Dne 27. listopadu proběhla největší učitelská stávka za poslední dobu, kterou jsme podpořili svou aktivní účastí. Zapojili se do ní učitelé napříč republikou, studenti, kteří vyjádřili svou solidaritu, ale i zaměstnanci různých podniků. Dnes však jako by se na tuto stávku už dávno zapomnělo, zatímco se stala pouhou epizodou mezi nekonečnými jednáními tripartity, během kterých financování veřejného školství v této zemi dále upadá, narozdíl od financování platů čelních představitelů odborů.
/Pedagogická komora
Analytici ekonomických publikací přispěchali se svými vyjádřeními a závěry. Rozeberme si jeden z nich. Analytik společnosti Cyrrus Vít Hradil míní, že celostátní hospodářské škody by se měly udržet v řádu stovek milionů korun, což je z pohledu celé ekonomiky marginální. Varovnější je podle analytiků do budoucna skutečnost, že lidé chtějí stávkovat proti snaze „narovnat veřejné finance“. (1)
Je tedy zřejmé, že naši „vlci z Wall Streetu“ se ani tak neobávají ekonomických škod této stávky, jako spíše touhy lidí protestovat proti „dobrým úmyslům úřadů“ stabilizovat veřejné finance. V kontextu tohoto názoru bych chtěl prozkoumat důvody, které vedou lidi k stávkování proti těmto „dobrým úmyslům“ a přístup takových lidí jako je pan Středula, předseda ČMKOS, který spíš pomáhá vládnoucí třídě v udržování těchto stávek na uzdě.
V souvislosti s těmito informacemi je třeba vyzdvihnout dva faktory - finanční situaci společnosti a důvody, které ke stávce vedly. Podíváme-li se na statistiku akumulace státního dluhu, vidíme rekordní období let 2019-2022, kdy se české vládě podařilo za 3-4 roky dosáhnout rekordního nárůstu státního dluhu o 1254 miliard, tj. asi 400 miliard ročně.
K předchozímu velkému nárůstu dluhu došlo v době největší krize v roce 2008, kdy se za pět let po krizi dluh zvýšil o 773 miliard, tj. 154,6 miliardy ročně. Hodnota koruny se za poslední dva roky propadla skoro o třetinu, a nyní se oficiálně milion Čechů, což je 10 procent populace, potýká s chudobou. (2)
S plnou jistotou můžeme hovořit o dosud nejhlubší krizi kapitalismu v Česku, která se teprve jen rozjíždí. Dluh, který vláda natropila vydáváním státních dluhopisů, aby pokryla své náklady na zachraňování byznysu v době covidu, energetické krize a na financování válek, musí nyní pod záštitou „dobrých úmyslů“ zaplatit pracující ze svých kapes. Bez ohledu na rekordní zisky největších společností, které byly vytvořeny pracujícími, a přivlastněny kapitalisty v podobě nadhodnoty! (3)
Aby se trochu uvolnilo společenské napětí, byla pracujícím předhozena kost v podobě stávky, jejíž účast lze na jedné straně označit za rekordní, na straně druhé za pasivní a bezmocnou. Nebyly předloženy žádné konkrétní požadavky, termíny ani alternativy. Vše se odehrávalo v rámci apolitických a bezpáteřních prohlášení, spíše s populistickými požadavky než s čímkoliv konkrétním. Stejně tak i výsledky této stávky jsou zcela minimální. V linii „menších škrtů“ proti školství v časech stále nezpacifikované inflace, oproti původně plánovaným.
Lze zvýraznit hlavní výzvu od odborové konfederace: “Přestaňte ignorovat názory sociálních partnerů tím, že na jednání přicházíte s cílem o svých návrzích nediskutovat a nemáte v úmyslu ani na základě relevantních argumentů ze svých záměrů ustoupit.” Do jaké míry se ale můžete považovat za partnery, když víte, že jsou Vaše názory ignorovány, k ustoupení od záměru vašich protějšků opakovaně nedochází, je tedy samotné v takovéto situaci dost diskutabilní. Odbory se tím akorát chlubí svou impotencí v rámci reálného protlačování zájmů pracujících. “Rozhodujte ve prospěch občanů této země.” slyšíme od pánů Středulů a jeho kolegů. Tuto výzvu lze považovat za zcela směšnou. Vždyť čelní místa na žebříčku forbesu obsazují právě čeští občané!
Je také nutné zmínit, že před samotnou organizací stávky již probíhala série demonstrací, které organizovala ČMKOS. Snad každá z nich probíhala v době, kdy jsou obvykle lidé v práci, typicky v pracovní den v poledne, což vedlo ke slabé účasti na těchto demonstracích ze strany pracujících. Ano, může se říci, že to představuje určitou rukavici hozenou pracujícím ten den stávkovat a vyrazit na odborářský protest, ovšem to by pro to ČMKOS také musela něco udělat. Po stávce učitelů koncem listopadu navíc jakoby dnes už slehla zem. Na webech ČMKOS nenajdete žádné nové informace nebo aktualizace k této věci. Je více než zjevné, že se jednalo o jednorázovou akci na vykázání činnosti odborářské byrokracie, která neměla za účel ve skutečnosti nic změnit, a samotní Středulové a další si moc dobře pohlídali, aby se jim tyto protesty nevymkly z rukou. Na základě těchto informací si čtenáři mohou udělat vlastní představu o jejich práci.
Připomeneme-li si znovu slova o nízkých škodách, které tato stávka způsobila ekonomice, můžeme spekulovat o tom, zda zaměření se na protest pracovníků ve školství bylo záměrné. Pokud stávkují učitelé, zejména veřejných škol, je to pro kapitalisty daleko méně nákladné, než když stávkují fabriky. Když žáci jeden den nejdou do školy tak to ještě kapitalisté dokáží se skřípěním zubů tolerovat. Tento protest by se tak dal v určitém ohledu nazvat nikoliv stávkou, jako spíše vycházkou na čerstvém vzduchu.
Navíc, když by se Středulovi stávka přeci jen vymkla z rukou, pořád tu ještě byla organizace Učitelská Platforma, která se zprava ostře vymezila proti těmto stávkovým akcím, jako by bylo důležité, kdo na demonstracích vystupuje a ne to, že je plat ve školství v průměru zhruba jen 27 tisíc korun! „Boj za zachování nebo zlepšení podmínek vzdělávání neznamená boj proti vládě a demokracii!" Ať si tento citát od Učitelské Platformy budeme opakovat jak dlouho chceme, pořad narušuje zákony kapitalistické logiky.
Komunistická Avantgarda každopádně vyjadřuje solidaritu s protestujícími, kdy se její členové i kontakty aktivně zapojili do demonstrací, kde jsme se bavili s lidmi, šířili naše myšlenky a materiály. Budeme nadále pracovat na tom, aby se v rámci těchto stávkových aktivit rozvíjelo třídní uvědomění. Pracující, pokud chtějí ve svém boji uspět, musí pochopit následující - Bez vysoké úrovně organizace a disciplíny nelze dosáhnout ničeho kromě porážky a demoralizace, ke kterým se snaží pracující nasměrovat vládnoucí třída. Ekonomických cílů jako je zvýšení platů, nebo zkrácení pracovní doby dosáhnout lze. Příklady takových stávek existují i z roku 2023, ovšem jsou to vesměs pouze dočasné ústupky vládnoucí třídy. Proto je nutné studovat bojovou teorii, kterou nám poskytuje marxismus, a používat ji v praxi, jelikož praxe bez teorie je slepá a teorie bez praxe je mrtvá.
