Dne 3. 9. 2022 se v Praze na Václavském náměstí sešlo kolem 70 000 - 100 000 protestujících. Premiér Fiala označil organizátory za proruské živly a všeobecně se snažil celý konflikt bagatelizovat jako výsledek ruské propagandy. Mezitím se jiní lidé snaží hovořit o organizátorech jako o fašistech či nacistech a varují, že tyto elementy by mohly na svoji stranu získat zradikalizované masy.
Abychom však dokázali analyzovat tuto událost, je třeba si říci, co jí předcházelo a jak je možné, že zrovna reakční strany dokázaly na vlastní akci dostat enormní množství pracujících.
Situace před radikalizací
Již v článcích z roku 2021 jsme upozorňovali na skutečnost, že ekonomická krize kapitalismu nabírá na obrátkách a že buržoazie vynaloží sebevětší prostředky k tomu aby zvítězili její zástupci, kteří ji ochrání během krize a veškerou tíhu státního dluhu hodí na bedra pracujícím.
A tak se také stalo. Vládní koalice, tvořená z koalice SPOLU a stranami jako STAN a Piráti, nastoupila do funkce prsíc se svojí protikorupční rétorikou a navrácením slušnosti do politiky. Ani ne pár měsíců po volbách začaly trvající, řetězové korupční skandály, na které jsou navázány politici vládní koalice v čele se Starosty a nezávislými – stranou, která svoji image postavila v podstatě na protikorupční politice hodných skautů. O chvíli později jsme se stali svědky policejní razie na pražském magistrátu v rámci nechvalně známé kauzy Dozimetr, jež odhalila mafiánský plevel promítajíc svůj vliv (nejen) do STAN.
Onu situaci nicméně nezavinili pouze korupční skandály současné vlády. Vláda aktivně provádí škrty ve zdravotnictví, na sociálním státu, přičemž ignoruje taktéž energetickou krizi a inflaci - které doprovází ekonomickou krizi kapitalismu. Vládnoucí koalice a strany se ani netají tím, komu slouží. Jejich ekonomické „reformy“, jako je kupříkladu tzv. paušální daň, v rámci které se navyšuje podnikatelům příjmová hranice k oproštění od platby DPH z jednoho milionu na dva, je vhodným příkladem. Reálně je tato daň výhodná pouze pro bohatší podnikatele, zatímco drobným se jednak nevyplatí a kterak zajišťuje ztrátu v budoucím rozpočtu v řádu miliard korun, čímž vláda opět o něco více ohrožuje pracující.
Vláda se ohání tím, že nemá peníze na podporu zaměstnanců, matek samoživitelek a dalších strádajících v krizi, kdy přitom připravuje veřejný rozpočet o peníze nejen svými ekonomickými tahy. „Nejsou peníze!“ říkají, ale pro podporu militarismu na Ukrajině, armádu, nákupy stíhacích letounů a dalších zájmů buržoazie se vždy nějaký ten peníz přeci jen najde. Připomeňme taktéž, že má vláda k dispozici přes 60 miliard Kč, které původně měly být součástí pomoci.
Aby mohla svoji špinavou, do jisté míry i značně neohrabanou, hru hrát o něco déle, uchyluje se k taktikám mající za cíl rozdělit pracující. Tak činí svojí uprchlickou politikou, mající za cíl z ukrajinských uprchlíků vytvořit levnou pracovní sílu pro kapitalisty, nebo také útoky na ženská práva (podpora Hnutí pro život) a sexuální menšiny (snaha o konzervaci manželství na muže a ženu).
Mzdy pracujících stále zaostávají za inflací a mnoho z nich je nuceno brát si práce navíc. Někteří státní zaměstnanci nedostali přidáno několik let, není se tedy čemu divit, když se začaly ozývat jejich hlasy, volající po pomoci a změně tohoto stata quo. Odbory se díky zrádnému vedení Středulovské byrokracie, hájící tzv. „sociální smír“, v rámci kterého se snaží uklidňovat masy pracujících a fakticky tím vykonávat medvědí službu vládě, zmohly pouze na výhružky a na symbolická gesta v podobě stávkových pohotovostí, během nichž však pracující beze změny stále pracují. Odbory tedy nesvolaly žádnou stávku či pouhou demonstraci a tedy nenabídly jakoukoli platformu, v rámci které by se pracující mohli organizovat a vyvíjet tlak proti vládě.
