V revoluci roku 1905 Trocký jako prezident petrohradského sovětu, a v roce 1917 jako předseda Vojenského revolučního výboru, který organizoval Řínovou revoluci, dosáhl obdivuhodných úspěchů. Už to samo by spolu s organizací Rudé armády stačilo, aby vstoupil do „síně slávy“ dějin. Trocký byl ale spolu s Leninem navíc organizátorem Komunistické internacionály – a oba ji považovali za důležitější než samotnou Ruskou revoluci. Komunistická internacionála sjednotila revolučně smýšlející pracující celého světa. Zmobilizovala větší masy lidí, než světová náboženství v období svého vzestupu. Nabídla nevyhnutelně povstávajícímu hnutí dělnické třídy uvědomělé vůdce. Toto hnutí nevytvořila, ale využila je a připravila cestu světové revoluci.
To byl záměr Lenina a Trockého, když založili Internacionálu. Komunistická Internacionála se měla připravit na svržení kapitalismu a otevřít cestu nové společnosti -socialismu. Jejím hlavním úkolem bylo vzdělávat nové vrstvy a nové kádry, které vznikly v důsledku třídního boje po celém světě, které by byly schopny tento úkol vykonat. To bylo smyslem práce prvních čtyř kongresů Komunistické Internacionály. Jejich úvahy, spolu s tezemi a manifesty, mnohé napsané Trockým, představují neocenitelný ideový základ revoluce.
Reformismus však zachránil kapitalismus v revolučních událostech, které bezprostředně následovaly po první světové válce. Německá revoluce byla zrazena sociální demokracií, která odmítla "krvavou cestu bolševismu" ve prospěch postupné, pomalé a mírové transformace kapitalismu. O patnáct let později přišel Hitler k moci!
V tomto raném stádiu byli dělničtí vůdci v Komunistické Internacionále stále mladí a v teorii nedostatečně rozvinutí. Mohli se však učit a učili se v průběhu velkých událostí, které nastaly. Porážka revoluce v Německu dala dělníkům hodně hořkých lekcí a Komunistická strana vyrostla na základě tohoto boje mezi revolucí a kontrarevolucí ve stranu milionů lidí.
V lednu 1923, poté, co Německo přestalo platit své válečné reparace, vtrhl do Porúří francouzský imperialismus. To, spolu s krizí německého kapitalismu, vedlo ke kolapsu měny. Německá Marka devalvovala na miliardy v poměru k Libře. V Německu vznikla revoluční krize. Avšak oslabené vedení Komunistické strany spolu se špatným poradenstvím Stalina a Zinovjeva vedlo k tomu, že byla promarněna velká revoluční příležitost.
V roce 1923 porážka revoluce v Německu posílila v Rusku reakci, která se rozvíjela z rozčarování z izolace revoluce a špatné ekonomické situace mas. "Troika" - Zinoviev, Kameněv a Stalin získala kontrolu nad vedením KSSS a zahájila boj proti "trockismu". Ve skutečnosti se jednalo o boj proti základním myšlenkám Lenina a samotné revoluce.
Rozvíjející se reakce v Rusku se projevila v roce 1924, kdy Stalin přišel s teorií "socialismu v jedné zemi". Ještě v únoru 1924 vydal Stalin knihu "O základech leninismu", která mluvila o ortodoxní marxistické myšlence Lenina o nemožnosti budování "socialismu v jedné zemi", zvláště pak v zaostalé zemi jakou bylo v té době Rusko. Ale o šest měsíců později v novém vydání vydal opačný názor, tedy že Rusko má dostatečné zdroje na vybudování socialismu! Toto mělo působit jako útěcha pro masy, zklamané selháním světové revoluce. Ve skutečnosti to odráželo zájmy nové byrokratické kasty, která usilovala o kontrolu v Sovětském svazu na základě snižování aktivity mas.
Trockij správně varoval a předpovídal: Stalin byl experimentátor, který si v tu chvíli neuvědomoval, co dělá, nebo kde teorie "socialismu v jedné zemi" skončí - v nacionalistické a reformistické degeneraci každé komunistické strany ve světě. Byla to pozoruhodná předpověď, brilantně potvrzená následujícími událostmi.
