public domain
Od zveřejnění našeho předchozího článku se události v Srbsku rapidně zrychlily. Vláda doufala, že prodloužené zimní prázdniny ve školách povedou k únavě hnutí, ale studenti okupující své univerzity nedovolili, aby se hnutí rozpadlo. 11. ledna se konal velký protest před kancelářemi srbských tajných služeb jako reakce na vyhrožování. Pokračovali ve své strategii patnáctiminutových blokád silnic a požadovali spravedlnost za 15 lidí zabitých pádem betonové stříšky rekonstruovaného nádraží v Novém Sadu.
Už před naším předchozím článkem došlo k řadě incidentů, kdy auta najela do blokád silnic. Naštěstí většina z nich skončila bez vážných zranění. Prezident Aleksandar Vučić na tyto incidenty reagoval odsouzením demonstrantů za nelegální blokování silnic a prohlásil, že řidiči jen chtěli pokračovat ve své cestě. Taková provokativní rétorika prezidenta legitimizovala toto asociální chování a v polovině ledna vedla k tomu, že auto najelo do studentů v Bělehradě, což způsobilo vážná zranění jedné studentce.
Provokace režimu vyvolaly „generální stávku“
Všem bylo jasné, že prezident a celá jeho klika byli hlavními viníky při tvorbě této jedovaté atmosféry. Trvalo tři týdny, než soudnictví provedlo první zatčení související s pádem stříšky. Po celou dobu probíhala zatýkání demonstrantů za zvýšeného zapojení tajných služeb. Ministr stavebnictví Goran Vesić – jeden z nejvíce odpovědných za tragédii – byl brzy propuštěn z vazby spolu s dalšími vysoce postavenými úředníky. Mezitím, místo aby převzali odpovědnost, Srbská pokroková strana vyslala provokatéry na blokády silnic, kteří v některých případech fyzicky napadali demonstranty. Přesto vládnoucí strana obvinila demonstranty jako hlavní zdroj násilí.
Zraněná studentka se dobře zotavuje, ale tento útok Srby ještě více rozzuřil. Následující den studenti demonstrovali před budovou Radio Televizije Srbije (RTS), protestujíce proti jejímu zaujatému zpravodajství o protestech. Někteří pracovníci RTS nespokojení s redakční politikou veřejnoprávní služby, vyvěsili na balkon transparent s nápisem, že stojí na straně studentů.
Slavný tenista Novak Djoković věnoval své vítězství na Australian Open zraněné studentce. Současně se i učitelé rozhodli vstoupit do týdenní stávky a právníci se rozhodli udělat totéž. Rodiče studentů se rovněž začali více zapojovat do protestů, obávajíce se o bezpečnost svých dětí. Výzvy ke generální stávce sílily a na sociálních sítích bylo stanoveno datum 24. ledna – ve stejný den, kdy měl Aleksandar Vučić uspořádat protivládní shromáždění v Jagodině.
Ačkoli tuto událost ve skutečnosti nelze nazvat generální stávkou – protože nedošlo ke hromadnému zastavení práce – jednoznačně ukázala, jak velkou podporu studenti a jejich požadavky mají. Studenti byli hlavními organizátory této „generální stávky“ a pozvali k účasti dělníky, odbory a profesní sdružení ze svých oborů.
Do stávky se zapojilo mnoho malých podniků a ke stávkujícím se přidali i pracovníci Elektroprivreda Srbije, hlavní státní energetické společnosti. IT sektor se protestů účastnil v organizované podobě. V Novém Sadu se zdálo, že se sešlo nejméně 20 000 lidí podobně jako při prvním protestu 5. listopadu. Blokády silnic tentokrát trvaly mnohem déle než obvykle. Během „generální stávky“ však došlo k dalšímu incidentu v Bělehradě, kde auto vážně zranilo další studentku.
Po generální stávce se protesty rozšířily do neuvěřitelného počtu měst a setkaly se s širokým ohlasem. Podle zprávy Archivu veřejných shromáždění proběhly protesty celkem ve zhruba 250 městech a vesnicích.
Na druhé straně stál Vučić, který uspořádal protivládní shromáždění v Jagodině. Protestující byli sváženi autobusy a mnozí za účast dostali zaplaceno. V rozhovorech provedených na shromáždění někteří dokonce vyjádřili podporu studentům a kritizovali korupci, i když zároveň podporovali Vučiće. Fakt, že Vučić zorganizoval shromáždění v malém městě s 35 000 obyvateli, jasně ukazuje, jak slabý ve skutečnosti je.