Deformovaná Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) taktéž nic neiniciovala a z deformovaných dělnických stran tu zůstává maximálně Komunistická strana (KSČM), která se snaží nějakým způsobem vyvíjet iniciativu. Miliony lidí ale nakonec zůstalo nevyslyšeno a bez pomoci.
Organizátoři z řad reakce
Je pravdou, že za organizací demonstrace stála ryze reakční hnutí prosazující cíle, které jsou v přímém rozporu se zájmy pracující třídy. Mezi těmito lidmi jsme mohli nalézt politické odpůrce roušek, rasisty, xenofoby apod. z řad Trikolory, Volného bloku a dalších. Ti sice pořádali demonstrace se svými reakčními cíli (jako např. „Chcípl pes“) i v letech minulých, avšak nikdy nedosáhly takové návštěvnosti jako demonstrace ze dne 3. 9. 2022. Jak je tedy možné, aby se jejich události zčistajasna zúčastnilo kolem 70 000 - 100 000 lidí? Odpověď na tuto otázku jsme si z části nastínili o něco výše.
Pracující jsou v otřesné situaci a odborové organizace, pod vlivem zrádné politiky jejich vedení, dosud nenabídly pomocnou ruku a nevedly tyto masy do boje, stejně tak sociální demokraté z ČSSD. Byť organizátoři a jejich reakční cíle po právu odradili mnoho pracujících, jevila se tato událost jako jediná, na které by masy vyjádřili svoji nespokojenost. Nepřišly tam ani kvůli Volnému, Zahradníkové, Blaškovi či třeba Skálovi. Přišly tam, poněvadž neměli jinou alternativu ze stran dělnických organizací.
Někteří lidé, ať už díky nedostatku teorie či ze schválnosti, jsou schopni označit organizátory a dokonce možná i samotné účastníky za fašisty. Nicméně tyto reakční organizátory tvoří ryze buržoazní a maloburžoazní elementy, které neprojevují tendenci násilně likvidovat dělnické organizace, natož aby vůbec kolem sebe organizovaly celé masy lumpenproletářů – chudých, kriminálníků atp. Ano, jsou to xenofobové, avšak těží z bídy pracujících po vzoru svých třídních přátel v ODS, jen jinou formou a způsobem.
Každopádně to nebylo vedení celé akce a jejich cíle co přilákalo masy nespokojených pracujících.
Reakce politiků a prezidentských kandidátů
Premiér Fiala se snažil veškeré dění na demonstraci svést na ruskou propagandu. Třídní vědomí je nestálé a čím dál více pracujících si uvědomuje pokrytectví vládnoucí třídy. Miliony zaměstnanců, matek samoživitelek a ostatních zápasí s krizí, kdy je jim řečeno, že nedostanou pomoc, jelikož stát nemá peníze, že ceny energií rostou protože za to může Putin a válka. Masy ale nejsou hloupé, jak si mnozí reformisté a jiní myslí. Vidí, že vláda na jednu stranu tvrdí, že pro ně nemá peníze, ale na druhou posílá další a další peníze na podporu militarismu. Ano, i válka ovlivňuje ceny energií, ale energetická krize zde byla již minulý rok a doprovází kapitalistickou krizi z nadvýroby. Je logickým požadavkem mas ukončit podporu války. Do toho zbývá jen bojovat s největším nepřítelem – domácí buržoazií, jež využívá konfliktů za hranicemi k odlákání pozornosti pracujících, zatímco napadá jejich práva a další výdobytky.
Jiní členové vládní koalice, byli o něco více pragmatičtí, jelikož tuší, že ani argument ruského strašáka a Babiše již plně nevystačí. Hovoří namísto toho i o tom, jak je třeba více naslouchat problémům protestujících, jak za všechno může izolace vlády od lidí atd. Tyto laciné argumenty jsou opět důkazem toho, za jaké nemyslící idioty má vláda pracující. Buržoazní strany nikdy neprosadí jediný zákon prospěšný pro pracující, pokud je samozřejmě masy organizovaného proletariátu nedonutí – např. během stávek.
Tímto argumentem se také ohání i téměř všichni kandidáti na prezidenta ČR. Středula dokonce zašel ke kritice Fialy, který vše označuje za výsledek ruské propagandy. Ale je to právě Josef Středula – šéf Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a jeden z kandidátů na prezidenta ČR – kdo této situaci napomohl. Namísto toho, aby on a celá jeho odborářská byrokracie mobilizovali masy do boje v podobě stávek či i generální stávky, měli dost starostí s tím, aby pomáhali vládě uklidňovat zaměstnance v rámci již zmíněné zrádné politiky sociálního smíru. To právě díky němu a jeho lidem se masy připojily na událost reakcionářů na které by se běžně objevilo možná sotva pár stovek lidí.