Trockého frakce v Ruské komunistické straně vedla boj proti byrokratické cestě mezi lety 1923 a 1927. Přijali program rozsáhlé industrializace, proti níž bojovali Stalin a Bukharin – dnes vychvalovanou přívrženci Gorbačeva -, kteří chtěli "stavět socialismus hlemýždím tempem". Trocký v brilantním díle Třetí Internacionála po Leninovi vysvětlil nemožnost budování socialismu v jedné zemi, zvláště v zaostalé zemi jako je Rusko. Bojoval za internacionalistickou linii v zahraničních záležitostech a za obnovu dělnické demokracie v Sovětském svazu, obnovení sovětů a navrácení moci do rukou pracujích mas.
Bojoval proti postupu Stalina a Bukharina a do jisté míry i Zinovjeva ve vztahu k britské revoluci, ve které předpověděl generální stávku roku 1926. Vedl kampaň proti sebevražedné politice Kominterny při podpoře Čankajška v Čínské revoluci v letech 1925-27, která vyústila v masakr komunistů.
Trockého největším příspěvkem ke světovému socialismu a k hnutí dělnické třídy však byla jeho analýza stalinismu v Rusku. Bez jeho práce by hnutí bylo slepé. Nemilosrdně analyzoval kličkování "socialismu v jedné zemi", který Kominternu přeměnil z nástroje světové revoluce na "pohraniční stráž" Sovětského svazu. Odpovědí na to bylo vyloučení “Trockistů” z KSSS v roce 1927 a jejich vyhoštění na Sibiř.
V těchto letech Trockij vedl boj proti tomu, co sám nazval "byrokratickým centrismem". - Toto bylo obdobím, kdy Stalin a jiní vůdci ruské revoluce skutečně bažili po vítězství revoluce v jiných zemích. Nejprve prostřednictvím oportunismu a pak s šíleným ultralevičáctvím a jeho choromyslnou teorií "sociálního fašismu" - tedy že sociální demokracie a fašismus nejsou nepřátelé, ale dvojčata - připravili cestu pro vítězství Hitlera v roce 1933. Cesta Kominterny do roku 1933 byla oscilací od ultraleftizmu k oportunismu a zpět. V řadě spisů se Trocký zabýval kriminální politikou Kominterny a varoval před nebezpečím Hitlera a před následky, které by vítězství fašismu mělo nejen na německou ale i světovou dělnickou třídu. Prosazoval jednotnou frontu sociálních demokratů a komunistů pro zastavení Hitlerova nástupu k moci.
Přesto si Kominterna nevzala žádné poučení z katastrofální porážky v Německu a dokonce prohlásila, že Hitlerův nástup k moci je krok k vítězství revoluce! Dokonce ještě v únoru 1934, kdy fašisté demonstrovali proti liberální vládě Daladiera ve Francii, komunisté skutečně demonstrovali společně s fašisty. Kdyby uspěli, fašismus se mohl dostat k moci ve Francii už v roce 1934. Naštěstí si francouzští dělníci uvědomovali, co se děje po celém Porúří a přinutili odborové předáky, aby uspořádali generální stávku. Přestože v odborových organizacích byl organizován pouze jeden milion pracovníků, čtyři milióny se zúčastnily generální stávky jako varování fašistům.
Trockij, který se hlásil k reformě Komunistické internacionály a Komunistické strany Sovětského svazu, nyní přišel s myšlenkou politické revoluce v Rusku aby bylo zabráněno nevyhnutelnému zhroucení Kominterny jakožto revoluční síly.
Následně se Kominterna obrátila na taktiku "lidové fronty", která požadovala podřízenost proletariátu liberálům. Trockij se tím zabýval ve svých spisech o Španělsku a Francii. Kominterna se snažila rozlišovat mezi "dobrými" a "špatnými" kapitalisty. Přestala aplikovat třídní kritérium a přestala se snažit využít krizi systému k svržení kapitalismu - nutila dělníky podporovat "liberály" – zbavit dělníky ideálů a připravit tak cestu k reakci. Ve Francii někteří vůdci dovedli tento reakcionářský nápad k absurdnímu závěru, požadovali Národní frontu s "dobrými" francouzskými fašisty a Mussolinim proti "špatným" německým nacistickým fašistům! Porážky dělnické třídy připravily cestu k válce. Trocký věřil, že druhá světová válka bude rozhodujícím testem kapitalismu vedoucím k revoluci na Západě. Ve skutečnosti poválečná revoluční vlna proběhla celou západní Evropou. V Británii přivedla Labouristy k moci. Ve Francii, Itálii a dalších zemích přivedla k moci mocenské koalice včetně socialistických a stalinských stran.
