top of page
Vyhledat

Stávky ve Francii a probuzení americké dělnické třídy


Francie: státní zásah proti stávkujícím zaměstnancům ropného průmyslu, který vyvolal výzvu ke generální stávce.


Na 11. října, Francouzská vláda rozhodla o použití své pravomoci zrekvírovat několik ropných skladů, kde dělníci stávkovali již od 27. září. To mělo své následky a vedlo to ke svolání celonárodních stávkových akcí na úterý (18. října). Během 16. října proběhly stávky i demonstrace proti rostoucím životním nákladům a tímto se vrací třídní boj ve Francii opět na scénu.


Čtyři ze sedmi rafinérií jsou uzavřeny a stávky pracujících v rafinériích způsobují nedostatek pohonných hmot na čerpacích stanicích po celé zemi, to neblaze ovlivní transport i základní služby a může to zemi přivést k ekonomickému kolapsu. Ropní dělníci setrvávají v nátlaku a požadují zvýšení mezd o 10 %, aby se tak srovnaly s rostoucí inflací.



Velmi pozoruhodné je to, že navzdory ostré, štvavé kampani ze strany buržoazních médií a pravicových politiků, se povedlo stávkujícím dělníkům rozšířit svoji veřejnou podporu, neboť další miliony pracujících v různých průmyslových sektorech po celé Francii sužuje a svazuje stejný problém. Tím je útok na kupní sílu jejich vlastních mezd.


Generální stávka


Militantní Národní Federace pracujících chemického průmyslu (CGT, FNIC-CGT) vydala výzvu ke generální stávce i v dalších sektorech poté, co museli ropní dělníci čelit zásahu od státu.


Společné setkání odborových organizací (zahrnující CGT-všeobecná konfederace práce, FO-síla pracujících spadající pod CGT, Solidaires, FSU-odborový svaz ve vzdělání a v poslední řadě i organizace studentů středních a vysokých škol Fidl, MNL, Unef a Vielycéenne) rozhodlo vyhlásit „národní den mobilizace se stávkami“ na 18. října.


CGT hovoří o generální stávce napříč sektory. Výzva by mohla sloužit jako stanovující bod k začátku všeobecného stávkujícího hnutí ve Francii. Ostatní sektory se již připojily se stávkami v jaderných elektrárnách, leteckém a automobilovém průmyslu a mimo jiné i v chemickém průmyslu. Železničáři už také hlasovali o stávce, jedni chtějí na 17. října, jiní byli pro 18. říjen.

Očekává se, že tři zbývající ropné rafinérie se též připojí k celostátní stávce s FNME-CGT, které oznámilo, že se „plně předpokládá rozšíření stávek na všechny energetické společnosti.“

Dopravní odbory CGT-Cheminots a Sud-Rail oznámily akci na 18. října, nabídly solidaritu energetickým pracovníkům a požadují zvýšení výplat pro jejich členy. Taky se mluví o tom, že řidiči autobusů spadající pod veřejnou dopravu RATP budou také stávkovat.

Kromě toho odborová organizace veřejných služeb UFSE-CGT podala oznámení o stávce, která kromě příslibu „plné podpory stávky pracovníků v ropném průmyslu“ žádá okamžité zvýšení mzdy o 10% s následným dalším zvýšením o inflaci a je proti jakýmkoli pokusům o penzijní reformy.

Taktéž CFDT-Santé, přední vedoucí odborová organizace v soukromém lékařském sektoru s členskou základnou 200 tisíc lidí, se též uchýlila 18. října ke stávce, kde její členové dostali pokyn, aby na klinikách a domovech důchodců odstranili nástroje. To je velmi překvapivý vývoj, protože předchozí stávky byly podkopány nedostatkem koordinace mezi pracovníky soukromého a veřejného sektoru.


Macron v úzkých!


Kromě sílící opozice na industriální frontě se Macron ocitá v úzkých i v parlamentě. Ztrativ svoji většinu ve všeobecných volbách má nyní potíže s prosazením jeho nového státního rozpočtu, který se snaží dostat inflaci zpět pod kontrolu.



