Ekonomické problémy Burkiny Faso

Nedávno 20. listopadu roku 2022 proběhla zahraničními médii dosti znepokojivá zpráva, která diskredituje francouzskou vládnoucí třídu. Jedná se o provozování vykořisťovatelské politiky ze strany francouzské vlády na území afrického státu Burkina Faso, odkud se tradičně vyváží zlato do Evropy. Francouzská vládnoucí třída v čele s Macronem si nárokuje velký podíl peněz ze zlata nalezeného ve zlatých dolech ve kterých je využívána dětská práce.

Burkina Faso je bývalá kolonie Francie, na níž si vyhlásila nezávislost v roce 1960. Od té doby se již samostatnému státu nedařilo moc dobře. Zmítal se ve vojenských převratech a koncentraci moci v rukou čelních politických představitelů. Můžeme říct, že pro západní a východní svět, pro nynější kapitalistické státy je tato africká zemička velmi strategickou zemí s bohatými zdroji, a ještě levnější pracovní silou. Není divu. Při koloniálním období Francie byla de facto zotročena ve jménu francouzského kapitálu a zpustošena. Byly vybudovaná jen nutná průmyslová a městská centra pro reprodukci a fungování proletariátu a zbytek byl ponechán svému životu. Společenské uspořádání je tedy složité. V hlavním městě Ouagadougou je zastoupení manufakturních dělníků, proletariátu a maloburžoazie. Ve venkovských oblastech nebo městech se dá mluvit spíše o malozemědělcích či drobných řemeslnících. Průmyslová centra jsou zde teprve v zárodečných fázích a nachází se především ve městech Bobo-Dioulasso, Ouagadougou, Banfora a Koudougou. Onen průmysl je spíše omezen pouze na textilky a zpracování potravin. Tyto komodity jsou výrazně ovlivněny cly a jinými poplatky, tudíž jediný velký export je ze zlata a bavlny.

Burkina Faso rozhodně není žádným „zdravým evropským buržoazním“ státem. V práci je velká genderová nerovnost, kdy ženy na základě toho, že jsou ženy, vydělávají o 12 % méně než muži. Vezmeme-li v potaz, že průměrný tovární plat středně příjmových pracujících je 226 000 XOF, (XOF je západoafrický frank), což je v přepočtu na koruny okolo 8 362 Kč. Tento plat je plat nějakých vedoucích pozic ve firmě. Jako třeba CNC programátor, chemický technik či vedoucí montáže. Kdy od tohoto platu odečteme životně nezbytné prostředky k reprodukci, zajištění rodiny a přežití, zbude středně příjmovému dělníkovi s platem 226 000 afrických franků jen 39 573 XOF což je asi kolem 1 445 Kč. Do těchto životně nutných prostředků nebyl započítán přístup k internetu, docházka do základní školy, sportovní a kulturní aktivity, inflace, daně, auto (i údržba auta) nebo hromadná doprava či splácení půjček. S takovým omezením pouze na ony základní věci jako je šacení, jídlo, pití, teplo, elektřinu a střechu nad hlavou se s výsledným rozdílem 39 573 XOF dá teoreticky vyjít. Jenomže to je fiktivní scénář, kdy tento člověk je vězněm výplaty a kde je celoživotně omezen pouze k práci, bez možnosti nějakého mnohostranného seberozvoje. Skutečnost je jiná a ještě horší. S nárůstem spotřebitelských cen, roste i nárůst spotřebitelských výdajů domácností, vlády a inflace celkově. Toto vše je způsobené vysokou domácí poptávkou, ekonomickým růstem a přetížením globálních dodavatelských řetězců, jenž vyhnalo inflaci v roce 2022 na 18 %. Jedná se tedy jasně a zřetelně o dopady kapitalistické krize.

Vláda Burkiny se brání proti kapitalistickým ekonomickým jevům jako každá jiná buržoazní vláda, a to zvyšováním úrokových sazeb, škrtání sociálních výdajů a zadlužováním u zahraničních bank kvůli zvyšujícím se vládním výdajům. Zde není pochybu o ničem. Burkina Faso je jedna z nejchudších zemí světa, růst HDP je kolísaví a nestálý. Tamější buržoazie není schopna rozvíjet výrobní prostředky tak kvalitně jako západní kapitalisté. Z jedné strany jsou omezeni a stlačováni dluhem u zahraničních bank a z druhé strany jsou omezeni nátlakem zaměstnanců, náboženstvím a politickými přemety. Jak už bylo zmíněno v předchozím odstavci, kupní síla lidí je omezena jen na to nejdůležitější. Roste kriminalita, nezaměstnanost stagnuje na 4,5 %, v některých oblastech je i větší. Tím se stává, že nejdůležitějším odvětvím hospodářství země jsou nezávislí zemědělci. Jediné, co drží aktuálně vládnoucí třídu u moci, je stimulování ekonomiky rozvojem průmyslu v těžbě zlata, u které využívají dětskou práci a za dobrý peníz prodávají zejména do Evropy.

Když nyní vyšlo najevo, že v tom má prsty a zájem Francouzská buržoazie, je to přímý a jasný důkaz toho, na čem kapitalismus morálně stojí a jakou přetvářku se zejména v Evropě kapitalisté snaží hrát. Vládnoucí třída v Burkině Faso je neschopna se plně osamostatnit od vykořisťovatelských mechanismů zahraniční buržoazie, neboť s tímto stavem věcí jsou schopni svoji moc a profit držet při životě. To znamená, že tento úkol čeká burkinský proletariát, který musí svrhnout svoji vládnoucí třídu a celoplošně vyvlastnit zahraniční i domácí vykořisťovatelské kapitály a vytvořit podmínky pro kolektivizaci zemědělství. Napsal Tadeáš Ch.