Spojené státy se během dnešních měsíců potýkají s volbami, které určí jejich dalšího prezidenta. Jedním z favoritů, kteří do středy tohoto týdne soupeřil o pozici demokratického kandidáta, byl právě Bernie Sanders – muž, který se do mysli mnoha Američanů zapsal jako „aktivista“ a „bojovník za práva dělnické třídy.“
Sám se definuje jako demokratický socialista severského typu - tedy sociální demokrat pod rouškou jiného názvu. Už jen tento fakt nám říká, že je to zastánce reformismu.
Reformismus můžeme definovat jako sirup na kašel užívaný během rakoviny zvané kapitalizmus. Sirup dokáže řešit problémy pracujícího člověka krátkodobě, nicméně kašel se vždy vrátí a navíc působnost tohoto sirupu nedokáže překročit hranice své účinnosti pro boj s rakovinou právě tak, jako reformismus nedokáže pomoci pracujícím k beztřídní společnosti bez bídy způsobené parazitickým vykořisťováním. Přesně takto lze definovat i „demokratický socializmus“ Bernieho Sanderse. Navíc, demokratický socializmus není ideologie. „Bez demokracie není socialismu a bez socialismu není demokracie“ – to je fakt který žádné reformistické strany, stejně jako všichni sociální demokraté, definitivně nezastávají, i když o nich kážou.
NOT ME. US.
Sanders pod heslem „Not me. Us.“ odstartoval svou masovou kampaň, která si získala ohromnou podporu z řad pracujících, kteří v něm spatřili jistou naději. Tato naděje byla definována odrazem nálady pracujících vůči systému v němž žijí. Je vidět, že na současné problémy způsobené stále se opakujícími se kontradikcemi v rámci kapitalizmu již nepomohou náplasti mediálních masáží, jako tomu bylo v dobách Studené války, kdy bylo miliony Američanů pravidelně vystavováno všemožným falzifikacím historie a svádění všemožných problémů na Sovětský svaz s falešnou demagogií, že se jednalo o komunistický stát a jako takový, nejen americké společnosti, ukazuje jak je samotná komunistická ideologie bídná.
Dnes již takové nástroje takto efektivně neúčinkují. To co dříve fungovalo přestává mít s každou další krizí efekt.
Sanders byl přímým důkazem neefektivity této ohrané snahy špinění socializmu. Svou kampaň založil na „řešení“ několika hlavních problémů, které lze v rámci reformismu krátkodobě splnit. Jedním z těchto problémů jsou podmínky pracujících u velkokapitalistů. Jako příklad si můžeme uvést Jeffa Bezoze – nejmajetnějšího člověka na světe – jehož jmění tvoří přes 117, 3 miliard dolarů. Podmínky jeho zaměstnanců např. právě v kontroverzním Amazonu jsou otřesné a mzda je rozhodně nepřiměřená vykonané práci a pracovnímu prostředí. Dalším faktem zůstává, že na federální dani Amazon nezaplatil jediný dolar. A i tak své dělníky dře z kůže. A zde u takových podniků Sanders sliboval zvýšení minimální mzdy a zavedení efektivnějšího danění nejen velkokapitalistů, ale i zbrojařů.
Dalším problémem, na který se Sanders zaměřil, je zdravotnictví ve Spojených státech, kde je zdravotnictví kompletně v rukách podnikatelů. Dělníci nemají žádné jistoty a bez zdravotního pojištění, na které nedosáhne přes 40% Američanů, jsou hozeni přes palubu. I když je vyléčí, zbytek svého života pracující splácí ke všem svým dluhům i dluh za to, že byli vyléčeni. Je smutné pozorovat, jak se kapitalisté v tom nejhorším léčí na sousední Kubě, kde je zdravotnictví plně ve vlastnictví státu, ale i tak je Kuba za vše kritizována. A právě zdravotnictví spolu se školami chtěl Sanders učinit dostupnými všem lidem napříč třídami.
Sandersova kampaň zaznamenala masovou podporu. I přes preference médií, kdy byl jeho výsledek od začátku předpokládán k jasnému místu za Joe Bidenem, ukázala buržoazní média v Iowě naprosté selhání své mediální propagandy. Sandersova kampaň, financovaná z dobrovolných darů, naprosto převálcovala kampaně ostatních demokratů, které byly dotované miliardáři.
„Nenávist v diskuzi a zmatek v akci“
„Musíme držet pospolu abychom porazili Trumpa“ - bylo snad pronášeno každým demokratickým kandidátem, nicméně se toto tvrzení začalo vyvracet s postupným a očekávaným chováním.