Ale tato nová revoluční vlna byla zrazena Stalinem. Bál se, že důsledky vítězství dělnictva v jiných zemích povedou ke zhroucení byrokracie v Sovětském svazu. Stejně jako v roce 1936, ve strachu z důsledků španělské revoluce pro Sovětský svaz, Stalin spustil své vražedné čistky a připravil vykonstruované soudní procesy na základě falešných obvinění proti "starým bolševikům" a Trockému.
To způsobilo, že kapitalismus byl v tuto chvíli zachráněn politikou komunistických stran a samozřejmě reformisty, kteří pokračovali ve stejné politice, jakou prováděli po první světové válce. Nicméně to však nemělo stejné důsledky, protože situace se poněkud lišila od situace, která po první světové válce existovala. Bylo to vládnutí amerického imperialismu v poválečném kapitalistickém světě, které vydláždilo cestu k hospodářskému vzestupu v letech 1950-73. V té době Amerika držela 50% světové produkce. Využila svou nadvládu, aby přinutila otevřít světové trhy exportům. Došlo k obrovskému rozšíření světového obchodu především prostřednictvím snižování cel. Toto rozšíření světového obchodu kapitalismus dočasně posílilo, ale na druhé straně mělo i progresivnější důsledky. Vyústilo v nárůst, posílení soudržnosti a moci proletariátu v rozvinutých kapitalistických zemích a dokonce do jisté míry také v méně rozvinutém světě.
Politika komunistických a socialistických stran připravila politický základ pro relativní stabilizaci kapitalismu. Ale stalinismus po druhé světové válce také posílil. Pouze marxisté chápali změnu v situaci, která proběhla, vysvětlovali důsledky vítězství Rudé armády a obrat k politikám proletářského bonapartismu v zemích východní Evropy. Byla to nová situace, která mohla být vysvětlena pouze využitím metod Lenina a Trockého, a to nikoliv opakováním jejich myšlenek bez zohlednění zásadních změn, ke kterým došlo.
V dnešní době (text sepsal Ted Grant v roce 1990, pozn. kor. překl.) je Stalin Ruskou byrokracií zcela zatracován za to, že je zodpovědný za všechna neštěstí, které dnes Rusko postihují. Ale Stalin byl ve své době produktem byrokracie a jejím reprezentantem. Byla to byrokratizace systému, která dala Stalinovi jeho sílu a umožnila jeho vítězství nad Trockým v bitvě mezi Levou opozicí a právě byrokracií.
Trocký vysvětloval degeneraci bolševiků, která proběhla v letech 1917 až 1924 měnícími se podmínkami, ve kterých žili. V kapitole “Leninova smrt a přesun moci” v knize “Moje paměti“ popisuje příslušné procesy:
"Schopnost vstřebat určitý filozofický pohled do vlastního těla, nechat ho dominovat vlastnímu vědomí a koordinovat tak vlastní smyslový svět není dána každému, nýbrž jen několika málo vyvoleným. V pracujících masách jako třídě je toto nahrazeno třídním instinktem ... A ve straně a ve státě je mnoho revolucionářů, kteří vzešli z pracujících mas, ale jsou od nich již dávno odtrženi."
S měnícími se podmínkami, především ekonomickou situací a řadou porážek revoluce v mezinárodním měřítku, byly vystaveni "snadnému pronikání cizích a nepřátelských ideologických vlivů". Stalinismus, uzavírá Trocký, byl způsoben "především mechanizací práce neosobního aparátu počas úpadku revoluce". Byla to diktatura aparátu nad stranou.
Trocký dále prohloubil a rozvinul svou analýzu stalinismu v celé řadě děl. Jedna z jeho posledních prací “Na obranu marxismu”, byla napsána v boji proti těm, kteří chtěli v průběhu druhé světové války změnit postoj marxistů k Sovětskému svazu.
Trocký tvrdil, že SSSR je deformovaný dělnický stát, dokud existuje státní kontrola výrobních prostředků, distribuce a obchodu - což je základní definicí dělnického státu. Bez tohoto nelze hovořit o přechodu k socialismu. Bez dělnické demokracie a pracovní kontroly a řízení průmyslu a státu však nemůže existovat dělnický stát ve své zdravé podobě. Byrokracie se stala privilegovanou kastou, která je nadřazena společnosti a dělnické třídě. Nedokázala podniknout žádné kroky směrem k svobodnější a rovnější společnosti, místo toho se snažila zachovat status quo, udržet hierarchizaci společnosti, navýšit svoji vlastní moc, výsady, prestiž a příjmy a vládnout totalitním terorem nad dělníky. Trvalo pět desetiletí než se tyto charakteristiky, které Trocký viděl už v roce 1940, zobrazily v plném rozsahu.