Pád premiéra
Studenti již dlouho avizovali, že na 27. ledna plánují velkou akci – čtyřiadvacetihodinovou blokádu Autokomandy, klíčového dopravního uzlu v Bělehradě. Blokády se zúčastnili i farmáři se svými traktory. Odezva byla obrovská. Na sociálních sítích se objevily mimořádné letecké záběry zachycující tisíce rozsvícených mobilních telefonů, jejichž světlo odhalovalo skutečný rozsah protestu. K blokádě se připojilo mnoho dalších lidí a studenti byli připraveni přenocovat na místě. Když akci ukončili, sami po sobě uklidili.
Během noci, kdy probíhala blokáda Autokomandy, došlo v Novém Sadu k dalšímu útoku na studenty. Tentokrát nebylo pochyb o tom, kdo byli pachatelé. Studenti vylepovali nálepky poblíž kanceláře Srbské pokrokové strany, když z budovy vyšli režimní násilníci a napadli je baseballovými pálkami, přičemž jedné studentce zlomili čelist.
Následující den si režim uvědomil, že musí urychleně uhasit požár a učinit ústupky, protože jinak by se nálada mohla rychle vyhrotit. Premiér Miloš Vučević a starosta Nového Sadu Milan Đurić rezignovali, což bylo jedním z hlavních požadavků protestů od jejich počátku. Vláda byla neoficiálně rozpuštěna a prezident nyní zvažuje, jak v této situaci postupovat. Rezignace však dosud nebyly potvrzeny parlamentem.
Poté, 1. února, tři měsíce po tragédii v Novém Sadu a symbolicky na den narozenin města byla zorganizována velká blokáda tří hlavních mostů. Významný počet studentů z Bělehradu se rozhodl pochodovat do Nového Sadu, což představovalo vzdálenost přibližně 75 km a trvalo dva dny.
Během tohoto pochodu projevili srbští občané bezprecedentní solidaritu s hnutím. Každý, kdo potkal studenty, jim dal něco na cestu, povzbuzoval je nebo se v některých případech dokonce před nimi uklonil. Poté, co starosta Inđije zamkl studenty mimo místo, kde měli strávit noc, byli nuceni strávit noc pod širým nebem. Někteří občané reagovali nabídkou ubytování. Když dorazili do Nového Sadu, jejich kolegové jim na uvítanou rozložili červený koberec, na kterém si vyměnili vlajky svých měst a univerzit.
Protest v Novém Sadu byl prostoupen pocitem vítězství. Zatímco existovaly určité pochybnosti o tom, zda předchozí masivní protest na Slaviji dosáhl 100 000 účastníků, zdá se téměř nemožné, že by se blokády Autokomandy a mostu Sloboda v Novém Sadu neúčastnilo tolik lidí. Protesty solidarity se studenty v Srbsku byly zorganizovány v Banja Luce, Záhřebu, a dokonce ve Splitu, stejně jako v dalších evropských městech, kde žije srbská diaspora.
V Novém Sadu se městská správa rozhodla zrušit všechny oficiální programy k oslavám narozenin města, čímž ukázala skutečný poměr sil. Když protest v Novém Sadu skončil, taxikáři z Bělehradu přijeli do města a odvezli bělehradské studenty domů zdarma. Při jedné z těchto cest byl zachycen taxikář, který odvážel studenty zpět do Bělehradu se slzami radosti v očích. Zdálo se, že celé Srbsko v tu chvíli ronilo slzy solidarity, lásky a hrdosti.
Rezignace premiéra přišla příliš pozdě na to, aby uklidnila protesty. Po třech studentech, kteří utrpěli vážná fyzická zranění, po nespočtu protestů, okupací univerzit, útoků režimních násilníků, zatýkání, lží, překrucování faktů a pomluv tento ústupek již nestačí. Hlavním požadavkem studentů je odtajnění veškeré dokumentace týkající se rekonstrukce nádraží, což by odhalilo hloubku režimní korupce.
Wikimedia Commons
Ačkoliv to není oficiální požadavek, naprostá většina demonstrantů už nechce mít Vučiće za prezidenta. Obklopil se zločineckou a zkorumpovanou klikou a donutil své úředníky urychlit projekty přípravy na Srbsko EXPO 2027 – výstavu, jejímž cílem je přilákat zahraniční investice, z nichž by jeho gang inkasoval tučné provize. Kromě korupce hrálo právě urychlování těchto termínů klíčovou roli v pádu střechy na nádraží. Když se to stalo, jednoznačně se postavil na stranu svých zkorumpovaných spojenců.
Jeho čas vypršel a právě tato energie se odráží v ulicích. Hnutí musí učinit jeho rezignaci oficiálním požadavkem. Již není důvod býti zdrženlivými. Je čas skoncovat s režimem Aleksandara Vučiće.
Spravedlnost pro oběti korupce!
Bojujte až do konce!
Pryč s Vučićem!
Pryč se Srbskou pokrokovou stranou!