I přes své vítězství v Iowě, byl Sanders vystaven kritice a pokusům o pošpinění jeho politického života neúspěšnou Hillary Clinton, která nedokázala spolknout svůj neúspěch z prezidentských voleb z roku 2016. Během své kritiky soustředila veškerou obhajobu svého neúspěchu právě na Sanderse. Také prohlásila, že Sanders sice prosazuje reformu zdravotnictví, ale že se v minulosti nepodílel na prosazování reformy zdravotnictví v roce 1993 - kdy se o to snažila ona. Přitom na internetu je volně přístupné video právě z roku 1993, kde je Sanders viděn přímo za Hillary Clinton, která ho ještě zdraví. Hillary se svou kritikou samozřejmě neskončila a ještě v březnu spolu s ostatními demokraty útočila na Sandersovo hnutí.
Po této kritice Sanders však získal ještě více podporovatelů. Zvítězil v New Hampshire a Nevadě a opět se ukázaly pochybné preference buržoazních médií, které okamžitě ukazovaly výsledky preferencí států, které byli součástí volebního superúterý.
Ne tak super úterý
Buržoazní média začala okamžitě slavit, jakmile spatřila Bidenův návrat jako tu nejlepší cestu k zastavení Sandersova postupu, který považovala za hlavní nebezpečí tržní stabilitě. Pro demokraty samotné byla očividně důležitější porážka Sanderse než porážka Trumpa.
Jak již bylo naznačeno, Sandersovým spolustraníkům z Demokratické strany šlo viditelně spíše o odstranění Sanderse než Donalda Trumpa, což se jim již podařilo. Již od Iowy se jejich mašinérie ve spolupráci s mediální propagandou nezastavila. Dokonce se zde ukázala jistá spolupráce ostatních demokratů s Trumpem. Ti všichni již nenalézali jiných argumentů než těch z minulosti. Například Kubánskou revoluci a Sandersovy pozitivní komentáře na Fidela Castra. Již bylo zmíněno, že zde není žádná Studená válka, navíc se generace již obměnily a Sandersovy progresivní voliče tato „fakta“ jakkoliv netrápí. Stejný vliv má i (nejen) Trumpova demagogie označující Sanderse za komunistu - což Sanders fakticky vyvrátil.
I přes to, že dnešní mladá generace pracujících se nenechá „opít rohlíkem“ stojí za zmínku poznamenat, že Spojené státy jsou stále z velké části tvořeny staršími voliči, kteří převyšují svými počty v primárkách.
„I ty, Brute?“
Propaganda buržoazních médií demokratům společně Trumpem umožňuje neobjektivně kritizovat Sandersův (ne)úspěch. Biden byl po vítězství v Jižní Karolíně označen jako jasný vítěz a média začala tlačit na kritiku Sanderse a jeho „selhání.“ Nedá se však říci, že šlo o selhání. Bernie Sanders též kandidoval v amerických prezidentských volbách v roce 2016 a též prohrál v Jižní Karolíně. Nicméně tehdy prohrál o 47 bodů (s 96 500 hlasy), tentokrát prohrál o 28 bodů (s 105 000 hlasy).
Jedním z hlavních důvodů Sandersova neúspěchu během voleb, byla zrada ze strany jeho kamarádky Elizabeth Warrenové, u které bylo již déle jasné, že volby nemůže vyhrát a logicky měla svému progresivnímu kolegovi vyjádřit svou podporu a odstoupit v jeho prospěch... To se samozřejmě nestalo a Warrenová odešla se ziskem 37 000 hlasů, hlasů progresivních voličů, které mohly připadnout Sandersovi.
Nyní se Warrenová neúčastní, ale během jejích posledních aktivit zdržovala zastavení své účasti. Byla mnoha progresivními demokraty podporována po tom, co zkritizovala miliardáře Bloomberga mimo jiné z jeho rasistické a žen-urážející minulosti spolu dalšími přešlapy, které pomohly k jeho odstupu z kampaně a zároveň jeho vyjádření podpory Bidenovi. Navíc má dostatek financí, které by Biden mohl potřebovat.
Biden má též podporu afroamerické části obyvatelstva.
Poté, co demokratičtí kandidáti Tom Steyer a Pete Buttgieg odstoupili z voleb a vyjádřili podporu Bidenovi, začali odstupovat i ostatní. Amy Klobuchar za Minnesotu a Beto O´Rourke za Texas shodou náhod podpořili Bidena také přes tu skutečnost, že jejich státy byly součástí volebního superúterý. Poté vyjádřili Bidenovi podporu i další demokraté.
