Proč jsou někteří lidé bohatší než jiní? Tato zdánlivě jednoduchá otázka trápí filozofy, ekonomy a politické teoretiky po celá staletí. Dokáže na ni odpovědět počítačový algoritmus?
Tak jako opice na holé a chlupaté, i lidé dělí se na chudé a bohaté. Tyto verše zazněly již před šestaosmdesáti lety z úst Voskovce a Wericha. Legendární divadelní dvojice přitom naráží na palčivý problém univerzálně platný po celou moderní historii lidstva.
Co má společného Římské impérium, Rakouská monarchie a dnešní Čína? Ve všech těchto společnostech je většina majetku soustředěna v rukou úzké skupinky lidí. Uplatňuje se zde tzv. Paretův princip, který praví, že osmdesát procent bohatství je vždy v rukou dvaceti procent obyvatel. Onen osudný poměr 80:20 se zdá být zakořeněný napříč všemi třídními společnostmi historie a pronásleduje lidstvo do dnešních dnů. Například minulý rok publikovala charitativní organizace Oxfam zprávu, že osm nejbohatších mužů světa vlastní stejné bohatství jako nejchudších 3.8 bilionů.
Jak je možné, že tak mizivá frakce populace ovládá většinu jmění lidstva? Zodpovědět tuto otázku může být složitější, než se zdá. Angličtí ekonomové 19. století tvrdili, že na začátku se společnost rozdělila do dvou skupin. Ti první byli pracovití, podnikaví a inteligentní a ti druzí byli darebáci, kteří všechno jen prohýřili. Jistý vážený doktor Alexis Carrel, nositel Nobelovy ceny za medicínu, se dokonce nechal slyšet, že bohatí jsou geneticky nadřazení chudým.
I dnešní média a establishment nám vštěpují myšlenku, že současný systém dává každému rovnocennou šanci na úspěch. Úspěch je podle nich vyhrazen pro inteligentní a pracovité lidi, kteří se mohou postupně vypracovat až na vrchol. Nová počítačová simulace statistiků z Katánské univerzity v Itálii však naznačuje, že rozhodující roli v úspěchu hraje něco úplně jiného – náhoda.
Tříčlenný vědecký tým skládající se z odborníků v oblasti programování a matematického modelingu vycházel z jednoduchého předpokladu. Lidské vlastnosti jako například IQ nebo počet odpracovaných hodin jsou v populaci rozvrstveny rovnoměrně, blízko okolo průměrné hodnoty. Většina lidí má okolo 100 IQ bodů. Nikdo nemá IQ 10 ani IQ 100 000. Jestliže podléhají lidské vlastnosti tak rovnoměrnému rozprostření, tak co vysvětluje obrovskou nerovnost v bohatství?
Vědci sestavili počítačovou simulaci, která sleduje lidské subjekty během jejich čtyřicetileté pracovní kariéry. Každý jednotlivec začíná s určitou úrovní talentu (kreativita, pracovitost, odborné znalosti apod.). Někteří lidé jsou o trochu talentovanější než průměr, jiní jsou zase mírně pod průměrem, ale celkově se všichni pohybují blízko okolo prostředí hodnoty.
Během života se setkáváme s různými událostmi, některé mají pro náš úspěch pozitivní vliv, jiné nám naopak ublíží. Tyto životní události přicházejí náhodou, není možné je předvídat ani se na ně připravit. Náhoda nám může ubrat bohatství, nebo nám naopak prospět.
Vědci spustili simulaci a sledovali jak kombinace talentu a náhody ovlivní kolik peněz jednotliví lidé akumulují v průběhu svého pracovního života. Výsledky ukázaly, že na konci simulace vlastnilo 20 % lidí 80 % všeho bohatství. Ukázalo se ale také, že vrchních 20 % nebylo o nic talentovanější než zbytek testované populace. Nejbohatší jednotlivci v drtivé většině případů nejsou ti nejnadanější.
„Bohatství nekoresponduje s mírou talentu, a naopak,“ napsal vědecký tým pod vedením profesora Alessandra Pluchina.
Skutečností tedy zůstává, že za bohatstvím a úspěchem nestojí tolik tvrdá práce jako spíš náhoda. Peníze nejsou známkou úspěšného „self made man“. Proces akumulace kapitálu není postupným důsledkem poctivé práce, jak nám tvrdí liberální média. Ve skutečnosti se jedná o daleko složitější historický proces, který je výsledkem po staletí trvajícího zápasu mezi bohatou mikromenšinou a zbylými 99 procenty. Jak pravil Karel Marx: „V letopisech skutečné historie je to výboj, poroba, vláda hrubého násilí, které zde vždy vítězily“. Ve světě byznysu, financí a kapitalismu tomu není jinak.
Odborné znalosti, optimismus a správný přístup jsou sice důležité, ale zdaleka nejsou tím hlavním, co z vás udělá milionáře. V České republice je dnes bezmála pět milionů pracujících. Každý den za rozbřesku odcházíme do práce, ale večer se domů vracíme stejně chudí jako předtím. Je to snad tím, že se málo snažíme?
Akceptujeme-li výše uvedená fakta, je potřeba postavit se kruté realitě. Tvrdou prací ještě nikdo nikdy nezbohatl.
[Celou studii vědeckého týmu z Katánské univerzity si můžete přečíst zde]