Již ustoupil od zahrnutí dlouho plánovaného zvýšení důchodového věku a čelil silné kritice od opozice kvůli zavedení škrtů ve státních výdajích. Koalice opozičních poslanců schválila novelu, která zavádí nové daně, jež by měly francouzské společnosti odradit od vyplácení „superdividend“ svým akcionářům.

Rada ministrů Francie schválila použití článku 49.3 ústavy, tedy mechanismus, který umožňuje exekutivě prosazovat zákony přes parlament bez hlasování, ospravedlňujíc to heslem „když si to situace žádá“.

Tento krok, považovaný za "jadernou variantu", by byl velmi nebezpečný. Nejenže by to rozzuřilo masy, ale mohlo by to vést k hlasování o nedůvěře, které by Macron zaručeně nevyhrál.

Organizace France Insoumise (LFI), která vede hlavní levicovou opoziční koalici v parlamentu (NUPES), svolala 16. října celonárodní demonstraci proti vysokým životním nákladům a klimatické krizi. Připojily se k ní Socialistická strana, Zelení a desítky dalších organizací.

Předseda LFI Melenchon se v předstihu zmínil o ženách, které v roce 1789 pochodovaly na Versailles proti vysokým životním nákladům, což vyvolalo Francouzskou revoluci, a vyzval demonstranty, aby 16. října protestovali "lépe". Demonstrace byla velmi početná, organizátoři odhadli konečnou účast na 140 tisíc lidí, což Melenchon prohlásil za „obrovský úspěch“.

Na hlavním shromáždění v Paříži prohlásil, že Macronovo vedení je „devastující“ a uvrhuje Francii do chaosu, a slíbil, že: „Je před námi týden, který se moc často nevidí.“

Jak říkají francouzští soudruzi z Révolution:


„Stávka v rafinérii, demonstrace z 16. října a (stávka) z 18. října mohou znamenat zlom v politické a sociální situaci. Macron včera se svou obvyklou arogancí káral "hrstku lidí", kteří paralyzují rafinerie.“
„16. října, 18. října a dále musíme iniciovat rozsáhlé hnutí, které skoncuje s "hrstkou lidí", kteří ovládají ekonomiku této země a akumulují zisky, zatímco lidé se utápějí v nouzi a nejistotě.“

Za stávku s cílem svrhnout Macrona!


Naši francouzští soudruzi však ve svém nedávném úvodníku upozorňují na opatrnost:


„Říkáme to stále dokola... odborářské "akční dny", jakkoli velké, nemohou přimět vládu k žádnému ústupu. A protože jsou tyto akční dny neúčinné, nevyhnutelně mobilizují stále méně lidí. Například poslední akční den 29. září zůstal téměř bez povšimnutí.“
„Vláda ustoupí pouze tváří v tvář rozvoji rozsáhlého hnutí obnovitelných stávek, které zahrnuje stále větší počet pracovních odvětví. Národní vedení odborového hnutí však odmítá uznat potřebu této strategie, vysvětlit ji a tedy vážně zorganizovat naši třídu do hnutí tohoto druhu. Je to sice významná překážka, ale je pouze relativní. Pasivita a umírněnost odborových vedení nemůže zabránit tomu, aby se sociální hněv dříve či později projevil v radikální podobě. Viděli jsme to u hnutí žlutých vest v letech 2018 a 2019.“

Doposud odboroví předáci využívali ojedinělé dny akcí jako uvolňovací ventil, aby uvolnili tlak mezi dělnickou třídou, nebo v nejlepším případě aby vyvedli své členy do ulic a vytvořili si tak páku pro zákulisní jednání se šéfy a vládou. Stručně řečeno, snaží se udržet dělnickou třídu v bezpečných vodách.

Silná účast o tomto víkendu je potvrzením naštvanosti, která ve francouzské společnosti nyní panuje. Aby se však tento hněv proměnil v militantní akci, která by byla schopna svrhnout Macrona a ukončit nápor útoků proti pracujícím, musíme se připravit na rozsáhlou, politickou a časově neomezenou generální stávku, která ochromí zemi.

Železničáři, těžké oddíly dělnické třídy, již vznášejí perspektivu, přičemž zástupce SudRail uvedl, že členové „uspořádají v úterý 18. října po celé Francii valná shromáždění a položí otázku obnovitelných stávek“.