Pokud by nenastaly plánované odstupy a vyjadřování podpory Bidenovi, mohl Sanders dosáhnout alespoň na 50.5% ostatních delegátů, aby si zajistil většinu. Jediným důvodem, proč ostatní demokraté odstoupily, byl jasný plán na potopení Sandersovy kampaně. S pravidly své strany by se Sanders, v případě že by neodstoupil, musel moc snažit aby měl šanci v ostatních zbývajících státech vyhrát... To se ještě před koronavirovou pandemii zdálo jako nedosažitelný cíl.
Ale i kdyby Sanders přeci jen neodstoupil a překonal Bidena u voličů, stále zde jsou superdelegáti, kteří by šli automaticky proti Sandersovi a co je ještě více nespravedlivé je, že superdelegáti (jakožto kongresmani, senátoři, guvernéři apod.) mají větší váhu svého hlasu, než je hlas prostého voliče. A i kdyby náhodou Sanders porazil i tyto superdelegáty, porazil Trumpa a stal se prezidentem Spojených států - stále zde bude většina demokratů stojící proti jeho reformám.
Ponaučení ze Sandersovy kampaně a cesta vpřed pro socialisty
Tím, že Bernie kandidoval za demokraty, svěřil svůj osud napospas voličům strany - nikoli širšímu obyvatelstvu. Někteří z těchto voličů jsou dělnickou třídou, ale ne všichni. A ne všichni dělníci si jsou vědomi svého třídního postavení ve společnosti a skutečné nátury Demokratické strany. Většina z těch, co se účastní stranických primárek, bývá především tvořena lidmi, kteří mají o samotné straně iluze.
Jako reformistický kandidát Demokratické strany se Sanders dostal do politické taktiky „menšího zla“ namísto politiky třídní. Demokraté vinní Trumpa za všechny problémy, kterým společnost čelí aniž by tyto problémy spojovali s kapitalistickým systémem.
Logika politiky menšího zla byla obrácena proti Sandersovi samotnému. „Pokud je Trump zdrojem problémů, musíme se ho za každou cenu zbavit! ,umírněný´ kandidát bude mít jistě lepší šanci vyhrát volby. Proto musíme Bidena podporovat!“… Toto je logika, která v první řadě vedla k vítězství Donalda Trumpa a možná povede k jeho znovuzvolení v tomto roce.
Pokud by byla tato kampaň skutečně socialistická, odhalila by kontradikce v systému a role demokratů a republikánů které v něm hrají. Ani demokraté a ani republikáni nemohou vyřešit problémy, se kterými se dělnická třída potýká – to je poselství nás, socialistů. A drtivá většina Američanů si to instinktivně uvědomuje. I když s námi marxisty mnozí nyní nesouhlasí, tvrdá zkušenost je za námi přivede, pokud budeme pečlivě a trpělivě vysvětlovat.
Ze zkušeností soudruhů z americké sekce Mezinárodní marxistické tendence (IMT) víme, že Sandersových akcí a pochodů se účastnilo mnoho lidí, lidí nespokojených se stavem systému ve kterém žijí. Zároveň je mnoho z nich nakloněno marxistickým myšlenkám a zbytek z tohoto hnutí se k nim nestaví negativně, o čemž svědčí i úspěchy v hledání nových kontaktů a v distribuci marxistických materiálů – jako jsou magazíny, knihy, brožury či jiné propagační materiály. S neúspěchem se mimo jiné potýkaly stalinistické subjekty, jež propagovaly čistě své vůdce a byly davem ignorováni. Jako příklad by mohl posloužit Bob Avakian a jeho „Revoluční komunistická strana“ kdy stoupenci této strany před příznivci Sanderse prohlašovali, že je Avakian „skutečným vůdcem revoluce“. Spolu s tím a jejich nákladním autem, které převáželo hlasité reproduktory vysílající Avakianův neohrabaný projev – byla celá tato skupina lidí Sandersovými lidmi značně ignorovaná.
Od minulé krize v roce 2008, vedl úpadek amerického kapitalizmu k obrovskému nárůstu zájmu a k podpoře radikálních myšlenek, ale hnutí je stále v počátcích. Pro hnutí není příliš realistické si myslet, že může vzniknout z ničeho a poté zvolit prezidenta, nemluvě o mnoha kontradikcích buržoazní demokracie.