Pakliže na akci organizovanou ryze nepřátelskými elementy přišlo kolem 70 000 - 100 000 lidí, kolik by jich asi přišlo, kdyby se iniciativy chopily odbory i s progresivními požadavky, které by nebyly v takovém hrubém rozporu se zájmy mas, jako byly na této demonstraci. S jistotou můžeme odhadnout, že taková akce by jistě přilákala daleko více studentů a i zaměstnanců.
Účast Komunistické strany Čech a Moravy
Zatímco ČSSD nepodnikla jediný krok v rámci boje za práva pracujících, snaží se KSČM i po zasloužené a drtivé porážce v parlamentních volbách bojovat proti vládě již déle i na svých izolovaných protestních akcích. Ačkoli se nebojíme vyjádřit kritiku vůči nemálo postupům strany, její politice, členstvu atd. musíme jí její snahu přiznat.
KSČM vyslala své členy a příznivce v čele s předsedkyní Kateřinou Konečnou. Vyšli z jejich ústředního výboru směrem na demonstraci. Ale ani KSČM se nezúčastnila aby podpořila organizátory. Strana byla po mnoha letech opět mezi masami a její představitelé stanovili své pozice ryze proti vládě, nikoli za zájmy organizátorů z řad reakce.
Strana zároveň svolává lidi na další demonstraci, která by se měla odehrát 17. září ve 14:00.
Jak dál?
Panují zvěsti o tom, že byla středulovská byrokracie v ČMKOS dotlačena k dalším krokům a že by možná odbory nakonec i organizovaly vlastní demonstrace. Je pozitivní slyšet, že by se odbory odhodlaly k většímu kroku, nicméně by to ani zdaleka nestačilo. Bude třeba vznést daleko větší požadavky (a to nejen do mzdové a energetické oblasti) a bude třeba tvrdě bojovat proti vládě, byť za cenu jejího odstoupení. K prosazení požadavků však ani vzdáleně nepomůže pár pouhých demonstrací.
Je třeba generální stávky! Je třeba zbavit se vlády Petra Fialy a dalších loutek buržoazie! Slovy Lva Trockého:
„Obecně řečeno je generální stávka zbraní slabšího v boji proti silnějšímu; či ještě přesněji řečeno, toho kdo se na počátku svého boje cítí jako slabší proti tomu, kdo je považován za silnějšího.“
Nejen v Česku panuje podnebí zralé na revoluci, avšak chybí zde revoluční kádrová strana dost silná na to, aby během oné revoluce provedla masy proletariátu k jejich konečnému vítězství. Proto je „generální stávka tou nejúčinější metodou boje v podmínkách, ve kterých jsou masy spojené pouze revolučním rozhořčením, ale postrádají vojenskou organizaci a štáby a nemohou předem odhadnout korelaci sil či vypracovat plán akce.“ (L. Trocký)
Plně podporujeme vyhlášení generální stávky a zapojujeme se do odporu vůči aktuální vládě - vůči všem buržoazním vládám. Plně rozumíme nutnosti existence revoluční kádrové strany, schopné v budoucnu fungovat jako maják, který masám pracujících ukáže správnou cestu během revolučních bouří až k jejich vítězství, které je vymaní ze jejich strádání - strádání, jenž vytváří kapitalismus s jeho konkurencí a trhem, jehož zakořeněnou a pevnou součástí jsou i patriarchální vztahy a rasismus!
Chceme být organizací, jež pomůže vybudovat společnost fungující na bázi demokratického centralismu, v němž bude každý součástí rozhodovacího procesu - od vedení zespolečenštěných podniků až po vedení politických výborů - bez překážky neodvolatelnosti. V tomto systému trh a jeho krize z konkurence nahradí centrálně plánovaná ekonomika s nejmodernějšími výrobními prostředky pod kontrolou pracujících, jež zajistí i díky efektivní distribuci splnění dostatku celé společnosti. V takové společnosti tedy nebude moci existovat živná půda pro sexismus, rasismus a konkurenci, ve které jsou výsledek výhra nad regály a nebo dlažba. Přesně takovou stranu postupně a neustále budujeme a k jejímu růstu můžete napomoci i vy! Tvořte s námi avantgardu pracující třídy a studenstva a budujte s námi Marxistickou Alternativu!
Josef Erleček