvat desetiletí, ale to není důvod, proč náš boj vzdávat, ba naopak, bojujme o to více, abychom mohli zanechat daleko lepší svět pro ostatní, pro naše děti a mnohá další pokolení. Skutečnou svobodu člověk i celý zbytek planety pozná až s příchodem socialismu.
Socialismus vytvoří společnost, která dá prostor rozvinout to nejlepší v nás, bude to společnost založená na rovnosti, toleranci, svobodě, altruismu a opravdové lásce, ne lásce omezené současnými tržními poměry. Lidstvo bude svědkem světa bez válek, znásilnění, zbytečného zabíjení, bezdomovectví, rasismu a krutosti. Spojeni naším společným utrpením učiníme konec nespravedlnosti!
Socialismus z nás učiní skutečné lidi, již nadále nebudeme ani my, ani zvířectvo otroky brutálního vykořisťování.
Čeká nás velmi dlouhá cesta za opravdovým osvobozením a emancipací, cesta plná nebezpečí a nástrah, kroků zpět a sprintů vpřed, cesta plná potu a slz, ale není na světě lepšího cíle, jemuž se věnovat. „…Proletářské revoluce (…) neustále samy sebe kritizují, ustavičně přerušují svůj vlastní průběh, vracejí se k tomu, co se zdá už splněno, aby znovu začaly od začátku, s ukrutnou důkladností se posmívají polovičatostem, slabinám a ubohostem svých prvních pokusů, zdá se, jako by svého protivníka srážely jen proto, aby nasál ze země nové síly a znova se před nimi vztyčil ještě mohutněji, znovu a znovu couvají před neurčitou nesmírností svých vlastních cílů, až se konečně vytvoří situace, kdy všechny cesty k ústupu jsou odříznuty a život sám zvolá: Hic Rhodus, hic salta! Tady je růže, tady tancuj!“
Dokud nebude každá klec prázdná, dokud nebudou pracující sami rozhodovat sami o plodech své práce, do té doby nebude svět svobodný!