To je cesta vpřed. Francie je opět na pokraji varu a podmínky, které tam hrozí masovým hnutím, existují v celé Evropě. Potřebujeme radikální program třídního boje a odvážné, odhodlané vedení, které bude schopno dotáhnout tento boj do konce.


Odborové hnutí v USA


Dalo by se říci, že posledních sto let je USA tou největší a nejsilnější kapitalistickou zemí na světě. Americký proletariát je už dekády drcen krizemi, vykořisťováním, drahým bydlením, drahým zdravotnictvím a dalšími hrůzami kapitalismu.

Američtí proletáři také zažívají jednu porážku za druhou. Zatímco produktivita se od roku 1979 do roku 2019 zvýšila o 70 %, tak mzdy během stejné doby vzrostly o pouhých 12 %. Jeden z důvodu toho vývoje je fakt, že v USA proletáři nemají žádné zastoupení. Komunistické nebo socialistické strany a organizace v podstatě neexistují. Pokud už nějaká taková strana nebo organizace existuje, tak se povětšinou buď jedná o stalinistickou sektářskou stranu (CPUSA - Communist Party USA), která nemá absolutně žádnou šanci k sobě přilákat proletáře a vést je v revoluci nebo se jedná o reformistickou organizaci (DSA - Democratic Socialists of America), která proletariát neustále zrazuje tím, že proletáře pobízí k volení buržoazních stran.


Odborové hnutí v USA je na tom velice podobně. Od roku 1989 do roku 2018 kleslo členství v odborech mezi proletáři z 20,1 % na 10,5 %. Americký proletariát je dnes vykořisťovaný více a více, zatímco jedna z hlavních zbraní, kterou mohou proletáři použít v boji proti buržoazii chřadne a upadá.



V poslední době to ale vypadá, že se karta začíná obracet. Na začátku tohoto roku jsme mohli vidět novou vlnu odborového hnutí v USA. V dubnu tohoto roku se sklad Amazonu na Staten Island v New Yorku stal prvním skladem Amazonu, kde jsou zaměstnanci organizovaní v odborech. Tato událost inspirovala proletáře napříč celou ekonomikou USA, aby se také organizovali v odborech, desítky kaváren Starbucks podali přihlášku do odborů a spolu s nimi si do odborů přidala přihlášku i první skupina zaměstnanců Apple Store. Do dubna tohoto roku bylo do National Labor Relations Board (vládní agentura, která odhlíží na dodržování amerického pracovního práva) podáno 589 žádostí o členství o odborech, což je dvakrát více, než kolik žádostí bylo podáno za první 4 měsíce minulého roku.


Podpora odborů a socialismu


Vytvoření třídního vědomí bylo u amerického proletariátu a mládeže viditelné už nějakou dobu před nedávným rozmachem odborového hnutí. Tento fakt také podporuje to, že podpora odborů je nejvyšší od 60. let minulého století a ve stávající chvílí mají odbory podporu 68 % všech Američanů, mezi 18-34letými Američany je to dokonce 77 %. Nedávné založení odborů v Amazonu podporuje 75 % Američanů a mezi 18-34letými Američany je to 83 %. Mezi podporovateli Donalda Trumpa dosahej podpora odborů v Amazonu 77 %. Toto může sloužit jen jako další důkaz toho, že podporovatelé Donalda Trumpa nejsou žádní fašisté, ale jen zklamaní proletáři, kteří hledají alternativu ke stávající buržoazní vládě a jenž by se dokonce mohli přiklonit k třídní politice a marxismu.



Další důležitou věci je průzkum, který v roce 2018 udělala britská mezinárodní společnost YouGov. YouGov udělal mezi Američany průzkum, který zjistil, že 42 % má pozitivní názor na socialismus, následující rok udělal YouGov další průzkum, který zjistil, že 28 % mladých lidí z generace Z má pozitivní názor na komunismus.


Tato čísla se nemusejí zdát moc vysoká, ale musíme brát ohled na to, že proletariát v USA je už několik dekád obětí antikomunistické propagandy, za kterou by se nemusel stydět ani Joseph McCarthy.


Francie - přeložil Tadeáš Ch. USA - Pavel Lebeděv


100 zobrazení
bottom of page