Jádrem sporu ohledně "obrany SSSR" byla třídní povaha Sovětského svazu.
"Obhajoba SSSR, jak ji interpretuje Kominterna", argumentoval Trocký, "stejně jako včerejší boj proti fašismu, je založena na zřeknutí se nezávislé třídní politiky. Proletariát se mění - z různých důvodů a za různých okolností, ale vždy a nevyhnutelně - do pomocné síly jednoho buržoazního tábora proti druhému ...
Primárním politickým kritériem pro nás není přeměna vlastnických vztahů v této nebo jiné oblasti, ač jsou důležité samy o sobě, ale spíše změna v uvědomění a organizaci světového proletariátu, zvyšování jeho schopnosti obhajovat předchozí vítězství a dosahovat nových...
Musíme formulovat naše myšlenky takovým způsobem, aby dělníci jasně pochopili, co obhajujeme v SSSR (státní majetek a plánovaná ekonomika) a proti čemu vedeme bezohledný boj (parazitická byrokracie a její moc v Kominterně). Ani na okamžik nesmíme ztratit ze zřetele skutečnost, že otázka svržení sovětské byrokracie je pro nás podřízena otázce zachování státního vlastnictví výrobních prostředků v SSSR a že otázka zachování státního vlastnictví výrobních prostředků v SSSR podléhá otázce světové proletářské revoluce." (Na obranu marxismu)
Dílo “Na obranu marxismu” odpovídá na myšlenky všech kvazi-marxistů, kteří byli dezorientováni vývojem stalinismu, jako je Isaac Deutscher, který napsal životopis Trockého. Deutscher si představoval, že byrokracie by se mohla pohybovat směrem k socialismu a v něm se poté rozmělnit! Dnešní události ukazují, že je to zásadní omyl. Na druhou stranu tu máme lidi jako Tony Cliff, kteří přišli s myšlenkou "státního kapitalismu", v němž buržoazie tvoří novou společenskou formaci. To je také holý nesmysl.
Ekonomika státu s jeho 100% vlastnictvím je zcela odlišná od ekonomiky kapitalismu. Hospodářské zákony pohybu takové společnosti se zcela liší od kapitalismu. Neexistuje například krize nadprodukce a s ním spojené cyklické krize jako v rámci kapitalismu. Krize v Sovětském svazu a ve východní Evropě má jinou povahu.
Navíc kapitalismus nemůže fungovat bez kapitalistů, jak říká Marx: bez "úložiště výrobních prostředků". V ekonomice kde existuje státní vlastnictví je úložištěm výrobních prostředků stát. Byrokraté nejsou podnikatelé. Jako hospodářští funkcionáři a manažeři nemají nárok na více než na svou mzdu. Pokud jakkoliv získávají více, je to čisté parazitování, nikoliv důsledek jejich ekonomické funkce. Dělnický stát může fungovat pouze pod demokratickou kontrolou pracujících. Jinak jsou všechny současné problémy Ruska a východní Evropy nevyhnutelné. Nebo, podle slov Trockého, "je-li Bonapartistická lůza (tedy sovětská byrokracie - EG) třídou, znamená to, že se nejedná o potracený plod, ale o potomka dějin."
Na jedné straně státní vlastnictví ukázalo, že je možné využít obrovských výhod plynoucích z plánované výroby. Na druhou stranu, byrokracie nyní dosáhla svých limitů a nedokáže dosáhnout výsledků, kterých bylo dosaženo v kapitalistických ekonomikách, v době jejich boomu! Jak Trocký vysvětlil: "Cílem, kterého má být dosaženo svržením byrokracie, je obnovení vlády sovětů, vyloučením z nich současné byrokracie ... je úkolem obnovených sovětů spolupracovat na světové revoluci a budovat socialistickou společnost...
Svržení byrokracie proto předpokládá zachování statního vlastnictví a plánované ekonomiky. V tom tkví jádro celého problému." Jedná se o stručný program, který si zachovává svou platnost i dodnes; více než 50 let poté, co ho Trocký napsal.
Původní text: Ted Grant /1990/
Překlad do ČJ: Petra L. /2018/