Naneštěstí nebude výhra socializmu tak prostá, jako volba reformisty slibujícího pár reforem. Socialističtí zástupci nebudou vystupovat za kapitalistickou stranu. Lidé, kteří si opravdu přejí socialistickou budoucnost co nejdříve, musí nyní vybudovat pevné základy a vyvarovat se falešnému pokušení z použití zkratky k vítězství.
Jsou to sice silná slova a zároveň tvrdá realita, ale v dnešních dnech je čas to, co musíme sledovat.
Co teď dělat?
Skuteční marxisté musí využít dialektiky k vytvoření správné analýzy, která může vyvodit nezbytné závěry. Naše teorie se skládá z poučení z časů minulých bojů dělnické třídy. Stejně jako ocelový štít, nám teorie pomáhá vzdorovat sprše šípů kapitalistických falzifikací a propagandy.
Jak říkají američtí soudruzi:
„Jakmile budou postaveny základy, mohli by se socialisté ucházet o nezávislé kandidáty v kongresových, státně-legislativních a městských zastupitelstvech s velkou koncentrací dělnické třídy. Mnoho z těchto okresů je pevně pod kontrolou demokratů nebo republikánů. Vedení nezávislého socialistického kandidáta by ve volbách skutečně dalo lidem na výběr. Ještě důležitější než vítězství by tyto kampaně nabídly socialistům platformu, která by vysvětlila náš program a myšlenky širokým vrstvám třídy.“
Po volebním superúterý je nám již jasnější, že je pošetilé budovat socialistické křídlo v Demokratické straně.
Z logiky věci tvoří dělnická třída většinu společnosti a disponuje ohromnou silou, kterou může využít a koncentrovat až se o ní dozví a bude též schopna vybudovat vlastní velkou stranu mas.
Lidé kteří volili Sanderse ho volíli navzdory tomu, že je v Demokratické straně a nikoliv kvůli tomu, že v ní je. Ve skutečnosti jsou tito lidé unavení ze slibování všemožných zázraků a jiným opíjením rohlíkem ze stran demokratů a republikánů.
Superúterý mělo bezpochyby skličující efekt na Sandersovi příznivce, avšak zároveň jim plně odhalilo prohnilost establishmentu Demokratické strany, který nutí i ty nejbližší přátele, jako byla Warrenová, ke zradě. Důkazem tomuto pohrdání, způsobenému těmito skutečnostmi, mohou posloužit sociální sítě, kde se nálady z tohoto zjištění zrcadlí.
Jak již bylo zmíněno, Sanders není výjimkou. Jako reformista je předem předurčený ke zradě pracující třídy. Nicméně jeho podpora tvořena masovým hnutím byla ukázkou toho, že jsou pracující napříč sektory značně nespokojení se současným stavem nejen americké politiky ale i kapitalizmem samotným, i když si tu souvislost zatím nemusí uvědomovat. Sanders i díky své zradě neuspěl v boji o oválnou pracovnu, ale ukázal, jak moc silné je uvědomění všech pracujících ve Spojených státech k nečestnému systému, jenž hledá nepřítele k rozdělení pracující třídy. To je jeden z důvodů proč měl Sanders před svým zrádným odstupem masovou podporu menšin. To je právě důvod, proč můžeme období jeho kampaně nazvat právě vítězstvím v prohře!
Sanders, stejně jako jiní reformisté, se vzdal svého politického boje a zradil masy pracujících, které ho po celou dobu jeho kampaně podporovaly. Předvedení slabosti z pokračování v boji a zrady důvěry pracující třídy je perfektní ukázkou neschopnosti reformismu. Jako další příklad selhání a zrady reformismu bychom si mohli vzpomenout na Jeremyho Corbyna ve Velké Británii, když odstoupil ze svého postu předsedy Labour party pod nátlakem blairitů i přesto, že měl podporu mnoha pracujících.
Ve Spojených státech se již soudruzi zabývají úkoly, kterým čelí. Jejich překonáním s pomocí pracujících volajíc po odstranění vykořisťovatelského systému dokáží připravit půdu pro masovou socialistickou stranu s dělnickou vládou.
A k nim se připojujeme i my, ruku v ruce s ostatními soudruhy z celého světa, kteří pečlivě pracují na překonání tohoto systému, co je schopen pozabíjet pracující v dobách pandemie. Hlavně že kapitalistům budou dělníci vydělávat nový kapitál a zároveň budou ti nemocní a umírající dělníci též bez výjimky vykořisťováni.
Pokud nechcete žít jako loutka na špagátcích a chcete svůj život vést sami, přidejte se spolu s ostatními k Marxistické alternativě a budujme Mezinárodní marxistickou tendenci!
Josef Erleček