Jako marxisté nijak neoddělujeme boj za svržení kapitalismu od boje za definitivní konec prostituce. Tento ponižující způsob obživy je ve skutečnosti jen dalším symbolem společenského úpadku upozorňujícím na fakt, že kapitalismus nedovede řešit problémy, jež sám zapříčinil. Oponovat našemu tvrzení by však v současnosti mohla belgická vládnoucí třída. Její zastupitelé v čele státu nedávno schválili zákon poskytující sexuálním pracovnicím nárok na zdravotní pojištění, důchod, dávky v nezaměstnanosti, rodinné dávky, dovolenou a mateřskou dovolenou. Sexuální pracovnice se navíc mohou údajně těšit na důslednější ochranu svých práv před pasáky i klienty. Belgický stát se tak nyní prezentuje jakožto vzor pro ostatní země. Jedná se ale opravdu o spásu?
Než čtenáři odpovíme, dovolíme si jej stručně uvést do dějin soukromého vlastnictví a třídní společnosti, neboť právě s nimi je existence sexuálního otroctví silně propojena.
Prostituce jako součást třídního útlaku
Prostituce je tu stejně tak dlouho jako tradiční koncept rodiny a útlak ženy. Základní kámen položila neolitická revoluce, v rámci níž se lidstvo vzdalo kočovného života jednorázové spotřeby ve prospěch efektivnějšího a potřeby rostoucí populace uspokojujícího usedlého zemědělství. Změna ve výrobních vztazích vyplývající z rozvoje nových výrobních prostředků se rovněž projevila ve vztahu mezi mužem a ženou. Dokud společnost živil lov a sběr, měla v produkci obě pohlaví stejně důležité role. S přechodem k zemědělství však začal vzhledem k fyzické náročnosti obsluhy nových nástrojů většinu práce zajišťovat právě muž.
Díky efektivnějšímu způsobu obživy vznikal zároveň také nadbytek a do popředí vstupovala otázka nároku na určitou část celkové produkce včetně prostředků, pomocí nichž onu určitou část z celkové produkce muž vyrobil. Zde má kořeny soukromé vlastnictví.
Se vznikem soukromého vlastnictví půdy a výrobních prostředků zanikla prvobytně pospolná společnost kolektivně vlastnící majetek i potomky. Bylo tedy rovněž třeba vyřešit otázku dědictví. Aby mužovo jmění jednou zabezpečilo také jeho potomka, musel si být jistý, že to bude skutečně jeho potomek, kdo vše zdědí po mužově smrti. Zde má kořeny tradiční koncept rodiny. Onen historický moment popsal Friedrich Engels jako světovou porážku ženského pohlaví. Žena se stala otrokyní mužových potomků, jeho domácnosti i jeho sexuálních tužeb. Ve prospěch majetku a zachování rodících se třídních struktur jí byla vnucena monogamie.
S nástupem třídní společnosti, kdy muž ve prospěch vlastního bohatství začal vykořisťovat cizí pracovní sílu, vznikla pochopitelně chudá společenská vrstva - třída porobená. Zbožím, které jako jediné mohly ženy z těchto vrstev prodávat, aby přežily, se stalo jejich tělo. Zde má kořeny prostituce.
Třídní společnost trvá dodnes a není náhodou, že prostituce s ní trvá rovněž. Třídní společnost se však od té doby výrazně posunula a rozvoj výrobních prostředků, jenž v 19. stol. vyvrcholil v průmyslovou revoluci, umožnil ženám vstoupit na pracovní trh. Kapitalisté tak mohli nashromáždit ohromné bohatství a poháněni konkurencí na trhu jej investovat znovu a znovu do nových technologií. To jim vyneslo pohádkové zisky, zatímco byli uvrženi do bídy ti, kteří se o bohatství svých šéfů zasloužili - pracující. Pracovní síla se vykořisťovala stále více, stále častěji čelila krizím a omezování produkce. Rozmohla se chudoba a nezaměstnanost. Alternativním zdrojem obživy se staly např. krádeže, různé podvody, ale právě i prostituce. Na konci 19. stol. tvořily ženy z řad nejchudších dělníků většinu prostitutek. Nejistotu a boj lidské povahy s charakterem systému, jehož jsme součástí, se navíc třeba i člověk snaží marně utišit účinky alkoholu a drog. Ze společnosti progresivní se stává ryze společnost dekadentní.
Pokrytecké spasitelství belgického státu
Jak vyplývá z rozboru výše, prostituce není ve společnosti ničím náhodným. Ptáme se tedy, co kapitalismus udělal pro zlepšení podmínek pracujících? Co udělal pro to, aby ženy nebyly nuceny prodávat svá těla? Ptáme se, co udělal pro to, aby ve společnosti nebylo těch, kteří jsou na sexuálních službách závislí natolik, že by bez nich páchali odpornou násilnou činnost i přímo v ulicích? Co kapitalismus udělal pro to, aby ženy ochránil před předsudky vyplývajícími z poníženého postavení jejich nejchudších kolegyň v době, kdy je to jednoznačně zpátečnické?
Pravdou je, že pro kapitalismus jsou účinná a dlouhodobá řešení všech vlastních problémů příliš drahá. Pro belgický stát, jenž zastupuje belgickou buržoazii, jsou zisky kapitalistů rovněž nedotknutelné. Aby takový stát nemusel pracujícím masám přiznat, že nedokáže řešit tyto a podobné problémy, jež sám zapříčinil, začne jejich podstatu zkreslovat. Omezí je buď na nelegální stíhanou činnost, kterou páchají zvrhlí a nepřizpůsobiví jedinci, nebo na klasickou součást našich životů, kterou je třeba tolerovat a řešit nanejvýš reformami, které se progresivně jen tváří.
Kapitalismus, jenž nutnost živit se prostitucí podmiňuje, raději přehlíží, že černý trh sexuálních služeb přetrvá a nezatížen státními regulacemi zůstane středem pozornosti poptávajících, takže i nabízejících. Přehlíží rovněž fakt, že se tak postavení prostitutky a ženy obecně nikam neposune. Stále bude muset čelit předsudkům, násilí a urážkám na účet cti a významu pro společnost. Stále bude velká část prostitutek obětí alkoholových či drogových závislostí tváří v tvář nevyhnutelné realitě života v kapitalismu. Hanba obhájcům nového zákona prohlašujícím se za strážce ženských a obecně lidských práv!
zdroj: profimedia
Čas na organizaci
Kapitalismus se soustředí na potřeby společnosti tehdy, vynáší-li to zisk. Tento zisk je vždy a všude produktem pracující většiny obyvatel. Je snad správné, aby bohatství lidu nepatřilo lidu a šlo proti lidu? Máme se smířit s nejistotou, zda se např. naše děti jednou neocitnou na ulici bez možností obživy v souladu s důstojným životem?
Jako marxisté voláme po sjednocení pracujících a po svržení kapitalismu revoluční cestou. Pro definitivní konec prostituce je třeba co nejdříve zahájit program zahrnující zvýšení mezd, zdostupnění bydlení, snížení cen základního zboží a zavedení systému nových veřejných služeb. Vedle toho se nový stát bude plně věnovat léčbě všech škodlivých typů závislostí, procesu začlenění ekonomicky vyčleněných a výchově pracujících na úroveň spolehlivých navzájem se respektujících správců věcí veřejných včetně výroby. To je emancipace pracujících mužů i žen. To je cesta k socialismu.
Pokud i vy již máte dost vykořisťování a rádoby progresivních reforem, jimiž se strážci kapitalismu v čele států hrdě chlubí, začněte se s námi ještě dnes organizovat na straně světového proletariátu!